Hans Henning Hahn Knihy

Sborník z mezinárodního sympozia k 70. výročí mnichovské dohody přináší pohled na události z podzimu 1938, kdy čtyři evropské mocnosti dohodly postoupení pohraničních oblastí Československa nacistickému Německu. Pro českou společnost znamenal Mnichov začátek druhé světové války a vyvstala zde touha po obnovení státní suverenity. Tento historický moment spustil pět desetiletí boje proti totalitním režimům. Osudy vojáků, kteří se nesmířili s kapitulací, a jejich aktivní účast v odboji, ukazují na hluboké emocionální a morální dilema doby. V těchto dnech se také projevila loajalita české šlechty k historickým hranicím státu. Téma Mnichova stále vyvolává otázky, na které se názory liší, zejména v morální rovině. Mezinárodní vědecké sympozium, které se konalo 18. září 2008 v Praze, se zaměřilo na různá hlediska mnichovských událostí. Sborník obsahuje sedm příspěvků předních českých a německých historiků, kteří se zabývají tématy jako mnichovské desatero, Hitlerova válka proti ČSR, sudetoněmecké dějiny, český politický katolicismus a vztah šlechty k české společnosti.

Eseje věnované sebereflexi a kolektivní paměti sudetských Němců, a tomu, jak se v ní odrážejí české dějiny a česko-německé vztahy.

Odborná kniha německé historičky českého původu Evy Hahnové a německého historika Hanse Henninga Hahna analyzuje „vyhnání Němců“ jako jedno z nejspornějších témat německých moderních dějin. Jeho významnou součást tvořil i poválečný odsun Němců z Československa. Kniha se zabývá poválečnou historií, různorodými zkušenostmi „vyhnanců“, a především objasňuje různé formy německého vzpomínání na vyhnání. V mnoha případech opravuje četné, dodnes živé legendy z poválečné doby a vrhá nové světlo na některé konkrétní, dosud nevyjasněné události. Čtenářům poskytuje nový, detailní obraz dění souhrnně označovaného jako vyhnání, a tedy i historického kontextu, v němž probíhal odsun Němců z Československa.

Stereotypen sind in allen Gesellschaften zentrale Bestandteile jeglicher Kommunikation im Alltag, in der Politik, Presse, Bildung und anderen Bereichen des öffentlichen Diskurses. In diesem Band werden Ansätze einer neuen kulturwissenschaftlichen Stereotypenforschung entwickelt. Historiker, Slawisten, Linguisten, Volkskundler und Kunsthistoriker aus Deutschland, Polen, der Slowakei und Tschechien behandeln Formen und Funktionen von Stereotypen in unterschiedlichen Zusammenhängen in zwischennationalen Beziehungen, im innergesellschaftlichen Raum, bei nationaler Identitätsbildung, in literarischen Texten und folkloristischen Quellen, für die Geschichtsdidaktik, in der NS-Propaganda u.ä. Die Interdependenz von Fremd- und Selbstbildern spielt in den methodischen Überlegungen und empirischen Untersuchungen eine maßgebliche Rolle.

Stu trzydziestu autorów, cztery tomy w języku polskim i pięć w języku niemieckim. Redaktorzy i autorzy projektu Polsko-niemieckie miejsca pamięci | Deutsch-polnische Erinnerungsorte prezentują nowe spojrzenie na historię wzajemnych polsko-niemieckich oddziaływań. Miejsca pamięci (lieux de mémoire) to nie tylko miejsca w sensie topograficznym, lecz także historyczne fenomeny, które warunkują i odzwierciedlają procesy tworzenia się tożsamości zbiorowych. Miejscami pamięci mogą być między innymi osoby, wydarzenia i artefakty. Zastosowane w projekcie po raz pierwszy bilateralne podejście do analizy miejsc pamięci dekonstruuje narodowe wyobrażenia o przeszłości i otwiera nowe perspektywy porównawcze. Wszystkie tomy projektu Polsko-niemieckie miejsca pamięci orientują się podług bodaj najbardziej uniwersalnej definicji kultury Maksa Webera: „Z punktu widzenia człowieka »kultura« jest skończonym wycinkiem bezsensownej nieskończoności wydarzeń świata, któremu nadajemy sens i znaczenie”. Tak właśnie ma się rzecz w publikacji, którą trzymają Państwo w rękach. Tropi ona bowiem i analizuje mechanizmy przemiany określonych minionych wydarzeń politycznych, biografii postaci historycznych oraz zjawisk kulturowych w miejsca pamięci czyli w sensy i znaki, aplikowane przez obie kultury. prof. dr hab. Hubert Orłowski Liczne zbieżności między historią Polaków i Niemców sprawiły, że wiele postaci, miejsc i wydarzeń z historii Europy Środkowej to polsko-niemieckie miejsca pamięci. I choć z reguły wiązane z nimi skojarzenia nie są ani identyczne, ani nawet podobne, stanowią powód do dialogu o przeszłości, który łączy ponad wszelkimi politycznymi podziałami. (…) Projekt Centrum Badań Historycznych Polskiej Akademii Nauk w Berlinie zasługuje na wielkie uznanie. Stanowi wybitne przedsięwzięcie interdyscyplinarne w pejzażu europejskich nauk humanistycznych. Należy mu życzyć wielu czytelników! prof. dr hab. Rudolf von Thadden

Erscheinungstermine der Einzelbände 1-5: 2011-2015 Das gemeinsame deutsch-polnische Projekt im Bereich der Geisteswissenschaften wirft einen Blick auf die nachbarschaftliche Beziehungsgeschichte beider Länder. Was verbindet Napoleon, Rosa Luxemburg, Flucht und Vertreibung, das Jahr 1989, Solidarnos´c´ und Kreisau? Oder Preußen, die Oder-Neiße-Grenze und Russland? Es handelt sich um (einige) deutsch-polnische Erinnerungsorte. Erinnerungsorte sind keine topographischen Orte, sondern historische Bezugspunkte der kulturellen Identität einer Gesellschaft. Dies können Personen, Ereignisse oder historische Phänomene sein. Der hier erstmals angewandte bilaterale Ansatz der Erinnerungsforschung hinterfragt nationale Vorstellungen und entwickelt neue vergleichende Perspektiven. Deutsche und Polen teilen viele Erinnerungen, die jedoch unterschiedlichen Identitätsbedürfnissen in beiden Gesellschaften entsprechen. Die hier vorliegenden Essays über gemeinsame und geteilte deutsch-polnische Erinnerungsorte erlauben analytische Einblicke in die Erinnerungskulturen beider Länder, in ihre Gemeinsamkeiten und Unterschiede. Die deutsch-polnische Nachbarschaft bringt es mit sich, dass sich ohne die Kenntnis der polnischen Geschichte die deutsche und umgekehrt ohne die Kenntnis der deutschen die polnische Geschichte nur unvollkommen verstehen lassen.

Fachleute aus fünf Ländern behandeln in diesem Band Schlüsselthemen aus der historischen Entwicklung der sudetendeutschen völkischen Bewegung, welche die Geschichte dreier Staaten mitbestimmte. Aus der alldeutschen Bewegung in der Habsburger Monarchie hervorgegangen, entwickelte sie 1918-1938 in der Tschechoslowakei ihr eigenes Milieu und Organisationsgeflecht. 1938 bzw. 1945/46 verlagerte sich das Betätigungsfeld endgültig nach Deutschland. Mit der Institutionalisierung einer ‘sudetendeutschen Volksgruppe’ wurde die Tradition in der Bundesrepublik Deutschland wiederaufgenommen. Die sudetendeutsche Bewegung verstand sich immer als Teil der deutschen Nation. Ihre Geschichte stellt für die Entwicklung völkischer Formen der deutschen kollektiven Identität daher ein wichtiges Kapitel deutscher Geschichte mit europäischer Wirkung dar.