Edith Eger

Edith Eva Eger (*29. září 1927) se narodila v Košicích v maďarské židovské rodině. V pouhých šestnácti letech ji nacisti deportovali do Osvětimi, kde jí zavraždili rodiče a kde musela tančit Mengelemu. Díky své statečnosti se spolu se sestrou Magdou zachránily a přežily několik lágrů i pochod smrti. Těsně před koncem války byla jako vězeň převezena do Rakouska. V květnu 1945 si mladý americký voják všiml její hýbající se nohy v hromadě mrtvol v Mauthausenu a okamžitě ji vytáhli a sebrali hrobníkovi z lopaty. Po válce se vrátila do Československa, kde se potkala svého budoucího manžela. Ještě desítky let po válce bojovala s traumaty a pocitem viny. V Americe, kam nakonec v roce 1949 s manželem za dramatických okolností po komunistickém převratu emigrovala, vystudovala psychologii na Univerzotě v Texaxue, vychovala tři děti a otevřela si terapeutickou praxi. Na žádost americké armády začala pomáhat vojákům ohroženým posttraumatickým stresovým syndromem. O své vlastní minulosti přitom zpočátku vůbec nedokázala mluvit. Pak se ale odhodlala mlčení prolomit a po pětatřiceti letech se vydala do Osvětimi. Teprve tam pochopila, že aby se mohla uzdravit, musí nejdřív odpustit. Ne Hitlerovi nebo Mengelovi. Ale sama sobě.