František Kubka Knihy

Tato kniha vznikla literárně-historickou a sběratelskou prací Miloslava Novotného, který sestavil její obrazovou část. Příběh života Boženy Němcové vypravuje František Kubka. Knihu vytiskly a vydaly v roce 1941 grafické umělecké závody V. Neubert a synové v Praze-Smíchově jako první svazekknižnice „Kořeny“.

Z vyprávění svého dědečka sepsal autor trilogii a pro mládež upravil její první díl – Dědečkovo mládí. Je zde zachycen život dvou čtrnáctiletých chlapců, v době první poloviny 18. stol., kteří se vydali do za vyučením a lepším životem, než je čekal v rodné vesnici u chudých rodičů. Ale ani zde neměli na růžích ustláno, teprve jako dělníci si mohli volněji vydechnout. Jejich život však skončil předčasně a tragicky při bojích dělníků s vojáky. Při čtení se bude zdát vyprávění někdy nepochopitelné, zlé a surové, ale bylo tomu tak a skutečnost bývala někdy i drsnější.

Obsahuje čtyři kratší dramata -Shakespearův den, Gotz z Berliching, Clavijo a Stella

S hlubokým oceněním a vděčností a láskou promlouvá autor o knize jako o neodmyslitelném životním druhovi. Je natolik neodmyslitelně spjata s jeho lidským i uměleckým osudem, že listuje-li v knížkách jiných autorů, pootevírá zároveň i vlastní knihu života. Kubkovo vědění a rozhled v literatuře domácí i světové jsou široké a obsáhlé. Zasvěceně analyzuje díla jako jsou Vojna a mír, Lidská komedie, Anna Karenina, Tichý Don, Rozmarné povídky, nebo třeba českou tvorbu středověku, naši obrozeneckou poezii, či např. sleduje protiválečné motivy v díle Karla Čapka. Kniha volně navazuje v rámci seriálu vzpomínkových próz na Kubkovu knihu Setkání s knihami.

Devatenáct novel z rozmanitých prostředí a dob od barbarského feudalismu až po dobu první světové války a Velké říjnové socialistické revoluce. Autor v nich chce zobrazit "zmatek v myslích a srdcích silných nebo zajímavých jednotlivců, podmíněný složitou dobou a komplikovanými kulturnímivztahy". Za hrdiny většiny z nich volí hrdinky a hrdiny, kteří zajímají už sami o sobě (Jan Lucemburský, Eliška Přemyslovna, Petr Vok, Zuzana Vojířová, Božena Němcová aj.).

Kniha obsahuje 7 novel. Na jejím základě vznikla třetí opera (op. 23) českého skladatele Zbyňka Vostřáka. 6 novel + Palečkův úsměv I-VII.

Říkali mu Ječmínek je prvním dílem Romance o Ječmínkovi, kterou František Kubka napsal v letech 1956 až 1957 jako moravský protějšek českého „Palečka". Román, který se jen vzdáleně opírá o známou moravskou pověst o legendárním králi Ječmínkovi, je pestrým sledem osudů mladého rytíře, narozeného pod Ječmínkovým hradem a vrženého náboženským a politickým hnutím Evropy 17. století do dramatického dobrodružství třicetileté vojny: Jiří z Chropyně je určen moravskými stavy k dvorské službě na pražském hradě a jako královnino páže prožije tu jedno-zimní panováni Fridricha Falckého, od jeho slavnostního vjezdu až po neslavný útěk. Po bitvě na Bílé hoře, v níž raněn projde ohnivým křestem, nepřestává ani jako exulant sloužit daleké vlasti i vzdálené královně. Jeho bludné putování Uhrami, Balkánem, Vlašskem, Francií a Nizozemskem, které směřuje k jedinému cíli: osvobodit vlast a její lid od cizích utlačovatelů, končí na prahu vyhnaneckého paláce v Haagu, kam se dvůr Zimního krále po bělohorské katastrofě uchýlil. Poutavé osudy rytíře Ječmínka jsou zasazeny do široké historické fresky pobělohorské doby s bohatým renesančním koloritem. (vydavatel)

Podivuhodné příběhy rytíře Jana Palečka v Čechách, Němcích i ve Vlaších.

Historický román o rytíři Janu Palečkovi, šaškovi a příteli Jiřího z Poděbrad dává nahlédnout do vzrušené doby poloviny 15. stol. Autor líčí životní příběhy rytíře Jana Palečka, který byl společníkem a rádcem Jiřího z Poděbrad. Postava vyrůstá z tradičního pojetí králova šaška ve stoupence revolučních idejí pohusitských Čech.

Knížka pestrých příběhů ze života, které vyprávějí dědeček, babička, táta, maminka, tetička i děti samy.

Jak se nejlépe zotavit po vážné nemoci? Císař Karel IV. to dělá ve společnosti nejbližších přátel. Večerní posezení u vína si zpestřují vyprávěním. A o čem jiném by si muži povídali než o ženách? Historky jsou to někdy vážné, jindy rozpustilé, o královnách, urozených dámách i o prostých děvčatech. Z jednadvaceti příběhů vystupuje živě atmosféra doby Karlova panování. Doba osvícená, bohatá na události, ale i na příběhy lidského milování.

Cestopis z Ruska Barvy východu, který vychází z autorových zážitků z první světové války a jeho věznění v Rusku.

Identifikační číslo tohoto vydání knihy je 22-084-63 .

Nanu -- Nosič chrysantém -- Vzpoura lesa -- Zázračné nasycení

Čtvrtá kniha cyklu Veliké století rozvíjí děj souběžně v okupované Praze, stále nemilosrdněji rdoušené nacisty i jejich českými přisluhovači, a v Sovětském svazu v letech 1940-1941. S pomocí soudruhů odchází Jan Martinů, hrdina díla, do SSSR, kde do sebe vstřebává sílu a uvědoměnísovětských lidí a jako válečný korespondent Sovětské armády se po jejich boku účastní zimní bitvy o Moskvu, v níž dokončuje svůj lidský přerod.

Příběhy drobných lidí i vedoucích osobností 2. světové války i současných událostí jsou vylíčeny formou politické satiry.

Přes dvacet nedlouhých, téměř reportážních povídek, čerpajících ze soudobé Ameriky (v některých vystupují přední politikové západu: Truman, Attlee, Bevin aj., včetně Tita), ze západního Německa, kde se opět dostávají ke slovu nacisté, esesáci jsou propouštěni z vězení a zařazováni do protisovětské armády, zatímco místo nich jsou zavíráni bojovníci za mír. V kontrastu ke kapitalistickému světu zobrazuje Kubka budovatelské úsilí Sovětského svazu a lidových demokracií (jedna povídka též vypráví o hornících na Ostravsku a socialisaci naší vesnice). Řada povídek pranýřuje americkou agresi v Koreji. Ačkoli všechny povídky črtají poslední dobu, podává Kubka často - aby osvětlil kořeny imperialistické diplomacie - ve zkratce historickou retrospektivu. Knihu věnoval padlým korejským bojovníkům a své vnučce, narodivší se v den, kdy Truman po prvé hrozil světu svržením atomové pumy. Vydání 2.

"Na vlastní oči" je knížka, do níž autor shrnul vzpomínky na svá setkání s lidmi, z nichž téměř každý je součástí naší kulturní historie 20.století.

Kniha Františka Kubky je věnována Sovětskému svazu. Je protějškem knihy "Černomořské večery", která je věnována Bulharsku. "Černomořská jitra", jsou deníkové záznamy, reportáže a povídky, v nichž autor zajímavě a poutavě vypráví o bohatém životě sovětského jihu, Černomoří a Arménie. 172 stran textu, 24 stran příloh. Vydání první.

Obrazová část výtisku obsahuje chronologický (1902-1931) průřez dílem československého malíře Františka Kupky (1871-1957) ve fotografii Františka Ježerského. Doplněno úvodním slovem Jana Kříže, malířovou biografií, bibliografií a seznamem autorových prací z pera Ludmily Vachtové.

Základní kostrou Kubkovy memoárové práce, zaměřené na T.G. Masaryka a E. Beneše, jsou jeho vlastní zážitky ze setkání s těmito osobnostmi. Přitom se tu však v osobních zkušenostech odehrávají dějiny Československa, jak probíhaly od konce Rakouska-Uherska až k počátku druhé světové války a zběžněji a úryvkovitěji až k roku 1948. Autor patřil mezi skupinu "Pátečníků", která se scházela za Masarykovy účasti u Karla Čapka, Benešovi byl nablízku za první republiky i po roce 1945. Líčení povolaného svědka je u Kubky spojeno s velkou vůlí k pravdě.

Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů“. Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané“ krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají. Nesmrtelnost tohoto románu potvrzuje i řada fi

Druhá část cyklu, zahájeného románem "Sto dvacet dní", popisuje souběžné děje v okupované Praze a v SSSR v době od jara 1940 do prosince 1941. Jan Martinů, ústřední postava cyklu, je po propuštění z berlín. vězení poslán svou odbojovou skupinou do SSSR. Pracuje tam nejprve jako kult-prop vkolchozech, je pak vyškolen na váleč. korespondenta a jako voják Rudé armády se účastní bitvy pod Moskvou. Poznává zemi socialismu, překonává v sobě omyly buržoasního světového názoru a individualistické zmatky a před odchodem na frontu vstupuje do VKS (b). Záběry z příprav sovět. lidu k Velké vlast. válce střídá autor líčením života Janovy ženy v Praze a zachycuje tak atmosféru, ve které žily rodiny polit. vězňů a uprchlíků: policejní dohled, výslechy na Gestapu, opuštění přáteli, z nichž denně někdo odcházel na smrt nebo do žaláře. V Praze, která po obsazení nacisty se Čechům stala "cizím městem", podzemní komunistické buňky nepřestávaly pracovat a udržovat v lidu vědomí: "cizí město" bude opět naše.

Osud českých zavlečených dětí za druhé světové války romanopisce přímo provokuje ke knize. Vychází z tragédie a sám je tragický, začíná v utlačované zemi a přenáší se do země utlačovatelů, vedle vlastního otřesného významu dává i příležitost k širokému psychologickému rozehrání postav. Hrdinkou Kubkovy prózy je Pavla Landová, jejíž rodiče zahynou za heydrichiády; Pavla se dostává do rodiny vysokého nacistického pohlavára, za války žije v rakouském Salcburku, po skončení války se vrací zpět do Československa a se zjitřenou citlivostí prožívá všechny události od pětačtyřicátého roku až po únorové povstání. Vše, co se čtenář dozvídá o Pavliných pohnutých osudech, o jejích citových kolizích a prvním milostném vzplanutí, je přímým vyprávěním hrdinčiným, které dává autorovi možnost nahlédnout i hluboko pod povrch líčených událostí.

Slovo o pluku Igorově (rusky Слово о полку Игореве) je podle obecně přijímaného výkladu staroruský hrdinský epos napsaný neznámým autorem koncem 12. století, jehož námětem je neúspěšná výprava novgorodsko-severského knížete Igora Svjatoslaviče (1150–1202) proti kočovným Polovcům (Kumánům) roku 1185. Tento epos obsahuje oslavný zpěv, který vypravuje o tažení knížete Igora a jeho družiny na území Polovců (Kumánů), o zármutku Igorovy milé Jaroslavny, a o Igorově neúspěšné třídenní bitvě a následném úprku ze zajetí. Je zde opěvována láska k vlasti a jednota obyvatel ruské země. Dílo je známo pouze z opisu z počátku 19. století, jehož předloha údajně shořela roku 1812. Již od počátku uvedení eposu v širší známost jej proto doprovází spor o jeho historickou původnost.

Román navazuje na předchozí román "Dědeček". Obzvláště si autor všímá prusko-japonské války a první ruské revoluce u nás. Válek balkánských a později i poč. první svět. války. Ústředními postavami jsou nejmladší a nejstarší generace Martinů, děd a vnuk. Mladý Jan je zde sledován od narození až po odchodu na frontu. Děd vnuka usměrňuje k pokrokovým proudům této doby.

Název románu Františka Kubky Mnichov jednoznačně vystihuje obsahové jádro i poslání knihy: autor zde za pomoci výrazné historické zkratky zachytil tragédii roku 1938 a její kořeny.

Další část kroniky rodiny Martinů, navazující na "Hnízdo v bouři", líčí osudy nejmladšího jejího člena, Jana Martinů, na bojištích v Haliči a v ruském zajetí v letech 1915-1920. Jan Martinů desertuje z rakouské armády a vstoupí do vojsk, která na půdě Ruska organisuje T.G. Masaryk. Když však po Velké říjnové revoluci jsou čs. jednotky zataženy do kontrarevoluce, zběhne i odtud a dostává se posléze do Irkutska, kde se účastní revolučních bojů za sovětskou vládu na Dálném Východě. O jeho politický přerod a pevné zakotvení v nové společnosti má nemalou zásluhu i ruská proletářská dívka Táňa, s níž slaví svatbu právě ve chvíli, kdy Rudá armáda dovršuje osvobození Sibiře.Svým pronikavým pohledem na Rusko carské i revoluční je román jedním z nejzávažnějších děl, které s přesvědčivou uměleckou silou líčí hluboké historické změny, jež vyvrcholily Říjnovou revolucí, a které se snaží postihnout i smýšlení a náladu čs.vojáků, zneužitých imperialisty ke kontrarevolučním bojům.

Kniha obsahuje dvě knihy - Říkali mu Ječmínek a Ječmínkův návrat. Třetí vyd. (druhé souborné).

Druhá kniha vzpomínkových próz Františka Kubky přináší na šedesát medailonků význačných zjevů ruského a sovětského uměleckého světa i veřejného života, které autor osobně poznal v rozmezí let 1919 až 1959. Navazuje na knihu vzpomínek autora Na vlastní oči, vydané v roce 1959.

Literární medailony ve vzpomínkách autora na knihy jeho mládí, řazené chronologicky dle jeho věku. Jsou to knihy pro mládež z prvních 15. let 20. století.

Román "Dědeček" je úvodem rozsáhlého historického a generačního cyklu. Autor se v něm vrací k historickému roku 1848, jehož význam se stává ideovou osou románu. Dějově je román úvodem do osudů rodiny Marinů. Hrdina románu "Dědeček", Jan Martinů, je zde sledován od dětských let v rodné české vesnici až do svého odchodu do Vídně, kde je jako truhlářský tovaryš přímým svědkem revolučního kvasu oné doby, a později jako člen Mobilní lidové gardy i skutečným bojovníkem za svobodu.

Podnázev knihy: Třetí řada setkání s mými současníky. Závěrečný svazek vzpomínkové trilogie, vněmž autor vykreslil portréty politiků, spisovatelů, umělců a publicistů ze západních zemí, z nichž mnozí zasáhli do politických nebo kulturních dějin světa i do osudů naší vlasti.Kniha obsahuje 46 podobizen osobností západního světa, spisovatele, novináře, politiky, jak je autor poznal při své více než třicetileté novinářské práci. Jsou to zvl. R. Rolland, J. Galsworthy, Šalom Asch, A. Maurois, A. Briand, G. Duhamel, Th. Mann, G. Hauptmann, P. Painlevé, L. Barthou, A. Eden, B. Mussolini, B. Lockhart, E. Thompson-Seton, J. Romains, Andersen Nexö, A. Zweig, L. Aragon, P. Neruda.

Druhá kniha vzpomínkových próz Františka Kubky přináší na šedesát medailonků význačných zjevů ruského a sovětského uměleckého světa i veřejného života, které autor osobně poznal v rozmezí let 1919 až 1959. Navazuje na knihu vzpomínek autora Na vlastní oči, vydané v roce 1959.

Třiatřicet krátkých povídek o květinách, v nichž autor přináší legendu o původu názvu určité květiny. 2. vydání. Neprodejná prémie.

Duch a čin, myšlenka a skutek, dobrá myšlenka a dobrý skutek - jména kterých osobností vás napadnou, řeknete-li si tato slova? Jistě mezi nimi bude jméno T. G. Masaryka. Duch a čin, tak se jmenuje také kniha, kterou dr. Edvard Beneš označil za nejzajímavější knihu po přečtení jejího rukopisu. A opravdu: Každý v ní najde doplňující obraz Masaryka a jeho díla, zachycený spisovatelem světového jména. Touto knihou připojil Emil Ludwig k svým životopisům podobiznu velkého demokrata, filosofa a státníka, spojujícího v dokonalou jednotu teorii a praxi Učinil tak jednak ve vlastním úvodě jednak ve věrném a Masarykem schváleném podání jeho životopisných, filosofických a politických úvah, které zasadil do dobře připraveného rámce. Kniha byla komponována pro čtenáře celého světa, na ně myslil Ludwig, když kladl Masarykovi otázky, aby pronikl k samému jeho jádru. Je také tato kniha všude čtena, neboť byla přeložena do všech hlavních jazyků. A čtou ji všichni protože jak píše Ludwig v předmluvě: Patnáctiletý může porozumět kterékoliv z jejích stránek. Nám je ovšem portrét Masarykův znám a nejsme zvyklí dívat se na Masaryka očima ciziny. Ale při čtení knihy Ludwigovy vystoupí před námi tím více velikost Masarykovy osobnosti Čím více pak se vzdalujeme od Masarykovy přítomnosti, tím více nás Masaryk zajímá a tím více chceme své věci řešit v jeho duchu. A při tom nám pomůže právě tato kniha.

První svazek díla F. Kubky obsahuje výbor z veškeré autorovy básnické a z rané prozaické tvorby. První část obsahuje verše, v druhé části - Barvy Východu, líčí své dojmy z cest po Sibiři, Číně, Japonsku, Indii a zpět do vlasti, omezené obdobím 1. svět. války. Třetí část - Mladé prózy, obsahuje výběr kratších povídek a novel ze sbírek Fu, Dvojníci a sny, Sedmero zastavení.

Devět příběhů o lásce, které napsali: První Jan Drda, druhý František Kubka, třetí Jaromír John, čtvrtý Jaroslav Havlíček, pátý Zdeněk Němeček, šestý Jiří Mařánek, sedmý Jan Weiss, osmý Eduard Bass a devátý Josef Kopta.Knihu uspořádal Josef Kopta, který také napsal ústřední příběh s jeho vstupem, spojovacími mezihrami a vyzněním. První vydání z roku 1941 bylo nacistickými úřady okleštěné. Josef Kopta měl zákaz publikační činnosti a teprve v druhé vydání mohl být uveden jako pořadatel knihy. Jan Weiss, s nímž bylo v původním plánu počítáno, mohl svou povídku napsat teprve po válce. O peripetiích vzniku knihy napsal v doslovu Josef Šup.

Román "Dědeček" je úvodem rozsáhlého historického a generačního cyklu. Autor se v něm vrací k historickému roku 1848, jehož význam se stává ideovou osou románu. Dějově je román úvodem do osudů rodiny Marinů. Hrdina románu "Dědeček", Jan Martinů, je zde sledován od dětských let v rodné české vesnici až do svého odchodu do Vídně, kde je jako truhlářský tovaryš přímým svědkem revolučního kvasu oné doby, a později jako člen Mobilní lidové gardy i skutečným bojovníkem za svobodu.

Říkali mu Ječmínek je prvním dílem Romance o Ječmínkovi, kterou František Kubka napsal v letech 1956 až 1957 jako moravský protějšek českého „Palečka". Román, který se jen vzdáleně opírá o známou moravskou pověst o legendárním králi Ječmínkovi, je pestrým sledem osudů mladého rytíře, narozeného pod Ječmínkovým hradem a vrženého náboženským a politickým hnutím Evropy 17. století do dramatického dobrodružství třicetileté vojny: Jiří z Chropyně je určen moravskými stavy k dvorské službě na pražském hradě a jako královnino páže prožije tu jedno-zimní panováni Fridricha Falckého, od jeho slavnostního vjezdu až po neslavný útěk. Po bitvě na Bílé hoře, v níž raněn projde ohnivým křestem, nepřestává ani jako exulant sloužit daleké vlasti i vzdálené královně. Jeho bludné putování Uhrami, Balkánem, Vlašskem, Francií a Nizozemskem, které směřuje k jedinému cíli: osvobodit vlast a její lid od cizích utlačovatelů, končí na prahu vyhnaneckého paláce v Haagu, kam se dvůr Zimního krále po bělohorské katastrofě uchýlil. Poutavé osudy rytíře Ječmínka jsou zasazeny do široké historické fresky pobělohorské doby s bohatým renesančním koloritem.

Černomořské večery jsou knihou osmi povídek zasazených do rámcového příběhu lásky sovětského generála Ščukova k bulharské studentce Ljubě. Generál Ščukov prožívá ve vile na černomořském pobřeží svou zdravotní dovolenou. Večer co večer se u něho schází společnost přátel a zatěchto schůzek každý z hostů dává k lepšímu svou povídku, vztahující se k milované bulharské zemi. Tak se před čtenářem rozvíjí pásmo příběhů z 13., 18., 19. a 20.stol.,kterévšechnyvyznívají v oslavu hrdinství bulharského lidu.

Vzpomínky autora, které podává ve formě povídek pro Jiříka, svého potomka. Začíná od svého děda, který zažil válku v roce 1866, o jeho svatbě a o dalších předcích., kteří pocházeli z Ruska. V povídkách popisuje i českou historii, počínaje Žižkou i o vzniku legií a samostatné republiky.

Podtitul: Romance o Ječmínkovi. Druhý díl líčí osudy Jiřího z Chropyně v Haagu, kde se stává kancléřem Fridricha Falckého a podléhá kouzlu Zimní královny, a jeho odyseu vojáka a důstojníka švédských vojsk, s nimiž po boku Zimního krále táhne do Bavor a s nimiž se dostane do vlasti.Základním přesvědčením celého románu a zejména druhého dílu je, že není domova mimo vlast.

Samostatná část románového cyklu. Pokračování románů Sto dvacet dní a Cizí město, kde hrdinové prožívají konec války a osvobození Československa Sovětskou armádou. Děj začíná heydrichiádou, její boje a rozbroje mezi jejím vedením. Všímá si partyzánského hnutí v Čechách i na Slovensku, zastavuje se u vyhlazení Lidic a sleduje sabotáže v pražských továrnách, kde se vyráběly zbraně pro Wermacht. Poslední stránky jsou věnovány osvobození.

Slovo o pluku Igorově (rusky Слово о полку Игореве) je podle obecně přijímaného výkladu staroruský hrdinský epos napsaný neznámým autorem koncem 12. století, jehož námětem je neúspěšná výprava novgorodsko-severského knížete Igora Svjatoslaviče (1150–1202) proti kočovným Polovcům (Kumánům) roku 1185. Tento epos obsahuje oslavný zpěv, který vypravuje o tažení knížete Igora a jeho družiny na území Polovců (Kumánů), o zármutku Igorovy milé Jaroslavny, a o Igorově neúspěšné třídenní bitvě a následném úprku ze zajetí. Je zde opěvována láska k vlasti a jednota obyvatel ruské země. Dílo je známo pouze z opisu z počátku 19. století, jehož předloha údajně shořela roku 1812. Již od počátku uvedení eposu v širší známost jej proto doprovází spor o jeho historickou původnost.

Podivuhodné příhody rytíře Jana Palečka v Čechách, Němcích, ve Vlaších i ve Francouzsku ode dne, kdy vstoupil do služeb pana správce zemského Jiříka z Poděbrad a Kunštátu, až do chvíle, kdy Jiří z Poděbrad, milovaný král Čechů a laskavec lidský, navždy opustil tuto zemi. Druhý dílrománu, jehož první díl se jmenuje "Palečkův úsměv".

Ve svém posledním předsmrtném díle, v cyklu Zpívající fontána, vzdal František Kubka poctu milované Praze. V devíti romaneskních novelách zpodobnil proměňující se tvář krásného tragického města, jak ji modelovaly dějiny od husitských bouří až po dnešní čas. Vypráví se tu většinou o lásce, zklamané nebo naplněné, a dramatické milostné příběhy jakoby poznamenávaly staré pražské kouty, které měl Kubka obzvlášť rád, a proto si je tu vyvolil za dějiště pro své postavy napůl vymyšlené, napůl skutečné. Vznikl tak jakýsi sentimentální místopis staré Prahy, který potěší jak milovníky historie, tak romantiky.

Cyklus povídek, k jejichž napsání se spojilo vyzrálé autorovo umění vypravěčské s dokonalou znalostí Bulharska, v němž autor prožil několik let jako diplomatický zástupce naší lidově demokratické republiky.

Kniha obsahuje 7 novel. Na jejím základě vznikla třetí opera (op. 23) českého skladatele Zbyňka Vostřáka. 6 novel + Palečkův úsměv I-VII.

Hrdina románu, pokrokový intelektuál, je koncem r. 1939 gestapem zatčen a vězněn v Berlíně. Stráví tu 120 dní ve velmi různorodé společnosti, kterou jednak tvoří něm. vojáci zavření pro krádež, jednak vězni političtí. Seznamuje se s kom. poslancem a 120 dní vězení je mu školou komunismu. Při transportu do Prahy, kde má být k disposici místnímu gestapu, utíká a zapojuje se aktivně do illegální komunistické práce. Druhé vydání.

Fr. Kubka žil v letech 1946-48 jako čsl. vyslanec v Bulharsku. V deníkových záznamech se mu podařilo zachytit velký přerod, kterým prochází země, vedená Jiřím Dimitrovem. Bulharsko je dnes lid. demokracií, když se lid vypořádal s domácími zrádci a škůdci. Očima čes. spisovatele poznáváme dnešní bulharský lid, budující socialismus, jeho polit. a hospodář. vedoucí, krásu bulharské země i diplomatický život. Přesvědčujeme se o sympatiích, s kterými hledí spojenecký slovan. národ k nám

Obsahuje 22 povídek z pohraničí, vojenské příběhy z války v Koreji.

Written between 1907 and 1913, and first published in Prague in 1923, this book by one of the founders of abstraction is a major contribution to 20th-century art theory. It is divided into three parts: a general overview of the history of art, based on the concern for forms; an analysis of the language of art and its meaning; and speculative arguments on what makes up a creative individual.

"Pour l'artiste, la seule chose qui compte, c'est la démarche de la création dans laquelle les deux mondes - l'abstrait et le réel - s'affrontent".

The Jindřich Waldes collection was confiscated and placed in the care of the State Collection of Old Masters in Prague in 1939. Although Waldes' heirs requested restitution of the collection in 1946, their claims were not settled before Feb. 1948 and the Waldes Collection was incorporated into the collections of the National Gallery in Prague. In 1996 the collection was returned to the heirs of Jindřich Waldes. In that same year Jiří Waldes, on behalf of the Waldes family, donated some of the works from the collection to the National Gallery in Prague in memory of his father.

Kupka est considéré avec Kandinsky, Mondrian, Delaunay, Picabia et Léger comme l'un des pionniers de l'art abstrait. Né en 1871 en Bohême il meurt en 1957 à Puteaux. Cette première rétrospective parisienne couvre tout l'œuvre du peintre depuis ses débuts marqués par le symbolisme jusqu'aux dernières réalisations dans les années 1950. Le catalogue a pour ambition de présenter son œuvre dans toute la variété de son évolution. Rassemblant peintures, dessins, gravures, livres et documents, l'ouvrage met l'accent sur les moments clés: son passage à l'abstraction en 1912, la période dite 'machiniste' à la fin des années 1920... Il met en valeur l'intérêt de Kupka pour la science et la musique et s'intéresse aussi à la catégorisation qu'il propose de son monde formel. Le catalogue nous guide dans son parcours riche et singulier fondé sur de consistantes réflexions sur le traitement pictural du volume et du mouvement par la couleur et témoigne de la capacité toujours vive de Kupka à se renouveler