Ota Halama Pořadí knih

Korespondence profesorů Františka Michálka Bartoše a Amedea Molnára začíná dopisem jednadvacetiletého Molnára v roce 1944 a uzavírá ji Molnárův dopis napsaný devět dní před Bartošovým úmrtím v roce 1972. Ve svých dopisech historici komentují své bádání, rozepisují se o svém zdraví, o rodinách, o poměrech na evangelické teologické fakultě a občas i suchým humorem glosují politickou situaci. V korespondenci se mihne řada kolegů i známých osobností, včetně Jana Patočky, často v listech obou pisatelů vystupují jejich fakultní kolegové, zejména Rudolf Říčan a Luděk Brož nebo obdobně zaměření badatelé, k nimž patřil zejména Bohuslav Souček a Jan Blahoslav Čapek. Tu a tam se v listech vynoří i mladší historici, zejména Pavel Spunar, Anežka Schmidtová- Vidmanová, Jana Nechutová, Jiří Kejř, Jaroslav Eršil či Josef Tříska a další. Řádky obou pisatelů svědčí o vzájemné úctě, badatelské vášni a rostoucím, hlubokém přátelství.

Biblické prology, tj. úvody k biblickým knihám, byly ve středověku obvyklou součástí latinské Vulgáty. V omezeném počtu se předmluvy staly součástí už nejstaršího překladu celé bible do češtiny z počátku 50. let 14. století. V rámci nové verze staročeského překladu bible byl zřejmě kolem roku 1400 pořízen souborný překlad více než stovky předmluv. V průběhu 15. století byly předmluvy dále užívány, upravovány, ale také nově překládány. Publikace přináší kritickou edici 124 staročeských biblických předmluv, a to jak textů přeložených z latiny, tak i několika původních staročeských předmluv. Vlastní text je opatřen poznámkovým aparátem včetně určení citátů z bible i z dalších autorit a včetně různočtení ze všech zjištěných opisů dané předmluvy. Edici jsou předeslány studie o staročeském překladu biblických prologů a o jejich iluminátorské výzdobě (s vyobrazeními). Součástí knihy jsou rejstříky a přílohy, které kromě soupisů latinských a českých prologů obsahují mj. zatím nejúplnější seznam staročeských biblických pramenů.

Přednášky a diskuse na témata: Boží království a lidské dějiny (Petr Pokorný), Moc Číny (Olga Lomová), Jakou moc mají média? (Alexandr Mitrofanov), Moc sborová (Jana Hofmanová, Tomáš Bísek, Jana Šarounová, Aleš Drápal), Moc a bezmoc české reformace (Ota Halama), Ovládnout, přesvědčit nebo osvobodit? (Petr Kratochvíl), Jak se dělá parlament (Ivan Gabal), Duchovní vedení a doprovázení (Aleš Opatrný), Zkušenost s mocí veřejné ochránkyně práv (Anna Šabatová), Není moci, leč od Boha? O mravnosti a nemravnosti moci (Jindřich Halama)

Kolektiv autorů zastupujících různé obory bádání o minulosti zkoumá roli kalicha v náboženském a veřejném životě 15. století. Kniha je věnována nejen teoretickému odůvodnění a praktickému zavedení utrakvismu v roce 1414, ale především kulturněhistorickému kontextu přijímání pod obojí v dalším vývoji husitství. První století utrakvismu umožňuje sledovat posun významů mezi učenou a neučenou sférou, mezi husitským a katolickým prostředím i mezi oblastmi písemného a vizuálního vyjadřování. Jednotlivé příspěvky se zaměřují na symbolickou funkci kalicha, ale upozorňují také na její limity a na konkurenční identifikační prostředky, které se v 15. století objevily.

Dialogy Mikuláše Konáče z Hodíškova a Jana Stanislaida spolu s polemikou Mikuláše z Poříčí podávají vzácné svědectví o stavu českého utrakvismu před vystoupením Martina Luthera a krátce po něm. Edice Konáčových tisků ilustruje formování směrů, nazývaných později staroutrakvisté a novoutrakvisté. Život i dílo Mikuláše Konáče jako autora, vydavatele a tiskaře dokládají, že stále přehlížené období domácích církevních dějin jagellonské doby skýtá nemalá překvapení. Bádání se totiž dosud zaměřovalo spíše na Jednotu bratrskou, což vedlo k zploštění mnohem složitější situace.

Již pátý svazek nově zpracovaných rukopisů zlomků významné české knihovny. Jedná se o velmi pestrý soubor, mj. o staroslovanské (hlaholské i cyrilské) zlomky, zlomky jazykově české, německé i latinské, materiály k dějinám jednoty bratrské v Polsku, jakož i hebrejské a orientální fragmenty. Publikace je opět vybavena několika rejstříky. Vychází ve spolupráci s Národním muzeem (v půlce listopadu 2016).

U příležitosti 600. výročí smrti Jana Husa připravil NPÚ, ÚOP v hl. m. Praze publikaci, která výběrově mapuje památky připomínající osobnost Mistra Jana Husa na území Prahy. První dvě kapitoly jsou věnovány místům spojeným s jeho působením, jako je Karolinum, kostely a studentské koleje. Mezi nimi zaujímá výjimečné místo Betlémská kaple, jejíž hypotetickou původní podobou se zabývá samostatná stať. Ve třetí kapitole autoři přinášejí výběrový soupis pražských pomníků Jana Husa a tzv. Husových kamenů. Následující kapitola představuje památky nacházející se v církevních objektech, zejména v Husových sborech. Poslední část se věnuje památkám spojeným s dalšími pražskými budovami, kde nezřídka tvoří součást výzdoby fasád.

Stručný přehled projevů domácí úcty k českému mučedníku v letech 1415 - 1620 Práce Svatý Jan Hus stručně představuje dvousetletou úctu, kterou po svém upálení požíval mistr Jan Hus jako mučedník a světec v českých zemích. Vedle laického kalicha to byla totiž právě husovská úcta, která spoluvytvářela identitu husity, utrakvisty, českého bratra nebo luterána, tedy identitu tehdejší většiny českého národa. Husova posvátná autorita však nacházela uplatnění nejen v polemice české reformace s římskou církví, ale především v rámci ideového boje jedněch přívrženců reformace s druhými, takže Husem bylo možné už tehdy zaštítit téměř cokoli. Součástí publikace je bohatá obrazová příloha obsahující dobové tisky a ilustrace, některé dosud nepublikované.