Poplujte na vlnách humoru do hlubin kapitalistovy duše!
Jak na pořádný Český nákup? Jedině vozem Čalfa Romeo! Pokračování úspěšné trilogie, které se tentokrát zaměřuje na lidový humor z období budování kapitalismu. Plebejská tvořivost zůstala stejně vtipná a neúprosná: Zesměšňuje papaláše, namyšlené celebrity, kýčovité seriály, aušusové výrobky a vůbec vše, co stojí za výsměch. Připomeňte si události, které byly ještě nedávno přítomností. Smíchy se budete za soukromé vlastnictví popadat!
Zábavně-poučná procházka novinami a časopisy první republiky.
Praha jinak, Praha „jinohledem“. Praha poskládaná jako noviny z éry mezi dvěma válkami. Dramaticky i vesele. Informačně a zábavně. Slovem i obrazem.
Kolážovaný dokument doby, kdy se dělaly moderní česk(oslovensk)é dějiny. Co se tehdy o městě psalo, co se tady dělo, jak se měnila řeč, jak se měnila vizualita míst? To všechno přehledně ve dvanácti třaskavě nabitých kapitolách: první strana, z domova, ze zahraničí, společnost, kultura, sport, zdraví, zábava, móda, černá kronika, inzerce – a samozřejmě literární příloha. A spíš než středem jede tato kniha po okrajích, po výjimkách, po periferii. Prostě jinak. Poznejte jak!
Také si z cest přivážíte místo suvenýrů kameny zajímavých tvarů? Jistě nesnášíte potlesk pasažérů na konci letu v letadle a po vlezu do vody si úzkostlivě kontrolujete věci zanechané na břehu. Zajímá vás ale, kolik lidí vlastně umřelo na tiskovou chybu? A kolik jich vůbec umřelo na něco, co si přečetli? Plete se vám Jodorowsky a Chodorkovskij, Švejk se vám proměnil ve Špejbla, Pinocchio v Pinocheta a alegorie se objímá s alergií? Karle, sundej si tu čapku! Konstantine, kde je tvá bible? Z kosti Biebla zbyla jen ta lýtková a torzo pánve. Co dělá Todor na Žižkově?
To nic, to jen nějaká Prachyba, prabába všech omylů, vrhá svoje mláďata do cizích hnízd. Bezchybné poznání neexistuje. Na začátku byla chyba. Geniálními chybami je svět polidšťován. A čím méně příběhů, tím více života. Budoucnost není pošťák, nemusí zvonit dvakrát. Nezbývá než v té strouhance života plakat mojitové slzy homeopatického složení a poslouchat nekonečnou ozvěnu vítězného pokřiku v chrámu duše.
Plavba po moři geniálního lidového humoru pokračuje! Víte, čemu se za socialismu říkalo atomkaše, bifekální brýle, ELPO obleček, hudrák, oprc, sešit sešitovič či kovralový lišej? Kde se nacházela Jakešova lhota, Serčany, Zelená labuť, Dům hrůzy u Radbuzy, sídliště Na pendreku či náměstí U třech sejrů? Komu se přezdívalo Červotočenko, Prasselini, Krysa Vasilisa, Rudý Rambo, Čtvrťásek, Lunďas Kuňdas, Bonifácek či Husák v čokoládě? Nebývalý úspěch prvních dvou dílů zábavných lexikonů Po práci legraci přiměl autory k sestavení třetího pokračování. Hlavním pramenem se staly ohlasy od čtenářů, kteří vydolovali z paměti dobové anekdoty, hádanky, průpovídky, písňové parodie, historky ze života a především lidové výrazy ze všech sfér bytí od hospody přes sjezdový palác až po kriminál. A jelikož za tehdejšími vtipy už kráčí historie, dozvíte se zde řadu faktů a zajímavostí z časů čtyřicetileté vlády rudých soudruhů. Jak říká popletený plukovník Brabec: „Doteďka jste se smáli vy a teď se budete smát vy!“
Průřez texty z dějin českého písemnictví na téma alkohol a jeho konzumace. Ve třech hlavních kapitolách: pivo, víno, kořalka. A v několika vedlejších, například alkohol obecně, píseň lidová a píseň umělá, vtipy a aforismy. Od středověku po současnost, s těžištěm v devatenáctém a dvacátém století. Zábavné historky, odstrašující příklady. V jakémkoli žánru. Na tři stovky poutavých textových ukázek, řazených, jak je slina na jazyk přinesla. Včetně mravních ponaučení a několika desítek tematických ilustrací. Plus osvětová předmluva Jana Nejedlého a originální alkotest a alkokvíz závěrem. První knižní bilance svého druhu. Strhne k četbě nejen pijáky, ale i zaryté abstinenty.
Přehled titulů nově vydané české literatury za rok 2016, druhově a žánrově uspořádaný, též personálně, s charakteristikami autorů a díla, včetně barevné obálky publikovaného díla a souběžného textu v angličtině a němčině.
Antologie erotiky v české literatuře.
Výprava za tématem erotiky napříč staletími - od počátků po rok 1989. Pouť začíná v polovině 14. století dramatickým Mastičkářem a končí texty, které vznikly těsně před "listopadovým uragánem". Povaha sebraného materiálu je různá, jako se různily doby, kdy jednotlivé příspěvky vznikaly. Čtenář objeví jak velké postavy dějin české literární erotiky (Jeník z Bratřic, K. H. Mácha, K. J. Obrátil), tak desítky autorů anonymních, zapomenutých nebo dosud neobjevených. Autorem osvětové předmluvy je esejista Jan Nejedlý. Kniha pojatá zábavným, nenuceným způsobem poslouží dobře k čtení, listování i snění v každém věku.
Kniha Po práci legraci (2016) měla velký čtenářský ohlas. Připomenout si dobu socialismu na tehdejších anekdotách, hádankách, parodiích a posměšcích, jež byly pro mladší ročníky opatřeny vysvětlujícím komentářem, se ukázalo jako šťastný nápad. A jelikož se do knihy ani zdaleka nevešlo všechno, co lidový vtipálek za čtyřicet let vlády komunistů vyprodukoval, přicházejí autoři s druhým dílem, kde ve vypouklém zrcadle humoru ožívají tehdejší politici, úderníci, zpěváci, herci, výrobky, pochutiny, oděvy, automobily, sochy, stavby, knihy, filmy či sdělovací prostředky. Sandokan, Goro, bílý pes, přestávky s koťátky, Mrazík, Zpěv míru, Děvčátko, na slovíčko, Pražské vajíčko, Partyzánský samopal, Rudá Twiggy, Chlasta Vramostová, Belzebub Zeitung, Literární měsíčky, sisinky, lančmít, soběslavská chřipka, hrobeso, kulturní vložka a další divy socialismu. V příloze najdete zpěvník písňových parodií, slovníček lidových průpovídek, čítanku soudružských perliček, rukověť mladého rockera a nevojáka i řadu ilustrací a dobových fotografií. Motto knihy zní: „Jaký je rozdíl mezi lidem a lidmi za socialismu? – Náš lid buduje novou a spravedlivou společnost a statečně překonává všechny překážky, kdežto lidi na to serou.“
Nenechte se zmást, že je coby autorka uvedena lékařka MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová. Do regálu mezi odbornou literaturu tato kniha rozhodně nepatří. Skuteční autoři, Michal Šanda a Jakub Šofar, vyšli z poznatku, že o těch opravdu zajímavých prožitcích vlastně lidé nemluví. Spisovatelé hojně fabulují, ale psát o svých niterných záležitostech se odváží málokdo. Prohrábnout temnou sedlinu na dně duše. Pokud jsou vůbec takové příběhy vyprávěny, bývají vyprávěny pouze jedinému posluchači, a to psychiatrovi v rámci terapie. Šanda se Šofarem už nejsou žádní holobrádci – sedlina na dně jejich duší je hutná a temná.
Jsem blázen na hoře. Nikoliv Stařec z Hory. To vůbec ne. Blázen na hoře je nahoře. S policemi plnými literárních duší. (Až umřu, vyvalí se ze mě zásoby písmenek. Státní hmotné rezervy.) V noci se z nich páří a blázen je v mlze dezorientovaný. Ale baví ho to, i když přesně neví, co je vlastně jeho perimetr.
Někdy v letech 1962–1964 se mnou matka jezdila autobusem k očařovi. Mám od narození jednu čočku rozpitou do duhovky (setkání se ženami podobného osudu možné…) a nosil jsem brýle s takovou tou klapkou. Pak jsem to viděl u koňů. Když babičce vozili uhlí, na které měla nárok, neboť děda Filip byl strojvůdce, tak se Fuksa zastavila, klapku měla v pohotovostní poloze a uhlíř lopatou z vozu sypal uhel na chodník. Některé balvany měly přes deset kilo, a pak se to muselo rozbíjet kladivem. Byly plné pyritu a já si ve sklepě mohl hrál na zlatokopa.
Tyto zápisky obyčejného pětapadesátníka jsou tentokrát z náprsní kapsy (nebo možná z kapsičky červených trenek, na které býval obrázek závodní motorky). Některé vyšly, některé jsou přesáté a některé jsou nové. Ale co to proboha znamená, to „nové“?
