Denisa Vostrá Pořadí knih

Japonský rok je o svátcích, zvycích, historii a kultuře. Japonci jsou pověrčiví a mají rádi sakury – to asi znáte. Ale co třeba mikangari, slavnost trhání mandarinek? Proč na ilustracích Příběhu prince Gendžiho chybí střechy? Kam chodili samurajové v převleku? Lze mít více kimon přes sebe? Proč je 1. června a 1. října všude cítit naftalín? Knihu otevřete kdekoli a začtete se. Kultura a tradice se s japonskými mýty a pověrami mísí půvabným způsobem. Kdo osloví bohyni lásky Benten, může mít náhle pět set dětí. Starým věcem je třeba před spálením poděkovat. Pro záchranu princezny opijte saň rýžovým vínem. Do čeho dát lopuch gobó a do čeho pražmu? Tu je recept na čáhan. V Kantó jsou knedlíčky moči do novoroční polévky zóni hranaté, u Kjóta kulaté. Nejkulatější bílé dango se hodí při cukimi, pozorování měsíce v úplňku. A šintó je spíš než náboženství citlivé vnímání prostředí a přítomnosti. Než se nadějete, jste s knihou u silvestra ómisoka – do nového roku se pro štěstí nechte přetáhnout na nudli tošikoši soba!

Hrom do palice - kniha od tří Beranů. Zvláštní, že stejné zvíře je symbolem vzpoury i pokory. Ale není i šťastný život směsí obojího? Propojení či přesypání věcí v hlavě však žádá impuls - a těch je kniha plná. Rady psychiatra, japonská tradiční okénka, různé pohledy tří generací. Chcete se hezky bát strašidel, nebo umět psát levou rukou? Nebo se jen postavit na nohy, když vás život srazí na zem? Podle reakce na ranní budík vás autoři hned nasměrují ke správné kapitole: o pomíjivosti, o spánku a paměti, o naslouchání či o předsevzetích. Témat je řada - s kým se srovnávat, stereotyp versus řád, japonské hledání smyslu života, zdroje duchovní energie, o co se opřít a o co radši ne, význam odpočinku. Zlomek vteřiny, ve kterém se slunce zableskne a pak docela zmizí, prý odhaluje tajemství. A Monetovo Japonskem inspirované vnímání přírody je zároveň vzpourou proti šílenství doby. Kniha vám pomůže všímat si záblesků štěstí i ve svém životě a lépe volit, kdy být beran a kdy beránek.

Japonsko ve třech týdnech dynamického cestopisu. Japonské speciality, města, muzea, svatyně, obchůdky, horké lázně onsen – vše očima otevřenýma dokořán, s důkladnou teoretickou přípravou i se spoustou překvapení. Je to čokoláda, nebo ryba? Víte, kam na nejlepší okonomijaki? Která budova vypadá jako pivo? A že šinkansen je tak příjemný, že nechcete vystoupit, i když jste už dojedli ekiben? Deník japanoložky Denisy Vostré vás vezme do jokohamského přístavu, do chrámů a svatyní nejen v Kjótu, na sever do Akity, kde je mezinárodní univerzita i medvědi, či nad vodní víry na Šikoku, kde v tradiční harmonii s přírodou můžete obdivovat třeba měsíc nad řekou. A také přes Odaibu linkou Jurikamome do pralesa orchidejí. Kniha je zábavná, ale pomůže vám v praktické orientaci a sem tam se naučíte i nějaké to japonské slovíčko.

Zase Vostrá a Honzák, to si dělají legraci? A oni jo. Ze sebe, z vás, z těžkostí světa. Z toho, že někdy je všechno takříkajíc na nic – veřejně to chceme napsat slušně. Do knížky se schová i jadrnější slovo, ovšem vždy vyvážené zvonivým kouskem poezie. V textu se tak střídají kráska a zvíře, čímž myslíme věty různého ražení, nikoli autorskou dvojici.Kniha vysvětluje fungování emocí v souvislosti s mozkem (víte, že ve třech letech se to v mozku musí „prostříhat“, aby množství informací neznemožnilo další vývoj?) a také nezbytnost smíchu pro „přepínání“ organismu v rámci antistresové očisty. Najdete v ní i rady, jak na to. Existuje kráva radosti a tu je třeba denně dojit. A také krmit. V knížce zjistíte, jak se to dá dělat. „Analýza humoru se podobá pitvě žáby. Lidé se hodně dozvědí, ale objekt zájmu to nepřežije,“ napsal Mark Twain. V téhle knížce je humor živý. Autor sice zná i historky z pitevny, ale vypráví jen ty veselé, opravdu! Jiné by se přece mezi autorčiny úvahy nehodily.

Zajímá vás Japonsko? Chcete se zorientovat v základní japonské gramatice, naučit se běžné fráze a navíc se dozvědět spoustu zajímavostí o japonské společnosti a kultuře? Ať už vás zaujaly komiksy manga, sledujete anime, anebo vás oslovila spíš tradiční japonská estetika, příručka Japonština pro každého vám pomůže vyznat se v japonském jazyce i v japonské kultuře a tím snáze proniknout do odlišného způsobu uvažování. Ve čtyřiadvaceti lekcích získáte základní vhled do japonštiny skrze jednoduché výklady se spoustou příkladů, seznámíte se s japonskými významnými svátky a dalšími sezonními událostmi, a přijdete na kloub pojmům, které jsou pro japonskou kulturu a společnost typické. Příručka se hodí jako učebnice pro základní kurzy japonštiny, kde může být výhodou, že je veškerá gramatika vykládána na bázi češtiny. Je ale určena i samoukům, proto je všude vedle japonského zápisu uveden i přepis latinkou.

Moderní učebnicový komplet, vhodný pro výuku v jazykových kurzech i pro samouky. Klade důraz na komunikaci v běžné každodenní situaci. Systematicky vykládá gramatiku a umožňuje zvládnutí složitého systému písma i zvukové stránky jazyka. Seznamuje uživatele s reáliemi současného životaa kultury. Důležitou pomůckou je samostatný sešit písma, v němž jsou probrány obě japonské abecedy i základní čínské znaky s přehledným rozpisem tahů a s čísly, podle nichž lze znak najít v nejpoužívanějších znakových slovnících. Třetí částí učebnicového kompletu je japonsko-český a česko-japonský slovníček a klíč ke cvičením. Zvládnutí fonetické stránky jazyka umožní audionahrávka ve formátu mp3 s nahrávkami cvičení a článků namluvenými rodilými mluvčími. Nahrávka je k dispozici ke stažení na této stránce. Z této stránky si můžete rovněž stáhnout textový editor pro japonštinu.

Je lepší horská dráha, nebo tramvaj v Lisabonu? Může mít život podobný říz, nebo se to stává jen ve fantazii? Psychiatr Radkin Honzák přirovnal tuhle knížku k obrazům Salvadora Daliho a našel v ní "malé radosti i zážitky na hranici extáze". O té předchozí (Zápisky z bezčasí) říká, že "vystihuje s nadhledem ublbující realitu proběhlých dlouhých měsíců". Lisabon je na sedmi kopcích a nadhled se tak nabízí při každé procházce. Nebo přímo od psacího stolu autorky. Kapitoly jako "Na skok v blázinci" nám sice připomenou všední práci českých ministerstev, při které "Podzimní louží odevzdaně sem a tam slimák se plouží," brilantní styl však mnohem častěji září radostí z nespoutaného běhu života. A nemusí to být právě tanec s japonským císařem (ten ostatně vymyšlený není), stačí drobná tvořivost u sobotní snídaně.

Zápisky z bezčasí Denisy Vostré, inspirované „dobou s koronavirem“, ukazují, že události v životě moderního člověka v sobě střetávají vážné s nevážným za všech okolností. Záleží na tom, jak to bereme – pokud si tedy můžeme vybrat. Formou se autorka otevřeně hlásí k Důvěrným sešitům paní Sei Šónagon, japonské dvorní dámy žijící na přelomu 10. a 11. století. V různorodých postřezích ukazuje, jak se i v rámci běžných, každodenních příhod vnější pohled propojuje s vnitřním prožíváním.

Středověký japonský herec, dramatik a divadelní principál Zeami Motokijo (1363–1443) napsal v první třetině 15. století traktáty zaměřené na hereckou práci v divadle nó a estetiku představení. Podle Zeamiho je podstata vyjádřena nejúspornějším hereckým projevem, který však neprobíhá na úrovni vědomí. Herec se musí nejprve detailně osvojit vnější pohybovou stránku své role, aby se mohl přiblížit k postavě i vnitřně a vytvořit s ní jednotu, na kterou má vliv i publikum. Ve svých poučeních Zeami podrobně vysvětluje, jak kultivovat hercovu mysl a tělo, aby mohlo rozkvést jeho mistrovství. Teprve pak se může projevit skrytá krása júgen, odrážející se v srdcích diváků. Zeamiho traktáty zaujaly západní divadelní svět ve druhé polovině 20. století a v 60. letech inspirovaly mladé tvůrce hledající nové cesty divadelního umění. Je pravděpodobné, že nadšení pro Zeamiho principy pramenilo z schopnosti poválečné generace číst jeho texty moderníma očima a nalézt v nich univerzální postupy. Český překlad vybraných traktátů připravil Ústav teorie scénické tvorby DAMU ve spolupráci japanologů a teatrologů, kteří se zajímají o unikátní formu divadla nó, podrobně představenou v úvodní studii Denisy Vostré.

Vnímání krásy – vybrané japonské estetické koncepty / Obřad a scénování / Scénologie japonského prostoru k obývání / Energie slova v prostoru / Prostor a pohyb – síla tradic v japonském jevištním umění / Divadelní setkávání Japonska se Západem. „Studie Denisy Vostré je z mnoha aspektů dílo pozoruhodné. Pro mne kromě jiného i proto, že jsem se dověděl řadu věcí, které jsem jen tušil, nebo o nichž jsem vůbec nevěděl, a tak objevil nové souvislosti: studie zařazuje a včleňuje japonské reálie – což znamená veškerý materiál japonského původu, o němž se v práci píše – do obecných divadelních souvislostí, které se týkají i současného divadla, jeho praxe a teorie. Autorka tak činí na principu scénologickém. Od prvních vět své práce dává tento základní pohled vědomě, argumentovaně a důsledně najevo. Japonsko definuje jako jeviště a o jeho obyvatelích prohlašuje, že jsou scéničtí, tj. disponují souborem vlastností, který ,vybízí ke sledování‘. Odtud potom vidí i japonskou tradici obřadného chování, které stojí podle autorky na hranici ,jakési ‘přirozené’ scéničnosti a záměrné, tj. specifické scénovanosti‘. Japonskou scéničnost chápe Denisa Vostrá především jako schopnost ,zasazení věcí často velice prostých do jistých – a často přímo rituálních – souvislostí, v nichž přestávají být automatické, takže je […] umožněno je přímo prožít jako (vždy) nové…‘ “ – Prof. Jan Císař