Jana Poncarová (28. září 1983, Rokycany) je spisovatelka a novinářka. Ve své románové tvorbě se inspiruje skutečnými událostmi, opírá se o rešerše a rozhovory s pamětníky. Je autorkou románů Podbrdské ženy a Eugenie. V roce 2020 publikovala Děvčata první republiky - svoji prvotinu v žánru literárního dokumentu. V roce 2021 vydala román Cyklistka založený na skutečném osudu baronky Blanky Battaglia. V roce 2022 vydala knihu Herečka, která vypráví příběh prvorepublikové avantgardní umělkyně Jarmily Horákové.
Skutečný příběh české Anne Frankové a jejího deníku. Kohnovi v lednu roku 1942 nastoupili do transportu na plzeňském nádraží a už se nevrátili. Do jejich bytu se nastěhovali jiní nájemníci, jejich věci se postupně poztrácely. Zmizelo vše, kromě deníku, který si dvanáctiletá Věrka Kohnová schovala u kamarádky své matky. Jaké rodinné tajemství k němu po letech přivedlo spisovatelku Janu Poncarovou? Jedinečná publikace vznikla ve spolupráci s historikem Jiřím Sankotem a odhaluje pohnutý příběh židovské dívky, jejíž život násilně ukončila druhá světová válka.
Román české autorky vypravuje příběh mladé hudebnice v poměrech normalizačního Československa. Nadaná houslistka Julie nenávidí kousavé šaty a sovětské skladby, které musí hrát kvůli svému otci, komunistickému funkcionáři. Je druhá polovina sedmdesátých let a Julie miluje džíny a rock. A taky kytaristu Romana. Poté, co ji Roman přizve jako zpěvačku do undergroundové kapely, začne Julie rozplétat lež, která se odehrává v jejím domově i na veřejnosti. Na prahu dospělosti odhaluje zradu nejbližších a musí se rozhodnout, jestli bude i nadále žít dvojí život. Co všechno je ochotná obětovat pro osobní svobodu, pro lásku a pravdu? Nakladatelská anotace.
Kniha Jany Poncarové Vlastní pokoje přináší dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami, zastupujícími různé generace, literární žánry, přístupy k tvorbě, názorové proudy i strategie přežití (nejen) v umělecké branži. O své zkušenosti bytí spisovatelkou i o podmínkách, ve kterých tvoří, hovoří Kateřina Tučková, Alžběta Stančáková, Anna Bolavá, Kateřina Dubská, Lenka Pastorčáková, Daňa Horáková, Lucie Faulerová, Petra Soukupová, Michaela Klevisová, Simona Martínková Racková, Martina Heš a Karin Lednická. Knihu rámují dvě eseje – autorky publikace Jany Poncarové a nakladatelky a literární dokumentaristky Barbory Baronové, které vedle vlastních zkušeností mapují i realitu českého literárního provozu obecně. Publikaci Vlastní pokojedoprovázejí také stylizované portréty českých spisovatelek, zasazené do kontextu modelů pokojíčků ze sbírek UMPRUM muzea, které připravila fotografka Dita Pepe. Kniha Vlastní pokoje je především praktickou reflexí dvou slavných přednášek britské spisovatelky a nakladatelky Virginie Woolf, které v roce 1929 vydala ve formě eseje s názvem Vlastní pokoj. Věnuje se v něm potřebě žen-spisovatelek disponovat osobním prostorem, časem a penězi k tomu, aby mohly tvořit. Na to, jak se situace píšících autorek změnila téměř sto let od vytvoření intelektuálního konceptu Virginie Woolf, odpovídají ženy v novém titulu Jany Poncarové, parafrázujícím slavný esej.
Kniha Děvčata první republiky přináší vyprávění osmi žen, které se narodily a vyrůstaly v době prezidentování T. G. Masaryka, aby poté prožily bouřlivé 20. století – i kus toho současného – se všemi jejich zvraty a proměnami. Na pozadí velkých historických událostí hrdinky knihy studovaly, pracovaly, vdávaly se, zažívaly křivdy komunistického režimu i násilnosti v manželství, musely se vyrovnávat se ztrátami dětí i svých blízkých a dělat náročná životní rozhodnutí.
Příběhy děvčat první republiky pro knihu zachytily spisovatelka Jana Poncarová a fotografka Dita Pepe, která pracovala i s dobovými fotografickými archivy jednotlivých hrdinek.
Osud poslední šlechtičny z rodu Battaglia. Od autorky bestselleru Podbrdské ženy.
Být vzornou manželkou: takový osud měl čekat Blanku ze šlechtického rodu Battaglia. Její dobrodružná povaha jí však velela jinak. Z divokého děvčete vyrostla sebevědomá žena, která na kole zcestovala kus světa. Své stáří Blanka pak tráví v chátrajícím rodném zámečku v jihočeských Bratronicích. Sleduje, jak známý svět kolem ní mizí. Až díky studentce žurnalistiky Kláře ožívají vzpomínky na Blančin dávný pestrý život – i na její osudovou lásku, po které jí zůstal jen nikdy nepřečtený dopis.
Osudy chalupy čp. 5
Když muži vymění úrodná pole za válečná, z hospodyň a matek se stávají hospodáři.
Nový román Jany Poncarové napsaný na základě korespondence z první světové války, která se dochovala na půdě autorčiny chalupy v Dobřívě u Rokycan, je autentickým svědectvím o životě jedné rodiny. Více než sto let staré dopisy odhalují skutečný příběh a jejich pisatelé ožívají. František Reindl, majitel rozlehlého hospodářství, odchází do války, jejíž smysl je mu cizí. Břemeno správy statku spočine na ramenou jeho ženy Anny, která musí čelit nejen osamění, ale i zlobě lidí. Kvůli svým dvěma malým dětem snáší nekonečnou dřinu i četná příkoří. Oporou jí jsou Františkovy dopisy a naděje, že jednoho dne boje skončí.
Velmi osobní průvodce po místech, kde se duše může nadechnout. Po magickém Domažlicku provází spisovatelka Jana Poncarová… Naše cesta začne na místech spojených s koncem druhé světové války, na která mě přivedl americký veterán Marion Kirkham. Budeme objevovat vysídlené vesnice, projdeme se po cestách, které dřív patřily jen péesákům a dnes na nich můžeme svobodně dýchat. Ve vzpomínkách se mihnou zmizelá stáda koní i stále živoucí Božena Němcová. Můj průvodce čtěte jako otevřený příběh. Třeba na moje zážitky navážete těmi svými. A třeba se někde v Českém lese potkáme.
Kniha Janáčkova filharmonie *70 je dárkem Janáčkovy filharmonie Ostrava všem svým posluchačům, fanouškům a lidem, kteří se rádi obklopují hezkými věcmi. Exkluzivní publikace, která vychází v limitované edici 800 výtisků, vznikala v posledních pěti letech a je plná rozhovorů a stylizovaných portrétů pamětníků, současných členů orchestru a dalších významných osobností, jež formovaly a zásadně ovlivnily tvář filharmonie, která se dnes právem řadí mezi nejvýznamnější v Evropě. Kniha obsahuje desítky osobních rozhovorů s pamětníky, současnými i bývalými členy orchestru, členy managementu, posluchači, kteří desítky let navštěvují koncerty JFO a také lidí, kteří mají přímou vazbu na skladatele Leoše Janáčka. Textové části jsou prokládány historickými fotografiemi, stylizovanými portréty, archivními rodinnými fotografiemi současných členů orchestru, fotokolážemi i zátišími.
Tajemství mojí babičky. Nevyřčená slova kopou ty nejhlubší propasti. V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, vymyslí způsob, jak babičce udělat radost: vyrazí s ní na výlet do míst, kde strávila dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách se Nina rozhodne – dost bylo mlčení. Jen pokud odhalí rodinné tajemství, může vykročit za splněním vlastních snů.
