Lucie Antošíková Knihy

Kniha přináší soubor studií prezentovaných v Ústavu pro českou literaturu AV ČR v rámci Literárněvědného fóra 2019 Češi, Němci a protektorátní literatura. Jednotliví hosté se zde zabývali institucionalizací a ideologizací literatury ve sledovaném období (Steffen Höhne), obrazem protektorátu v dobové literatuře (Peter Becher), protektorátní tvorbou čelního představitele německé literatury první republiky Hanse Watzlika (Václav Maidl), osudem německojazyčných nakladatelství na území protektorátu (Murray G. Hall) nebo řízením českého tisku pod nacistickou správou (Jan Cebe). Svazek uvádějí dvě kontextualizační studie o německé literatuře v protektorátu z pera editorek, jedna věnovaná literárnímu životu v souvislostech a druhá představující dobovou tvorbu německojazyčných autorů v protektorátu, a rovněž studie k exilové tvorbě vybraných autorů německého jazyka ve sledovaném období (Jan Budňák).

Cílem knihy je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky. Kniha sleduje souvislost mezi tvůrčí volbou tématu a okolnostmi, za nichž probíhala. Nevěnuje se přitom jen literatuře v užším slova smyslu, tj. poezii, próze a dramatu s uměleckými ambicemi a pro dospělé, ale též literatuře faktografické a populární, jakož i literatuře pro děti a mládež. Stranou nezůstávají ani vztahy mezi literaturou a divadlem, rozhlasem či filmem nebo literární rozměr dobového městského folkloru či školní literární výchova.

Aby bylo možné vzpomínat, vyprávějí se příběhy. Lidé vyprávějí příběhy mimo jiné proto, aby si v paměti udrželi vzpomínky. Čím se ale liší vyprávění příběhů zachycujících traumatické zážitky z války, totalitní represe či katastrofy, jako byl výbuch atomové elektrárny v Černobylu? Trauma je ze své podstaty nevyslovitelné, a tak se literatura založená na posttraumatickém vyprávění stává vzácnou příležitostí emocionálně uchopit prožité trauma. Posttraumatické vyprávění můžeme chápat také jako myšlenkový experiment, jenž pomocí literární fikce vytváří cestu k jádru traumatického zážitku, který by jinak zůstal nevyslovitelný.

Monografie Lucie Antošíkové představuje jednu z určujících osobností české literatury od šedesátých let dvacátého století, básníka, literárního kritika, editora, překladatele a pedagoga Antonína Brouska. Jeho dílo je vykládáno na základě teorií kolektivní paměti, přičemž výchozí bod představuje Brouskova poezie. Proměny poetiky hypersenzitivního a přitom intelektuálně založeného básníka nabízejí klíč k dílu jako celku: K zásadnímu posunu došlo po autorově emigraci, kdy pro něj jeho lyrická tvorba představovala útočiště, bezpečný prostor pro vzpomínání a konstrukci domova, a znovu ve chvíli, kdy se básník po roce 1989 pokusil o návrat do Československa.

Monografie Lucie Antošíkové představuje jednu z určujících osobností české literatury od šedesátých let dvacátého století, básníka, literárního kritika, editora, překladatele a pedagoga Antonína Brouska. Jeho dílo je vykládáno na základě teorií kolektivní paměti, přičemž výchozí bod představuje Brouskova poezie. Proměny poetiky hypersenzitivního a přitom intelektuálně založeného básníka nabízejí klíč k dílu jako celku: K zásadnímu posunu došlo po autorově emigraci, kdy pro něj jeho lyrická tvorba představovala útočiště, bezpečný prostor pro vzpomínání a konstrukci domova; a znovu ve chvíli, kdy se básník po roce 1989 pokusil o návrat do Československa.

Navzdory rostoucímu zájmu badatelů humanitních oborů představuje období protektorátu Čechy a Morava doposud nepříliš probádanou oblast českých dějin. Monografie Zatemněno: česká literatura a kultura v protektorátu je proto příspěvkem k lepšímu poznání a pochopení této velmi specifické fáze naší literární a kulturní historie. Kolektiv autorů čtenářům předkládá dvacet sedm aktuálních sond do problematiky protektorátní tvorby a kulturní politiky, které se opírají o výzkum dobového – nejen českého, ale i německého – materiálu a usilují o jeho adekvátní historickou interpretaci. Cílem ovšem je dané kulturní období nahlédnout novýma očima, mimo tradiční výkladová schémata, a na úrovni dnešního poznání tak pojmenovat mechanismy, jež určovaly tehdejší společenský a kulturní život a ovlivňovaly podobu tvorby literární, divadelní, hudební, filmové či rozhlasové.