Angela Carter

Angela Carterová (7. května 1940 - 16. února 1992) byla anglická spisovatelka a novinářka, známá pro své feministicky laděné romány v žánru magického realismu a svá díla žánru scifi.

Narodila se jako Angela Olive Stalkerová ve městě Eastbourne v roce 1940. Jako dítě se Angela odstěhovala do Yorkshiru za svou babičkou z matčiny strany. Jako teenager bojovala s anorexií. Poprvé pracovala jako novinářka v místním inzertním časopise Croydon Advertiser, jdouc ve šlépějích svého otce, který byl také žurnalistou. Později odešla na Univerzitu v Bristolu, kde studovala anglickou literaturu.

Literární dílo Carterové bylo pod vlivem její matky. Tento vliv je velmi dobře vidět na jejím románu Wise Childern (Moudré děti). Je také známá pro časté odkazy na Shakespeara. Dále se Carterová zajímala o práce mužských spisovatelů, jako byl mimo jiné markýz de Sade (její román The Sadeian Woman) a Charles Baudelaire (její povídka Black Venus, tj. Černá Venuše). Kromě jiného ve své povídkové sbírce Bloody Chamber (česky vyšlo pod názvem Krvavá komnata a jiné povídky v překladu Dany Hábové v roce 1997 v nakladatelství Argo) přepsala několik pohádek, mimo jiné Červenou karkulku a dvakrát Krásku a zvíře.

Dvakrát se vdala, poprvé v roce 1960 za muže jménem Paul Carter, rozvedla se po dvanácti letech. V roce 1969 použila Carterová zisk z toho, že získala cenu Somerseta Maughama k tomu, aby opustila svého manžela a odjela do Japonska. Dva roky žila v Tokiu, kde se, jak tvrdila, „učila, co to znamená být ženou a radikalizovala se“ (z knihy Nic svatého, 1982). O svých zkušenostech psala články pro New Society a v roce 1974 o nich napsala také sbírku povídek Fireworks: Nine Profane Pieces (Ohňostroje:Devět rouhačských kousků). Svědectví o jejích japonských zkušenostech je také možno spatřit v knize The Infernal Desire Machines of Doctor Hoffman (1972, Pekelné stroje na touhu doktora Hoffmana). V Japonsku byla ve stejné době, jako Roland Barthes, který o svých zkušenostech vydal knihu L’empire des signes (Říše znaků, 1970).

Dále pobývala v USA, Asii, Evropě, v čemž jí pomáhala plynná znalost francouzštiny a němčiny. Zbytek sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století pobývala jako spisovatelka na různých univerzitách, mimo jiné na University of Sheffield, Brown University, University of Adelaide a na University of East Anglia. V roce 1977 se Carterová vdala znovu, jejím druhým manželem byl Mark Pearce.

Jsouc plodnou autorkou fikce, psala také novinové články do novin The Guardian, The Independent a New Statesman. Její novinové články byly později sebrány v knize Shaking a Leg (velmi volně přeloženo Hejbání kostrou). Dále psala pro rozhlas, adaptujíc své povídky, napsala také dvě původní rozhlasové hry o Richardu Daddovi a Ronaldu Firbankovi. Dvě z jejích fikcí byly filmově adaptovány, konkrétně The Company of Wolves (Společnost vlků, 1984) a The Magic Toyshop (Magické hračkářství, 1987). Do adaptace obou filmů se aktivně zapojila, scénáře k filmům byly publikovány ve sbírce jejích dramatických děl The Curious Room (Podivný pokoj), spolu s jejími rozhlasovými scénáři, libretu k opeře Orlando podle Virginie Woolfové a nerealizovaným scénářem nazvaným The Christchurch Murders (Vrazi z Christchurch, podle skutečné události, podle které byl také natočen film Heavenly Creatures od Petera Jacksona) a ostatními díly podobného druhu.

Její román Nights at the Circus (česky pod názvem Noci v cirkuse v překladu Lucie a Martina Mikolajkových, vydalo nakladatelství Dybbuk v roce 2006) získala v roce 1984 literární cenu James Tait Black Memorial Prize.

Angela Carterová zemřela v jednapadesáti letech v roce 1992 na rakovinu.