Jedna rodina, možná podobná té vaší, se stěhuje z místa na místo. Jednou žijí na strýčkově klobouku, na střeše kostela nebo na Měsíci, jindy zase v kině nebo ve stanu na sněhu. Jejich cesta širým světem je krásná a podivuhodná. Neztrácejte čas otázkami, co je skutečné a co vymyšlené. Prostě pojďte s nimi. Nechte svou představivost letět a poznejte, kde se nachází to nepopsatelné místo zvané domov.
„Když Selma řekla, že se jí v noci zjevila okapi, věděli jsme, že někdo z nás brzy zemře,“ zahajuje své vyprávění Selmina desetiletá vnučka Luisa. Selmě se o africké antilopě zdálo třikrát, a pokaždé po tom někdo z vesnice zemřel, což vzbuzuje obavy mezi obyvateli. Někteří cítí, že je čas odhalit zamlčované pravdy. Když smrt konečně přijde, její okolnosti všechny překvapí. Prostřednictvím Luisy nahlížíme do života malé vesnice s magickou atmosférou. V Selmině domě žijí podivínští sousedé, kteří, navzdory svým neurózám a rozdílnostem, spojuje přátelství a snaha si pomáhat. Luisini rodiče se potýkají s krizí středního věku, a tak její výchovu přenechávají jiným, zatímco důležité místo patří obrovskému psu Aljaškovi. Román je rozdělen do tří částí, odehrávajících se v osmdesátých a devadesátých letech a na začátku nového tisíciletí. Vyprávění, v nichž se Luisa setkává se smrtí blízkých, se volně propojují. Hlavním tématem je láska a odvaha překonávat překážky, ať už jsou to vnitřní bariéry nebo předsudky. Autorka s jemným humorem a metaforami zpracovává každodenní situace a její dojemný příběh je meditací o tom, jak ztráta a láska utvářejí člověka a komunitu. Román získal mezinárodní ohlas a byl přeložen do 20 jazyků.
Mariana Leky se narodila v rodině psychologů, což se odráží v celém jejím díle. Tato zkušenost je přítomna také v autorčiných sloupcích, které vycházely tři roky v německém časopisu Psychologie Heute (Psychologie dnes). Leky v nich vypráví o starostech každodenního života: o nemoci, úzkosti, nespavosti, stresu, neúspěchu, nutkavém jednání a třeba i o lásce. Nahlíží na rozličná témata s laskavým humorem a současně k nim přistupuje s respektem. Ne pokaždé se podaří daný problém či otázku vyřešit, protože tak už to v životě chodí – autorka má však vzácný dar vypozorovat, co si člověk může z dané situace odnést, aby mohl znovu vstát a jít dál. V knižní mozaice Trápení všeho druhu předvádí, jaký účinek mohou mít texty bez ohledu na svoji délku, pokud z nich vyzařuje pochopení a životní moudrost a dokážou vtáhnout čtenáře hlouběji do vlastních myšlenek. Dílo doprovázejí půvabné ilustrace Evy Bartošové, šité na míru jednotlivým textům.
Kalmann Óðinsson je samozvaný šerif ze skomírající vesnice na nejsevernějším cípu Islandu. Lidi mají za to, že se mu někdy kolečka v hlavě točí pozpátku, ale on si o tom myslí svoje. Den, co den se toulá po okolních pláních a loví polární lišky. V moři klade návnady na žraloky, jejichž maso fermentuje a dělá ten druhý nejlepší hákarl na celém ostrově. Jednoho mrazivého dne objeví na sněhu čerstvou kaluž krve. Došlo snad k vraždě? Kalmann je odhodlán odhalit pravdu za každou cenu – v kovbojském klobouku, se šerifskou hvězdou a starou mauserovkou. A díky prosté moudrosti a odvaze čistého srdce dokáže všechno zlé zvrátit. Na tohle islandské Fargo jen tak nezapomenete!
Renomovaná rakouská autorka Monika Helferová se vrací k vlastním kořenům, k životu prarodičů v horské vesnici. Zkoumá detaily zásadních událostí, jež předcházely narození její matky, „spratka“, jehož početí provázely neurčité okolnosti, které způsobily, že ji otec absolutně ignoroval, nezajímal se o ni, nikdy v životě se na ni ani nepodíval. Autorka rekonstruuje osud Josefa a Marie Moosbruggerových na pozadí první světové války, kdy živoří se svými sedmi dětmi na okraji společnosti. Když je Josef odveden do armády, Maria a děti se stávají závislými na ochraně starosty. Do oblasti přijíždí z Hannoveru Georg, který nejenže mluví dokonalou spisovnou němčinou a je krásný, ale jednoho dne také zaklepe na dveře „pakáže“. Monika Helferová si všímá morálních hodnot doby, které různé postavy jejího vyprávění různě vnímaly a interpretovaly, a zaznamenává i postupné přirozené změny v pohledu společnosti na úlohu ženy a muže, na postavení dětí, a poukazuje na vliv minulosti na budoucnost každého člověka.
Být nešťastným se může stát celoživotním úkolem. V životě Hanse Frambacha je pocit neštěstí tím zásadním. Jako zaměstnanec Institutu pro spravování minulosti vyhodnocuje pozůstalosti obětí nacismu a neštěstí tak dokonce i archivuje. Ústředním tématem knihy však není osobní paměť, ale byrokratizovaná kultura paměti, která se stále více vzdaluje od prvotního popudu - hrůzných činů holocaustu. S románem To podstatné podává Iris Hanika naléhavou výpověď o tom, jak nakládáme s minulostí. Pozn. nakladatele: Původní vydání staženo z prodeje, uvedeno chybné jmého překladatele, tímto se nakladatel všem omlouvá. Nový tisk se připravuje, na požádání bude zdarma vyměněn.