Maciej Ruczaj Pořadí knih

Varšavské povstání z roku 1944 představuje největší bitvu protiněmeckého odboje v okupované Evropě a je jednou z nejtragičtějších, avšak relativně zapomenutých kapitol druhé světové války. Kniha přináší příběhy účastníků povstání a nabízí unikátní pohledy na události. Antologie reportáží a esejů od významných osobností polské literatury a žurnalistiky, vytvořená pro českého čtenáře, se zaměřuje na méně známé osudy obyvatel čtvrti Wola, kteří jako první zažili hrůzy Hitlerova rozkazu „Varšava má zmizet z povrchu zemského“. Dále se věnuje vzpomínkám belgického ženisty z divize SS Dirlewanger, příběhům varšavských žen – povstalkyň a matek, a poválečným osudům Varšanů, kteří se vrátili do zničeného města. Kniha obsahuje historické souvislosti a filozofické úvahy o smyslu neúspěšného boje, přičemž hlavní důraz je kladen na osudy obyčejných lidí, včetně povstalců a civilistů. Texty doprovází DVD s unikátním filmem zrestaurovaných archivních záběrů z roku 1944, vytvořeným Muzeem Varšavského povstání a zaslaným do oscarového klání v kategorii dokumentárních filmů. Film kombinuje autentické záběry s fiktivním příběhem dvou kameramanů, kteří dokumentují každodenní život v bojujícím městě.

Eseje renomovaných historiků sledují vývoj polsko-litevské unie vedoucí až ke vzniku zřízení popisovaného jako monarchisticko-republikánské, nebo dokonce jako šlechtická demokracie - unikátního středoevropského příspěvku k dějinám politického myšlení. Poukazují rovněž na přítomnost jagellonského odkazu v současném polském, litevském či ukrajinském kontextu, a odhalují tak nečekaně souvislý příběh spojující šlechtické sněmy a protikomunistické hnutí Solidarita nebo polsko-litevskou Lublinskou unii a proces evropské integrace.

Po roce 1989 „jsme chtěli vstoupit do postmoderního ráje, jehož brány byly před námi tak dlouho uzavřeny. Chtěli jsme se přitulit k matce Evropě..., být bezstarostnými, šťastnými obyvateli Venuše, planety, kde budeme osvobozeni od tíhy zodpovědnosti za vlastní budoucnost." Antologie Pravým okem je záznamem procesu dekonstrukce této iluze a zpochybnění dogmat prvních let éry transformace v Polsku, ale i v celé střední Evropě. Musíme se vzdát vlastních politických a kulturních tradic, abychom se stali pravými Evropany? I když se chceme dívat vpřed, proč musíme nutně zapomenout na minulost? Znamená evropská integrace, že mizí zodpovědnost za vlastní státnost? Tyto otázky si kladou nejvýznamnější polští konzervativní a konzervativně-liberální komentátoři a publicisté. Jejich hlas je v Polsku posledních let stále více slyšet: „sémantická revoluce" ve veřejné debatě, jejímiž strůjci byli autoři textů této antologie, je jedním ze zdrojů pádu post­komunistické levice a zdrcující převahy pravicové a středo-pravicové orientace na polské politické scéně od roku 2005. Platnost jejich úvah však není omezena pouze na polské prostředí: tyto texty mají za úkol provokovat a vybízet k zamyšlení i nad dilematy české a světové politiky. V zahraničí je současné Polsko často vnímáno jednostranně - očima levicově-liberálních elit. Podívejte se na ně nyní „pravým okem".

Kniha zprostředkovává českému čtenáři nejvýraznější esejistické texty poslední dekády věnované kulturním a filozofickým dilematům současné postmoderní společnosti. Jednotlivé texty předních polských filozofů, teologů a spisovatelů se zaměřují na témata jako krize hodnotového systému západní společnosti, role náboženství či hlavní myšlenkové proudy postmoderního světa. Texty na jedné straně umožňují vhled do v Česku nepříliš známého prostředí polské kulturně-filozofické debaty, na straně druhé se vyjadřují k problémům, které stejnou měrou postihují českou i polskou společnost.

Kniha Impérium a ti druzí je fascinujícím průřezem moderními dějinami středovýchodní Evropy, v němž se neustále střídají perspektivy imperiálního centra (Moskvy a Petrohradu) a jeho „západních periferií". První část je věnována historii i současnosti ruského uvažování o vztahu k „Západu", o místě a dějinné roli impéria a o paradigmatech ruské politiky vůči „blízkému zahraničí". Druhá část zahrnuje tři studie „imperiální praxe" carského Ruska 18. a 19. století. Poskytuje jedinečné a ilustrativní vhledy do příběhů lidí - jak obětí, tak budovatelů impéria. Poslední sekce knihy se vyznačuje opačnou perspektivou - jde o analýzu role a politiky Polska směrem k východu a jeho opakovaných pokusů o vytvoření alternativního geopolitického řešení pro prostor středovýchodní Evropy.

Zbigniewa Herberta a Jana Zahradníčka přes všechny myslitelné rozdíly spojuje přímo „spřízněnost volbou“, již představuje schopnost seizmického vnímání světa v ohrožení, a to –⁠ lze-li to tak říci z první ruky. Ohrožení čím? Kým? Totalitou, totalitním myšlením? Odkud se ale totalita vzala? Ve světě, v člověku? Poezii Herberta ani Zahradníčka nelze redukovat jen na pouhou odpověď na politickou situaci jejich doby ani ji v podobném smyslu ploše aktualizovat. Řeč jejich veršů míří na rozdíl od „černé pěny“ propagandy přímo k metafyzické podstatě rozpínajícího se zla. Vrací jazyku jeho věrnost realitě právě ve svém prorockém volání, které nepozbylo nic ze své platnosti a naléhavosti ani v blátě postmoderní, a v našem případě také posttotalitní „oblevy“.