Jedenáct povídek, jedenáct momentů, kdy se čas zastaví – nebo zlomí. Hrdinové těchto textů se potýkají s vyčerpáním, tichem i vlastním stínem: v zahradnictví, na běžecké stezce, uprostřed mikulovské zimy nebo v blízkosti jaderné elektrárny. Kulminace léta znamená vrchol – ale i přechod, pád, smíření. Sbírka citlivě propojuje syrový realismus s vnitřní lyrikou, absurditu s jemnou groteskou. Každá povídka je tu jako průzračný řez místem, stavem, vztahem – bez patosu, ale s hlubokým porozuměním.
Spojení hluboké venkovské moudrosti, která už vymírá, a obrazů z ukrajinských dějin viděných zdola.Román od autora s ukrajinskými i českými kořeny zachycuje tříštivý, mihotavý a nejednoznačný obraz ukrajinské provincie, konkrétně regionu Polesí, ve vzpomínkách staré ženy. Vyprávěčka románu Marie je dcerou ukrajinské venkovanky a českého válečného zajatce. Rodinná kronika (složená ze silných obrazů a vzájemně provázaných příběhů) zpracovává nejen osudy ústřední rodiny, ale také širokou paletu dalších postav a figurek, které dohromady skládají pestrou románovou mozaiku života v (zejména) Volyňské oblasti Ukrajiny od dvacátých let dvacátého století de facto do současnosti. Plátno vyprávění je místy potrhané, popálené a tedy fragmentární, tříští se do menších příběhů osobnějšího rázu, do kterých někdy až brutálně pronikají dramatické „velké“ příběhy východní Evropy. Sugestivní a místy velmi tíživý román má potenciál čtenáře strhnout svou divokostí a bezprostředností.
Ve fantaskních prózách jde o prolnutí vnitřního s vnějším. Putování do exotických zemí. Fascinaci sexem a smrtí. O ego a id. O svět vnímaný jako divadlo pro rej loutek.
Podtitul: Strašidelný román.
Moskva přelomu 80. a 90. let minulého století je pěkně depresivní místo. Obzvlášť jste-li ukrajinský básník, citlivá a rozervaná duše stíhaná povinností napsat epochální román ve verších, který vytrhne národní literaturu z letargie a vám zajistí „la dolce vita“. Ale televizní věže mezitím vysílají nakažlivou malátnost a otupělost, venku neustává déšť, lidé padají z oken kvůli vodce, ani piva se nedostává na všechny; modernistické domy – svědkové lepšího Ruska – nenávratně chátrají, v Dětském světě prodávají pouze papírové holuby, v metru pobíhají zmutované krysy a v podzemí pod moskevským metrem probíhá tajný sněm neživých, kteří plánují ovládnout svět.
O "konceptuální literatuře" – zóně na pomezí literární produkce a galerijního umění – se v kontextu střední a východní Evropy začalo mluvit teprve nedávno. Jaké je historické východisko a aktuální určení tohoto fenoménu? Jaká jsou jeho specifika v dané části Evropy? Tyto otázky si klade dvanáct autorek a autorů z ČR, Slovenska, Německa, Polska a Ruska. Publikace obsahuje odborné články doplněné antologií textů, básní a dokumentací, včetně nových překladů, přičemž se na ní podílelo přes osmdesát tvůrců – literárních vědců, autorů, básníků, umělců a překladatelů.
Texty lze sledovat samostatně, editoři se snažili o jejich vzájemnou provázanost. Přílohy jsou uspořádány chronologicky, odhalují paralely v tvorbě jednotlivých autorů a překračují žánrové či regionální specifika. Struktura knihy vytváří historicko-teoretickou křížovku, která umožňuje čtenářům zvolit si vlastní řešení.
Publikace se snaží přispět k diskusi o konceptuálních literárních strategiích a progresivních metodách práce s textem, které bývají často zařazovány do okrajových kategorií nebo odmítány jako umění. Tyto strategie se v historii opakovaně vynořují pod různými žánry a praktikami, přičemž komplikují ustálené historické a estetické kategorie tvorby i recepce.
