Jedna rodina, možná podobná té vaší, se stěhuje z místa na místo. Jednou žijí na strýčkově klobouku, na střeše kostela nebo na Měsíci, jindy zase v kině nebo ve stanu na sněhu. Jejich cesta širým světem je krásná a podivuhodná. Neztrácejte čas otázkami, co je skutečné a co vymyšlené. Prostě pojďte s nimi. Nechte svou představivost letět a poznejte, kde se nachází to nepopsatelné místo zvané domov.
„Když Selma řekla, že se jí v noci zjevila okapi, věděli jsme, že někdo z nás brzy zemře,“ začíná vyprávění Selminy desetileté vnučky Luisy. Selma měla tři sny o africké antilopě, po nichž vždy někdo z vesnice zemřel, což vyvolává obavy mezi obyvateli. Někteří cítí, že je čas odhalit zamlčovanou pravdu. Když smrt konečně přijde, její okolnosti překvapí všechny. Příběh skrze Luisu odhaluje život malé vesnice s magickou atmosférou. V Selmině domě žijí bizarní sousedé, kteří navzdory svým neurózám a odlišnostem spojují tolerance a vzájemná pomoc. Luisini rodiče se potýkají s krizí středního věku a na dceru téměř nemají čas, což přenechávají jiným. Důležitou postavou je také obrovský bílý pes Aljaška, symbol nesmrtelnosti. Román se skládá ze tří částí odehrávajících se v letech 1983, 1995 a 2005, kdy je Luisa konfrontována se smrtí blízkého člověka. Hlavním tématem je láska a odvaha překonávat překážky, včetně vnitřních bariér a předsudků. Luisina láska k Frederikovi, který se rozhodl stát buddhistickým mnichem, je klíčovým motivem. Autorka mistrovsky využívá metafory a jemný humor, čímž vytváří dojemný příběh o tom, jak ztráta a láska formují jednotlivce i komunitu. Román získal mezinárodní uznání a byl přeložen do 14 jazyků.
Mariana Leky se narodila v rodině psychologů, což se odráží v celém jejím díle. Tato zkušenost je přítomna také v autorčiných sloupcích, které vycházely tři roky v německém časopisu Psychologie Heute (Psychologie dnes). Leky v nich vypráví o starostech každodenního života: o nemoci, úzkosti, nespavosti, stresu, neúspěchu, nutkavém jednání a třeba i o lásce. Nahlíží na rozličná témata s laskavým humorem a současně k nim přistupuje s respektem. Ne pokaždé se podaří daný problém či otázku vyřešit, protože tak už to v životě chodí – autorka má však vzácný dar vypozorovat, co si člověk může z dané situace odnést, aby mohl znovu vstát a jít dál. V knižní mozaice Trápení všeho druhu předvádí, jaký účinek mohou mít texty bez ohledu na svoji délku, pokud z nich vyzařuje pochopení a životní moudrost a dokážou vtáhnout čtenáře hlouběji do vlastních myšlenek. Dílo doprovázejí půvabné ilustrace Evy Bartošové, šité na míru jednotlivým textům.
Kalmann Óðinsson je samozvaný šerif ze skomírající vesnice na nejsevernějším cípu Islandu. Lidi mají za to, že se mu někdy kolečka v hlavě točí pozpátku, ale on si o tom myslí svoje. Den, co den se toulá po okolních pláních a loví polární lišky. V moři klade návnady na žraloky, jejichž maso fermentuje a dělá ten druhý nejlepší hákarl na celém ostrově. Jednoho mrazivého dne objeví na sněhu čerstvou kaluž krve. Došlo snad k vraždě? Kalmann je odhodlán odhalit pravdu za každou cenu – v kovbojském klobouku, se šerifskou hvězdou a starou mauserovkou. A díky prosté moudrosti a odvaze čistého srdce dokáže všechno zlé zvrátit. Na tohle islandské Fargo jen tak nezapomenete!
Renomovaná rakouská autorka Monika Helferová se vrací k vlastním kořenům, k životu prarodičů v horské vesnici. Zkoumá detaily zásadních událostí, jež předcházely narození její matky, „spratka“, jehož početí provázely neurčité okolnosti, které způsobily, že ji otec absolutně ignoroval, nezajímal se o ni, nikdy v životě se na ni ani nepodíval. Autorka rekonstruuje osud Josefa a Marie Moosbruggerových na pozadí první světové války, kdy živoří se svými sedmi dětmi na okraji společnosti. Když je Josef odveden do armády, Maria a děti se stávají závislými na ochraně starosty. Do oblasti přijíždí z Hannoveru Georg, který nejenže mluví dokonalou spisovnou němčinou a je krásný, ale jednoho dne také zaklepe na dveře „pakáže“. Monika Helferová si všímá morálních hodnot doby, které různé postavy jejího vyprávění různě vnímaly a interpretovaly, a zaznamenává i postupné přirozené změny v pohledu společnosti na úlohu ženy a muže, na postavení dětí, a poukazuje na vliv minulosti na budoucnost každého člověka.
Být nešťastným se může stát celoživotním úkolem. V životě Hanse Frambacha je pocit neštěstí tím zásadním. Jako zaměstnanec Institutu pro spravování minulosti vyhodnocuje pozůstalosti obětí nacismu a neštěstí tak dokonce i archivuje. Ústředním tématem knihy však není osobní paměť, ale byrokratizovaná kultura paměti, která se stále více vzdaluje od prvotního popudu - hrůzných činů holocaustu. S románem To podstatné podává Iris Hanika naléhavou výpověď o tom, jak nakládáme s minulostí. Pozn. nakladatele: Původní vydání staženo z prodeje, uvedeno chybné jmého překladatele, tímto se nakladatel všem omlouvá. Nový tisk se připravuje, na požádání bude zdarma vyměněn.