Sorj Chalandon Knihy

Píše se rok 1982. Dvaatřicetiletý Georges se rozhodne splnit slib, který dal umírajícímu příteli, opouští ženu a čtyřletou dcerku a vydává se do Libanonu inscenovat slavnou Antigonu Jeana Anouilha. Jelikož je země zmítaná válkou, je smyslem celého projektu spojit na jevišti herce vzešlé z rozdílných politických a náboženských uskupení, zapřisáhlé protivníky, předvést harmonickou souhru na pozadí sutin, a propojit tak znepřátelené komunity ve společném snu o míru. Dokáží drúzové, Palestinci, křesťané, šíité a křesťanští falangisté překročit svůj stín a uvolnit napětí, které mezi nimi panuje? Georges ve svém životě zatím poznal jen revoltu, skutečnou válku nikoliv. Najednou se v ní však ocitá – ta válka ovšem není jeho a nechápe ji. Poznává strach, ohrožení, atentáty a hrůzu z boje, ale i nadále se snaží zachránit projekt svého přítele, plán, jenž se postupně stává jeho vlastním. A ten plán ho změní navždy.

Napínavý a čtivý román, oceněný Grand Prix (Velkou cenou) Francozské akademie, nominovaný na cenu Goncourt a IMPAC Dublin, je inspirovaný vraždou vysokého představitele Sinn Feín, který byl odhalen jako britský tajný agent. Jak se z uctívaného hrdiny stane zrádce? Píše se prosinec 2006 a jedenaosmdesátiletý Tyrone Meehan už jen čeká na smrt. Netuší, kdy ani odkud udeří, ale jistojistě ví, že přijde, a stane se tak v Killybegs, v jeho rodné vsi na irském venkově. Tam, kde ho otec učil nenávidět všechno anglické a odkud musela jeho rodina prchnout před bídou. Je čas, aby Tyron odvyprávěl svou verzi pohnutého životního příběhu plného zvratů a osudných voleb. Sorj Chalandon ve skvěle napsané románu popisuje skutečné události a život svého přítele Denise Donaldsona – ten byl ale skutečně zavražděn 4 měsíce poté, co vyšla jeho zrada najevo.

Hlavním hrdinou i antihrdinou knihy Můj zrádce je Tyrone Meehan, jehož předobrazem byl bojovník za irskou nezávislost Denis Donaldson, zavražděný v roce 2006, necelý rok a půl poté, co se přiznal, že byl britským agentem. Příběh vypráví autorovo alter ego, pařížský houslař Antoine, irskými přáteli zvaný Tony. Antoine se nejprve náhodou, pak už úmyslně stává bezprostředním pozorovatelem i účastníkem krvavého boje Severních Irů za svobodu a možnost vládnout ve své zemi. Na vlastní kůži zažívá bídu irských obyvatel Belfastu, nespravedlnost, jíž dennodenně čelí. Zamiluje si Severní Irsko, zamiluje si uhelnými zplodinami a vlhkostí prosáklý Belfast, v němž byl vřele přijat muži i ženami, lidmi, kteří se rozhodli proti britskému útlaku bojovat tichým vzdorem i zbraněmi. Obzvlášť hluboké přátelství ho spojí s Tyronem, k němuž vzhlíží s narůstajícím obdivem, a nejen on. O to krutější je chvíle, kdy vyjde najevo Tyronova zrada. Ta z pohledu Antoina zpochybní nejen celý irský boj, který Antoine považoval za čistý, ale i jejich dlouholeté přátelství. A najednou odkrývá nový obsah slov, která k němu jeho zrádce pronesl: „Tohle není tvůj osud.“ Emotivní náboj Chalandonova vyprávění je strhujícím zážitkem, ať už Tyronův příběh popisuje Antoine, jenž se se zradou přítele, kterého hluboce ctil a miloval a jemuž bezvýhradně věřil, nesmírně těžko vyrovnává, nebo sám zrádce Tyrone v knize Návrat do Killybegs.

"Maintenant que tout est découverts, ils vont parler à ma place. L'IRA, les Britanniques, ma famille, mes proches, des journalistes que je n'ai même jamais rencontrés. Certains oseront vous expliquer pourquoi et comment j'en suis venu à trahir. Des livres seront peut-être écrits sur moi, et j'enrage. N'écoutez rien de ce qu'ils prétendront. Ne vous fiez pas à mes ennemis, encore moins à mes amis. Détournez-vous de ceux qui diront m'avoir connu. Personne n'a jamais été dans mon ventre, personne. Si je parle aujourd'hui, c'est parce que je suis seul à pouvoir dire la vérité. Parce qu'après moi, j'espère le silence." Killybegs, le 24 décembre 2006 Tyrone Meehan

»Ein Roman wie ein Faustschlag.« Le Parisien Der Tag vor der Katastrophe: Der 16-jährige Michel fährt mit seinem geliebten großen Bruder Joseph auf dem Moped durch die Straßen seiner französischen Heimatstadt. Gemeinsam fühlen sie sich unbesiegbar. Am Tag darauf kommen bei einem Grubenunglück 42 Bergmänner aufgrund eines fatalen Fehlers der Werksleitung ums Leben – Joseph stirbt infolge seiner Verletzungen. Michel flüchtet sich nach Paris, auch um die Worte des Vaters zu vergessen: »Du musst uns rächen!« Sein Schmerz aber vergeht nicht, und so beginnt Michel Jahre später einen Rachefeldzug. Noch weiß er nicht, dass die Nacht vor dem Unglück anders war, als er es in Erinnerung hat. Ein erschütternder Roman über Schuld, Verdrängung und zwei Brüder, die einander bewunderten.

‘Mijn vader zei dat hij zanger was geweest, voetballer, judoleraar, parachutist, spion, predikant van een pinksterbeweging en tot 1958 persoonlijk raadgever van generaal De Gaulle. Op een dag vertelde hij me dat De Gaulle hem had verraden. Zijn beste vriend werd zijn grootste vijand. Toen zei m’n vader dat hij De Gaulle ging vermoorden. En hij vroeg me hem te helpen. Ik had geen keus. Het was een bevel. Ik was trots. Maar ik was ook bang… Een revolver is zwaar, als je dertien jaar bent.’ Hoe wapen je je als kind tegen de uitbarstingen van een paranoïde vader? Het beroep van mijn vader is Chalandons meest autobiografische roman, geschreven na de dood van zijn vader.

Depuis l’enfance, une question torture le narrateur : Qu’as-tu fait sous l’occupation ? Il n’a jamais osé la poser à son père, imprévisible et violent, souvent qualifié de fou. Ce père a longtemps bercé son fils avec ses exploits de Résistant, jusqu'à ce que le grand-père s’emporte : « Ton père portait l’uniforme allemand. Tu es un enfant de salaud ! » En mai 1987, lors du procès du criminel nazi Klaus Barbie à Lyon, le fils découvre que le dossier judiciaire de son père sommeille aux archives. Ce dossier révèle trois ans de la vie d’un « collabo », racontée à travers des procès-verbaux, des interrogatoires et son procès. Le narrateur s'attendait à l'histoire d'un « Lacombe Lucien », mais découvre l’épopée d’un jeune homme de 18 ans, menteur et manipulateur, ayant traversé la guerre en portant cinq uniformes en quatre ans, déserteur de quatre armées. En décembre 1944, recherché par tous, il a continué de tromper son entourage, y compris son fils, devenu journaliste. Lorsque Klaus Barbie entre dans le box, le fils est présent dans les rangs de la presse, tandis que son père, au milieu du public, doit s'expliquer sur ses mensonges. Ce roman raconte ces deux guerres en parallèle : celle rapportée par le journaliste et celle débusquée par l’enfant de salaud.

Vertraue nicht der Erinnerung Marcel Frémaux schreibt Auftragsbiographien. Lupuline, die Tochter des über 80 Jahre alten Tescelin Beuzaboc, bittet ihn, die Lebensgeschichte ihres Vaters niederzuschreiben und seine Erlebnisse in der Résistance festzuhalten. Mehrmals treffen sich die beiden Männer, Marcel notiert genau Tescelins Schilderungen. Sind Tescelins Berichte aber wahr? Bei Marcel wachsen die Zweifel. Er beginnt zu recherchieren und konfrontiert bald den alten Mann mit seinem Verdacht, dass dessen Erinnerungen erfunden sind. Ausgezeichnet mit dem Prix Ouest du Printemps du Livre.

Nous sommes en Mayenne, une maison à l'orée d'un village. Dans cette maison, voici Etienne et Fauvette, un vieux couple qui n'a jamais cessé de s'aimer. La maison est silencieuse. Les volets fermés et la porte close. Nuit et jour pourtant, ils sont sept qui en franchissent le seuil. Sept amis, les uns après les autres, du dimanche au lundi, chacun son tour et chacun sa tâche. Il y a le bosco, ancien marin qui tient le bar du village, il y a Madeleine qui, chaque semaine, fleurit la maison, il y a Berthevin qui allume et éteint toutes ses lumières, il y a le professeur qui dit des poèmes à voix haute, il y a Ivan, l'ancien cheminot, ui ouvre les fenêtres, il y a Léo qui traverse le village à vélo, puis Paradis enfin, qui remonte la petite horloge. Au grenier, comme une sentinelle, une lampe ancienne veille au cérémonial. Voici l'histoire d'une promesse. La promesse faite à Etienne et Fauvette. Une promesse d'enfance, tenue par sept amis, pour déjouer le plus grand des périls. Ces hommes ont juré de tromper la mort. Et voici qu'un jour, ils renoncent. Ils cessent leurs visites à la vieille maison. Parce que le temps passe. Parce que la lassitude. Parce qu'au grenier, la veilleuse attend que deux âmes lui cèdent. Voici l'histoire d'une fraternité.