Dana Raunerová

Dana Raunerová, narozená 5. 4. 1955 v Chebu, vystudovala Samostatnou PF v Plzni obor český jazyk - výtvarná výchova. Od absolvování v roce 1978 žila do r. 2004 v Plzni. Dnes je jejím domovem Česká Bříza, vesnička vzdálená 10 km od Plzně.

S drobnými přestávkami učí na školách s výtvarným zaměřením - od r. 1995 na SSUPŠ Zámeček v Plzni - Radčicích , a to především malbu, kresbu a navrhování.

Kromě kresby tuší a rákosem, popř. kolorované akvarelem je její doménou malba akrylem. Základní formát 100x120cm řadí někdy do polyptychů. V minulosti se též věnovala práci s hlínou - vytvářela komorní keramické objekty. V téže době pak tvořila i pletivové kašírované objekty větších rozměrů, jejichž základním rysem byla spontánní barevnost a humor /viz megaslepice aj./.. Na základě tří scénografií, které vytvořila pro Divadlo dětí Alfa v Plzni byla motivována k tvorbě masek a krosnových loutek pro komerční využití, sezónních výzdob veřejných interiérů, dekorů na dřevěné hračky a dětské hrací kostky, ale i na hrnky a porcelán aj. Navrhuje a řídí výrobu šitých dekorací většinou nástěnných, ale i prostorových, polštářů, kapsářů aj. pro komornější prostory - nejvýznamnější realizace je v Kojeneckém ústavu s dětským domovem v Plzni. Je i ilustrátorkou především učebnic pro první stupeň ZŠ i poezie.

V posledních letech je se svou dcerou a manželem majitelkou a tím i chovatelkou koní, a tak je nasnadě, že se její tvůrčí pozornost zaměřila i na tuto tématiku. Vytváří kolorované kresby, kde využívá nejen znalosti anatomie koní, ale i své fantazie, která motivy koní zasazuje nenuceně do nastíněných příběhů, vztahů.

Svůj katalog, vydaný k životnímu jubileu 50 let za velké finanční podpory generálního partnera skupiny ČEZ, Západočeské galerie a dalších drobnějších sponzorů, nazvala Nebe je v tobě. Zvolila si výňatek ze sentence Angela Sillesia - Zastav se, kam běžíš, nebe je v tobě, ty je však v sobě nehledáš, a proto je míjíš. Tímto mottem též uvedla nejen výstavu v Galerii 13 Západočeské galerie v Plzni v roce 2005, ale i další výstavy, které od té doby pořádala. Dalo by se říci, že se tato myšlenka stala jejím životním mottem.

Kromě výtvarné práce se nárazově věnuje i psaní textů, které lze nazvat poetickými, protože mnohdy hranice mezi prózou a poezii se smazává. Své dětské říkanky využívá též k doplnění např. obrázků omalovánek aj.

Jejím snem je přiblížit se co nejvíc harmonii přírody. Ten se začal plnit už přestěhováním z města na venkov. Jejím cílem je malovat a tvořit vše tak, aby to bylo pro okolí zdrojem pozitivní energie.

Motto Zastav se, kam běžíš? Nebe je v tobě, ty je však v sobě nehledáš, a proto je míjíš.