Ros Schwartz Knihy

Antoine de Saint-Exupéry napsal a poprvé vydal Malého prince v roce 1943, pouhý rok před tím, než jeho letadlo zmizelo během průzkumného letu nad Korsikou. A je jen málo knih, kterých by si dospělí cenili stejně jako děti. Tento lyrický příběh s pohádkovým nádechem, jenž usiluje o nalezení pravého smyslu života, si najde svou jedinečnou cestičku ke každému čtenáři. Text je navíc doplněn užitečnými poznámkami pod čarou, které čtenáře upozorní na důležitá anglická slovní spojení. Doporučujeme všem mírně pokročilým k procvičení pochopení anglického textu.

Román o samotnosti, ženském přátelství a světě bez mužů. Bezimenná dívka tráví celý svůj život spolu s třiceti devíti dalšími ženami v podzemním vězení. Pod neustálým dohledem ozbrojených strážců, kteří k nim nikdy nepromluví, vězeňkyně nevědí, jak se tam dostaly, nemají ponětí o plynutí času a jen nejasně si pamatují svůj předchozí život. Hrdinka neví, čím si zasloužila svůj osud, ani jak vypadá svět venku, představuje si ho pouze mlhavě na základě vyprávění spoluvězeňkyň. Jednoho dne se ozve alarm, dozorce zmizí a ona se musí znovu vymyslet, přemožena plnou nejistotou a nebezpečím svobody. Ale čím je v tomto románu svoboda a odkud se vzal tento dystopický svět? Byl opuštěn? Zničen virem? Napaden?

The short story has a rich tradition in French literature. This feast of an anthology celebrates its most famous practitioners, as well as newly translated writers ready for rediscovery. The first volume spans 400 years, taking the reader from the sixteenth century to the 'golden age' of the fin de si?cle. Its pages are populated by lovers, phantoms, cardinals, labourers, enchanted statues, gentleman burglars, retired bureaucrats, panthers and parrots, in a cacophony of styles and voices. From the affairs of Madame de Lafayette to the polemic realism of Victor Hugo, the supernatural mystery of Guy de Maupassant to the dark sensuality of Rachilde, this is the place to start for lovers of French literature, new and old.

Guylainu Vignollesovi je třicet šest, je osamělý a nenávidí svou práci. Je naprosto nenápadný, nikdo by si ho patrně ani nevšiml, kdyby spolucestujícím z vlaku každé ráno nepředčítal několik stránek, které se mu večer předtím podařilo zachránit před záhubou. Jeho přáteli jsou hlídač, který komunikuje téměř výlučně ve verších, a bývalý kolega, který následkem nehody v práci ztratil svoje nohy a kousek po kousku je sbírá zpátky... Jednoho dne dostane Guylain ve vlaku nevšední nabídku a o něco později v něm také objeví USB, které jeho šedivému životu znovu dodá barvy. Tolik lze říct, aniž bychom toho o příběhu vyzradili příliš. Autor totiž čtenáři pravdu odkrývá postupně a nutno zdůraznit, že Čtenář z vlaku v 6:27 je jednou z mála nepředvídatelných výjimek. Bývá charakterizován jako „moderní pohádka“, a ačkoliv draka supluje kovová příšera živící se papírem, princ bydlí v kutlochu pod střechou se zlatou rybkou, která mu žádná přání neplní, a princeznu najde na místě, kde by ji ani náhodou nehledal, román zůstává hřejivým – a velmi poetickým – příběhem o laskavosti lidského srdce, důležitosti přátelství a lásky.

Juliette zbožňuje knihy, má ráda jejich vůni a na cestu do práce si většinou nějakou přibalí do tašky. Zajímají ji ale i lidé okolo, čtenáři v pařížském metru, které pravidelně potkává. Studentka matematiky, ornitolog amatér, zamyšlená stará paní i mladá dívka slzící nad romantickým románem, ti všichni se noří do svých vnitřních světů a Juliette je se zaujetím pozoruje. Napadá ji, jak jednotvárné jsou její dny a jak jsou oproti osudům na papíře nudné. Proč vlastně pořád pracuje v té realitní agentuře, kam se jí vůbec nechce? Jednou ráno se rozhodne udělat něco nečekaného. Vystoupí jinde než obvykle a vydá se do kanceláře jinou ulicí… A její život se navždy změní. Juliette konečně začne psát svůj vlastní příběh…