Arto Paasilinna Knihy

Podivínský mlynář Gunnar Huttunen provokuje vesničany nejenom svým nočním hlasitým vytím, ale především svobodomyslností, touhou žít život podle svých představ a neohlížet se na konvence. Podaří se mu uprchnout z psychiatrické léčebny, kam ho vesničané dají zavřít, a prožívá krásné léto se zamilovanou propagátorkou pěstování zeleniny Sanelmou a pošťákem a alkoholikem Pittisjärvim. Hon na mlynáře ovšem neustává, beznadějná situace spěje k překvapivému konci. Přeložil Jan Petr Velkoborský.

Hrdinou románu je Rutja, syn Ukka hromovládce, nejvyššího pohanského boha starých Finů. Rutja je seslán na zem a jeho úkolem je odvést Finy z bludné cesty křesťanství a vrátit jim víru ve veselé staré bohy. Po prvním seznámení s několika současnými Finy začíná ale pochybovat, zda svou náročnou misi vůbec zvládne...

Osamělý stavitel mostů Akseli Jaatinen přichází do vesnice ve středním Finsku, aby zde vedl stavbu nového mostu přes řeku s povzbudivým názvem Smrtná. Most se mu postavit podaří, ale jinak se mu ve vesnici nedaří vůbec nic. S výjimkou dvou žen si všechny znepřátelí: starostu (protože se nechce zapojit do korupčních her), hasiče (protože mu svede nevěstu), faráře (protože se koupe nahý v řece), učitele (protože mu svede manželku)... Jaatinen se ale vzbouří a postupně se mu podaří nejen ovládnout celou vesnici, ale také vybudovat šťastnou rodinu - dokonce se dvěma ženami. Ve vážnější rovině je kniha o tom, že lidé mají právo být jiní, než od nich očekává její okolí, a zaujme i přímočarým mužským pohledem na svět, který je v současné literatuře ojedinělý. Čtenáři v knize ovšem najdou všechno, co si oblíbili v předchozích Paasilinnových knihách: humorné příhody jako vystřižené z grotesky, lehký a čtivý styl na pomezí skutečnosti a fantazie, odvahu a povzbuzení.

Hrdinkou nového humoristického románu oblíbeného finského spisovatele je důstojná stará dáma, vdova po plukovníkovi Linnea Ravasková, která se všemožně obětuje svému nepovedenému synovci - prodá luxusní byt v Helsinkách, aby za něj mohla zaplatit dluhy, odevzdává jemu a jeho dvěma zlotřilým kumpánům každý měsíc důchod... Pak ji ale jednoho dne synovec nutí, aby napsala závěť - a stará dáma se vzepře. Rozhodne se vzít věci do vlastních rukou a čtenáři s napětím sledují, jakou kaši (ale kdyby jenom kaši!) ty staré, vrásčité a křehké ruce dokážou navařit. V knize nechybí černý humor, scény jako z grotesky, dobrodružné plavby po rozbouřeném moři, několik mrtvol... Paasilinna je v celé Evropě populární právě proto, že dokáže poutavě a čtivě psát o vážných věcech - jako třeba o tom, že i staří lidé mají právo na život podle svých představ. Přeložila Markéta Hejkalová.

Humorný příběh tří svérázných uprchlíků, kteří se setkají v opuštěné chatě uprostřed laponské tajgy. Ve staré lovecké chatě v laponské pustině se setkají dva muži - vypočítavý lupič, který se snaží ukrýt před kumpány, s nimiž se nechce dělit o kořist, a násilnický důstojník, který roční dovolenou uprostřed přírody řeší své problémy s alkoholem. Oba antihrdinové po počátečních konfliktech nacházejí jakýsi způsob soužití až přátelství a když k nim později přibude třetí utečenec, domorodá stařenka prchající před státním domovem důchodců, stává se z opuštěného srubu div ne idylické hospodářství. To však brzy naruší jednak místní policista, jednak lupičův nebezpečný komplic... Další velmi dobrá autorova variace na téma útěku před civilizací a "terapie přírodou". Nechybí ani ochočené divoké zvíře, tentokrát liška, a humor v mnoha podobách, od situačního přes černý až po absurdní.

Další z humoristických románů oblíbeného finského spisovatele vypráví o netradičním soužití svérázného luteránského pastora s medvědem, posvátným zvířetem pohanských ugrofinských kmenů. Přeložil Vladimír Piskoř.

Nejdelší chobot ve Finsku má slonice Emilka, která se od chvíle, kdy Evropská unie zakázala předvádění divokých zvířat v cirkuse, stává nežádoucím běžencem ve vlastní zemi. Její krásná krotitelka Lucia Lucander alias Sanna Tarkiainenová neví, co si s Emilkou počít. Řešení složité situace hledá napřed na nekonečných sibiřských pláních, ale brzy zjistí, že v Rusku se ničeho dobrého nedočká. Zato doma ve Finsku ano. Při veselém putování letní finskou krajinou potkává spousty lidí - hlavně mužů - ochotných pomoci, protože správný finský muž si poradí i se slonem, který úředně neexistuje. Nejdelší chobot ve Finsku je ideální četba nejen na letní dovolenou, ale dotýká se i vážnějších témat, například nenápadného mizení lidské svobody pod tlakem úřední zvůle.

Humorný příběh starého sklerotického muže a jeho putování po Finsku. Spousta humorných situací, ale i vážných témat ,která se dotýkají starých lidí. Hrdinou nové knihy Krátká paměť pana rady je sklerotický starý muž Taavetti Rytkönen, který se jednoho letního dne octne uprostřed rušné helsinské křižovatky a najednou neví kdo je, jak se jmenuje, kde bydlí a kam jde. Naštěstí se ho ujme taxikář Seppo Sorjonen a oba muži pak podniknou bláznivou pouť po celém Finsku. Při ní se pan rada setkává mj. s dávno zapomenutým synem a jeho dávno zapomenutou matkou, s bývalým spolubojovníkem z války zničí jeho statek, protože starý sedlák už nedokáže obstát v konkurenci evropských zemědělských dotací, s albánským architektem a bělehradským taxikářem podniká lov na zdivočelé býky a jejich masem pak zachrání život skupině francouzských vegetariánek... Krátká paměť pana rady je typický Paasilinna, jakého mají rádi čtenáři v celé Evropě. Román je plný bláznivého humoru, těžko uvěřitelných příhod a dobrodružství, gagů jako vystřižených z grotesky a také finské vodky, ale přitom se nebojí vážných témat – v tomto případě se dotýká práva starých lidí na důstojnost a také svobody člověka v soukolí eurobyrokracie.

Humoristický román finského spisovatele. Hrdina, novinář středního věku, při návratu z rutinní služební cesty málem přejede zajíce. Veden náhlým hnutím mysli, rozhodne se opustit svůj dosavadní nudný a neužitečný život. Ujme se zraněného zajíce, odchází s ním do severního Finska a tam prožívá více i méně uvěřitelná dobrodružství, jako „vystřižená“ z filmu Svéráz národního lovu. Arto Paasilinna (nar. 1942) je nejpopulárnější současný finský spisovatel, jeho díla si oblíbili čtenáři nejen ve Finsku, ale mj. i ve Francii a Itálii. Přeložil Jan Petr Velkoborský.

Novinka oblíbeného finského spisovatele vypráví o skupině nešťastných Finů a Finek, kteří už od života nic dobrého nečekají a rozhodnou se spáchat hromadnou sebevraždu. Luxusním autobusem se vydají až na nejsevernější mys Evropy, kde se chtějí vrhnout do vln Ledového oceánu. V rozhodujícím okamžiku se ale ukáže, že mnoha sebevrahům se vlastně umřít nechce. Neustále sebevraždu odkládají a po mnoha dobrodružstvích nakonec doputují až na nejjižnější mys Evropy. Paasilinnovi hrdinové a jejich osudy jsou humorné i dojemné: chovatel sobů Uula Lismanki prchá před spravedlností, protože okradl americké filmaře při stavbě sovětského koncentráku v Laponsku o statisíce dolarů, kožešinový farmář Sakari Piippo chtěl předvádět cvičené norky, oblékl svou ženu do sexy prádla z norkových kožešin, ale přišel o norky i o manželku... Ve vážnější rovině můžeme Paasilinnovu knihu číst jako svéráznou oslavu života - se smrtí si zahrávat můžeme, ale se životem ne.