Helle Helle Knihy

Dvanáct krátkých povídek o neschopnosti činu či rozhodnutí v partnerských i jiných vztazích. Na velmi malé ploše, minimálními prostředky, přivádí autorka čtenáře do situací z běžného života a vytvoří jakousi momentku, která zdánlivě bez emocí, chladně, ale o to účinněji vypoví o duševním osamění, nechuti či neschopnosti cosi v daném momentě učinit, - cosi, co by situaci rozhodlo nebo alespoň posunulo. Povídky zůstávají kusé, končí, jako by mělo být něco dořečeno, ale právě tato nedořešenost, morální či citové nerozhodnutí, působí znepokojivě, dráždivě.

Dánská prozaička známá svými vybroušenými minimalistickými texty pokračuje ve svém posledním románu v ohledávání možností tematizace banality každodenního života. Zatím nejnovější přírůstek jejího díla – jež si v autorčině vlasti získalo nebývalou popularitu a našlo si cestu do vědeckých studií i populárních masových periodik – se točí kolem epizod v životě uklízečky Susanne, jejího přítele, začínajícího spisovatele Kima a Susanniny známé Ester, která jednoho dne vstoupí do Kimova a Susannina vztahu. Tak jako v předchozích autorčiných prózách, i v Představě o nekomplikovaném životě s mužem „se neděje skoro nic, ale tohle banální nic se děje s obrovskou vytrvalostí a urputností“.

Příběh nového románu úspěšné dánské prozaičky začíná na opuštěné autobusové zastávce na jednom z dánských ostrovů, kam se nazdařbůh vydá hlavní hrdinka knihy, dvaačtyřicetiletá spisovatelka, v touze po místě, „kde by si mohla pěkně poplakat“. Před blížící se vichřicí ji zachrání John a Půťa, svérázná dvojice místních obyvatel, nerozpakující se nejen přijmout ženu pod vlastní střechu, ale rovněž ji po svém začlenit do rutiny vlastního každodenního života. Ve svém charakteristicky úsporném, ale přesném ohledávání současných mezilidských vztahů vytváří i tentokrát Helle Helle na malé ploše komorně pojatého příběhu mnohovrstevné drama provázené řadou otázek, jejichž zodpovězení ponechává na čtenáři: říkáme sami sobě o vlastním životě a jeho prohrách celou pravdu? Lze zapřít to, kým jsme doposud byli, a začít skutečně znovu? A uvědomujeme si ve svém trápení, že naši bližní mohou být stejně zranitelní jako my sami?

Nová kniha mimořádně talentované dánské prozaičky zaujme podobně jako předchozí Představa o nekomplikovaném životě s mužem úsporným, ale efektivním stylem, jímž autorka dokáže vystihnout nevzrušivost všedního života svých hrdinek i skrytá dramata odehrávající se v jejich nitru. Protagonistky jejího třetího románu, sestry Jane a Tine, pracují jako prodavačky v obchodě s parfumerií na trajektu mezi Německem a Dánskem a nevybočují ze stereotypu životního stylu dánského venkova, obě však selhávají ve schopnosti soužití se svými partnery a zůstávají uzavřeny v „tiché existenci“ ženského světa, který dokáže své obyvatelky jedinečně obohacovat, ale i stále silněji tížit...

Mladá Dorte bydlí sama v domku naproti malému nádraží. Před rodiči předstírá, že studuje literaturu na univerzitě v Kodani, jenže to není pravda. Často je jí zatěžko vůbec vstát z postele, nechává plynout čas a čeká, co jí přivede do cesty náhoda. Také zkouší psát: o svém prvním příteli i dalších prchavých známostech a sexuálních zážitcích, o bezdětné tetě, po níž dostala jméno, o všem, co tak často nefunguje, jak by mohlo… Zvlášť když je člověku dvacet, v noci místo spaní poslouchá vlaky a neví, co se životem. Rafinovaná dánská autorka přivádí čtenáře do svého mikrovesmíru náznaků, ze kterých si můžou utkat vlastní, trochu bolestně smutný, ale i potměšile humorný příběh. Ať už to bude vaše první setkání s Helle Helle, nebo několikáté shledání, připravte se na originální literární zážitek. Ale pozor, možná kvůli němu zapomenete vystoupit ve správné stanici…

Ony jsou ona a její matka. Žijí na dánském ostrově, píše se rok 1981. Šestnáctiletá dívka nastupuje na gymnázium, matka vlastní obchod s oblečením a parfémy. Jejich každodenní život vnímáme očima dcery, která zažívá drobné radosti i strasti dospívajících: Trapná zamilování, přátelství, večírky. Pod zdánlivě klidným tokem běžného života se však rodí tragédie. Neobyčejně úsporně napsaný román nepůsobí navzdory tématu temně a depresivně, o to větší je jeho emocionální účinek. Zasazení do dánského maloměsta 80. let vytváří zajímavou dobovou kulisu, ale mimořádně silný příběh o dceři a její matce je nadčasový.

Čtyřicátník Roar narazí při kondičním běhu v lese na osmatřicetiletou ženu, která se stejně jako on ztratila. Je říjen, dvojici zaskočí brzký soumrak a oba běžci jsou nakonec nuceni strávit v lese mnohem víc času, než chtěli. Roar mezitím vyslechne ženin životní příběh. A zatímco ona vypráví o svých láskách i prohrách, oba se ve sledu tragikomických situací snaží vymotat z lesa a vlastně zachránit holý život. Čtenář nakonec překvapeně zjišťuje, že mají společného víc, než se na první pohled zdá. Nabídne jim společná cesta z lesa i východisko z osamění?

Hafni vypráví… že se rozvádí. Je jí devětačtyřicet, opouští vyhaslý rodinný krb a rozhodne se vydat na cestu po restauracích, kde se podávají tradiční dánské chlebíčky smørrebrød – bohatě obložené plátky černého žitného chleba, které se jedí příborem a tvoří esenci dánské kuchyně. Hafniina kulinární cesta z ostrova Sjælland na ostrov Fyn je radikálním pokusem změnit zaběhlý život. Během svého putování zažívá banální, ale zábavná setkání s nejrůznějšími samorosty, svérázy, ale taky s úplně normálními lidmi. Kniha neotřele líčí dánskou mentalitu a kulturu, a přitom vyjadřuje cosi obecně lidského a rozpoznatelného. Autorka vypráví příběh neprůbojné, ale silné ženy na prahu nové životní kapitoly, který obsahuje groteskní momenty, účtování, ale samozřejmě i nostalgii a smutek.

In diesen realistischen Novellen erzählt eine fremde Frau von der Misshandlung ihrer Baby, während ein junges Paar mit Zweifeln über ihren Umzug kämpft. Ein kleiner Moment an einem gewöhnlichen Tag entfaltet verheerende Eifersucht und beleuchtet die feinen Veränderungen in zwischenmenschlichen Beziehungen.

Ein Buch wie ein Sommer in nordischen Ländern: hell, klar und sonnig, mit leichter Brise – und einer Ahnung vom kommenden Herbst. »Die Sonne geht unter, und ich sehe ihr durch die Fenster im Wohnzimmer dabei zu. Der Himmel rötet sich immer mehr, und der Strauß auf dem Tisch scheint von innen heraus zu leuchten.« Anne ist um die Dreißig und kehrt nach vierzehn Jahren in Kopenhagen zurück in das Provinznest ihrer Kindheit. Anders, ihr Mann, kommt zunächst nur an den Wochenenden. Alte Freundschaften, Gartenfeste, viel Rotwein, die Sommerhitze und ein Pfarrer, der ihr unverhohlen Avancen macht: es glimmt unter der Oberfläche. – Mit großer literarischer Kraft beschreibt Helle Helle, wie Anne nach und nach wieder Teil des Dorflebens wird und aus einem Haus ein Heim zu gestalten versucht. Es geschieht einiges in diesem Sommer – dem Sommer, in dem sich Anne mit sich selbst versöhnt.