Yan Mo
Tento držitel Nobelovy ceny za literaturu je známý svým halucinačním realismem, který mistrně spojuje lidové povídky, historii a současnost. Jeho dílo často evokuje srovnání s Kafkou nebo Hellerem, přičemž se vyznačuje jedinečným spojováním epických témat s intimními lidskými osudy. Autorův styl je bohatý a vrstevnatý, což čtenářům nabízí hluboký ponor do čínské kultury a historie prostřednictvím poutavých příběhů.
Mo Jen (česky Nemluvit, pinyin Mo Yan, vlastním jménem Guan Moye, * 17. února 1955, Gaomi, Šan-tung) je čínský spisovatel. Narodil se do zemědělské rodiny v malém městečku provincie Šan-tung na východě Číny. Jeho dědeček zakoupil pole (1,5 ha) a z toho důvodu byla rodina označena za kapitalisty. Rodiče pak během Velkého skoku pracovali v kalírně oceli a později odesláni na převýchovu. Mo Jen vyrůstal s babičkou a byl vyloučen ze školy. V jedenácti pracoval s dobytkem a poté v továrně na zpracování bavlny. Těžký život v dětství se pak projevoval v jeho literárním díle.
Na konci kulturní revoluce, v roce 1976, vstoupil do čínské armády, která mu zajistila lepší společenské postavení. Už jako voják v roce 1981 napsal svůj první román Průsvitná mrkev. V 80. letech se věnoval studiu evropské kultury. Otevřeně se hlásí ke spisovatelům jako David Herbert Lawrence, Ernest Hemingway, Franz Kafka, James Joyce, Heinrich Böll, Albert Camus, Günter Grass, ale především William Faulkner a Gabriel García Márquez, kteří silně ovlivnili jeho tvorbu. Během reforem Teng Siao-pchinga mu bylo umožněno publikovat a od roku 1984 i vyučovat na katedře literatury Vojenské kulturní akademie. V románech odsuzuje korupci a centrální plánování, přesto je považován za spisovatele blízkého Čínské komunistické straně. Je místopředsedou Svazu čínských spisovatelů. Ve svém projevu se pozitivně vyjadřoval o Mao Ce-tungovi. Z tohoto důvodu je udělení Nobelovy ceny za literaturu v roce 2012 považováno za kontroverzní. Je propagátorem četby světové literatury v Číně. Na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 2009 prohlásil, že literatura může překonávat bariéry, které oddělují země a národy. Jako pseudonym si zvolil slovo nemluv - říká, že se vyjadřuje otevřeněji, než by čínská společnost přála. Slovem "nemluv" jej také napomínali rodiče jako malého chlapce v době kulturní revoluce.
V češtině do roku 2012 nevyšla žádná jeho kniha. Byla přeložena povídka Zemljankové radosti (překlad Denis Molčanov) a Vyschlá řeka, za jejíž překlad dostal František Reismüller Cenu Česko-čínské společnosti pro mladé sinology. Nakladatelství Dauphin připravuje k vydání povídku Kluci ze železa. V roce 2013 by měla vyjít povídková kniha Když prosem kosa projede a román Krev a mlíko. Do angličtiny překládá jeho dílo převážně Howard Goldblatt, profesor východoasijských jazyků a literatury na univerzitě Notre Dame.
Podle jeho románu byl v roce 1987 natočen čínský film Rudé pole, který na filmovém festivalu v Západním Berlíně získal ocenění Zlatého medvěda. Podle románu Hlavně se zasmát byl natočen film Šťastné chvíle.