Ali Smithová je autorka, jejíž dílo se vyznačuje hravým a experimentálním přístupem k jazyku a formě. Její příběhy často prozkoumávají témata identity, paměti a plynutí času, přičemž se nebojí narušovat tradiční narativní struktury. Smithová má jedinečnou schopnost proplétat současné dění s historickými odkazy a vytvářet tak díla, která jsou zároveň aktuální i nadčasová. Její psaní je známé svou poetickou kvalitou, inteligencí a hlubokým pochopením lidské zkušenosti.
Během večeře v rodinném domě v Greenwichi odejde jeden z hostů nahoru do hostinského pokoje, zamkne se tam a odmítá vyjít ven. Majitelé nechtějí volat policii a snaží se ho dostat ven s pomocí jeho přátel a známých. Prostřednictvím jejich vzpomínek poznáváme osobnost tohoto zvláštního člověka. Dozvídáme se však něco i o těchto přátelích a známých a skrz ně si uvědomujeme i mnohé o stavu současného světa a o postavení člověka v něm.
Britská autorka Ali Smithová se českému čtenáři představila poprvé v roce 2005 výborem Jiné povídky a jiné povídky. V próze Hotel svět přivádí svůj osobitý styl poutající nápaditostí, poetičností, vtipem i hloubkou k ještě vybroušenější dokonalosti. Pětice hlasů po řadě vypráví v pěti časových rovinách o jednom skončeném životě. Každý promlouvá jakoby jiným jazykem, jinak zachycuje život žitý a skončený v hotelu, zmenšeném odrazu světa, poodkrývá jiné střípky skládající se do obrazu, kterému úplnou podobu dává až hlas šestý, jímž je čtenářovo vnímání. Vyprávění se čte jedním dechem jako napínavá báseň v próze, lehce plynoucí a přitom pronikající hluboko, ponechávající dostatečný prostor čtenáři, jeho pohledu a duši.
Ali Smithová (nar. 1962 ve Skotsku) vydala první knihu povídek v r. 1995, a byla okamžitě označena za výjimečný talent. Její druhý román Hotel svět byl nominován na Bookerovu cenu v r. 2001, a to ji proslavilo ve světě. Český výbor sedmnácti povídek s názvem Jiné povídky a jiné povídky pořízený z jejích tří povídkových souborů Láska je láska (1995), Jiné povídky (1999) a Celý příběh (2003) představuje autorku ve všech polohách, v nichž se čtenářům zatím představila, realistické, experimentální i metaforické. Ráda ukazuje situace, vztahy, okamžiky jinak, než bývá obvyklé, dokonce si ráda vybírá právě zajeté stereotypy a klišé a vychází z nich a pak je zpracovává zcela po svém. Například: domů přijdou překrásné květiny s prázdnou kartičkou – jako výchozí situace to není nic originálního, ale: co to způsobí v domácnosti dvou žen?