René Dubos

René Jules Dubos (20. února 1901 - 20. února 1982) byl americký mikrobiolog , experimentální patolog , environmentalista , humanista a vítěz Pulitzerovy ceny za obecnou fikci pro svou knihu So Human An Animal . [2] On je připočítán za mít slavný environmentální maximum: “ myslet globálně, jednat lokálně ” Až na období od 1942 k 1944 když on byl George Fabyan profesor komparativní patologie a profesor tropického lékařství u Harvard lékařské školy a Harvard školy Veřejné zdraví, jeho vědecká kariéra byla strávena úplně v Rockefellerově institutu pro lékařský výzkum, později přejmenována na Rockefellerovu univerzitu . KARIERA Dubos začal svou kariéru v mikrobiologii v roce 1927, když nastoupil do laboratoře Oswalda Averyho [4] v Rockefellerově ústavu pro lékařský výzkum. Avery hledal mikrob, který by mohl rozbít polysacharidovou kapsli smrtícího kmene bakteriální pneumonie stejným způsobem, jakým půdní bakterie tráví rozpadající se organickou hmotu v lesích. Dubos identifikoval bakterii, která vylučovala enzym, který štěpil polysacharid. [5] V roce 1939 Dubos s pomocí biochemika Rockefellerova institutu Rollina Hotchkissaizoloval antibakteriální látky tyrothricin a gramicidin z bakterie Bacillus brevis, která zabila nebo inhibovalaGram-pozitivní bakterie a testované jejich bakteriální, chemické a klinické vlastnosti. Tato antibiotika zůstávají i dnes v omezeném použití. V roce 1942, předtím, než byla antibiotika obecně používána, Dubos varoval, že lze očekávat bakteriální rezistenci. [6]

Dubos věnoval většinu svého profesního života empirickému studiu mikrobiálních chorob a analýze environmentálních a sociálních faktorů, které ovlivňují blaho člověka. Jeho průkopnický výzkum izolace antibakteriálních látek z určitých půdních mikroorganismů vedl k objevu hlavních antibiotik. Prováděl průkopnický výzkum a rozsáhle psal o řadě subjektů, včetně tuberkulózy , pneumonie a mechanismů získané imunity , přirozené vnímavosti a odolnosti vůči infekci.

V roce 1948 se Dubos dělil s Selmanem Waksmanem o cenu za základní lékařský výzkum Alberta Laskera za „jejich výsledky ve studiích antibiotických vlastností půdních bakterií“. [7]Člen Národní akademie věd , působil jako redaktor žurnálu experimentální medicíny od roku 1946 do roku 1972.

V pozdějších letech prozkoumal Dubos souhru environmentálních sil a fyzický, duševní a duchovní vývoj lidstva. Hlavními směry jeho humanistické filozofie byly: globální problémy jsou podmíněny místními okolnostmi a možnostmi, sociální vývoj nám umožňuje přehodnotit lidské jednání a změnit směr, abychom podpořili ekologicky vyvážené prostředí, budoucnost je optimistická, protože lidský život a příroda jsou odolné a my si stále více uvědomují nebezpečí spojená s přírodními silami a lidskými činnostmi a my můžeme těžit z našich úspěchů a aplikovat získané zkušenosti k řešení dalších současných problémů životního prostředí.

V akademických letech 1963–1964 a 1964–1965 byl členem Centra pro pokročilá studia na Wesleyanské univerzitě . [8] Působil jako předseda správců Střediska pro lidské životní prostředí René Dubos, neziskové vzdělávací a výzkumné organizace, která byla věnována na jeho počest v roce 1980. Poslání střediska, které spoluzakládal William a Ruth Eblenová má „pomáhat široké veřejnosti a osobám s rozhodovací pravomocí při vytváření politik pro řešení environmentálních problémů a vytváření environmentálních hodnot“. Dubos zůstal aktivně zapojen do centra až do své smrti v roce 1982. Působil také ve správní radě vědecké služby, nyní známé jako společnost pro vědu a veřejnost, od roku 1949 do roku 1952.

Mysli globálně, jednej lokálněEdit

[Upravit překlad] Hlavní článek: Myslet globálně, jednat místně

Dubos je často přičítán jako autor populárního maxima „Think Globally, Act Locally“, který odkazuje na argument, že globální environmentální problémy se mohou proměnit v akci pouze zvážením ekologických, ekonomických a kulturních rozdílů v našem místním prostředí. Toto heslo se objevilo poprvé v roce 1977, [9] pět let poté, co Dubos působil jako poradce Konference OSN o životním prostředí v roce