Carlo Goldoni
25. únor 1707 – 6. únor 1794
Carlo Osvaldo Goldoni byl italský dramatik a libretista, jehož hry jsou mezi nejznámější a nejoblíbenější v Itálii. Jeho díla se vyznačují chytrou směsí vtipu a upřímnosti, nabízejí obrazy tehdejších lidí a často dramatizují životy, hodnoty a konflikty nastupující střední třídy. Ačkoliv psal italsky i francouzsky, jeho hry bohatě využívají benátský jazyk, regionální hovorovou řeč a obraty. Goldoniho vliv spočívá v jeho schopnosti zachytit ducha doby a jeho plays se stále těší oblibě pro jejich humor a sociální postřehy.
![Carlo Goldoni Sluha dvou pánů : [komedie o třech dějstvích]](https://rezised-images.knhbt.cz/1920x1920/58622962.webp)
Carlo Osvaldo Goldoni (25.2.1707 Benátky – 6.2.1793 Paříž) byl proslulý italský dramatik, především autor mnoha desítek komedií, z nichž mnohé se hrají dodnes.
Narodil se v rodině lékaře Giulia Goldoniho a Margherity Salvioni. Číst a psát se naučil už ve 4 letech, svou první hru napsal v 9 letech. Stěhovavý život nezdařile podnikavého otce a vlastní neposednosti jej hnaly od dětských střevíčků nejrůznějšími městy severní Itálie až nakonec ve svých 40 letech zakotvil k trvalejšímu pobytu v Benátkách jako profesionální dramatik. Pokusil se studovat filosofii u dominikánů v Rimini (1720–1721), práva v Pavii (1723–1724) a později v Modeně (1727). Studium práv dokončil až v roce 1731 v Ravenně. Mezitím psal další hry, kočoval s hereckou společností, pracoval v různých advokátních kancelářích. Určitou dobu působil i jako tajemník benátského velvyslance v Miláně. V roce 1734 se stal účastníkem bitvy u Parmy a vrátil se do Benátek. Tam se začal věnovat už výhradně divadlu. S divadelní společností se pohyboval po Itálii, během pobytu v Janově se oženil s Nicolettou Conniovou. V dalších letech se úspěšně hrály desítky jeho her, byl ředitelem divadel v Benátkách i Janově, psal libreta oper. V roce 1757 byl jmenován v Parmě dvorním básníkem francouzských Bourbonů s pravidelnou penzí. V roce 1758 jej přijal na audienci papež Kliment XIII. V roce 1763 odjel do Paříže, kde se stal vychovatelem královských dcer a psal další komedie. V letech 1784–1787 napsal své Paměti. V roce 1792 mu Národní konvent zastavil penzi. Obnovil mu ji na přímluvu přátel v únoru 1793. Zemřel v chudobě den před tímto rozhodnutím.