Stanislav Struhar Knihy

Kniha Cizinci, kterou Stanislav Struhar navazuje na svou úspěšnou, ze strany čtenářů i kritiky přívětivě přijatou knihu Cizinky, přináší dvě další znamenitě psané prózy, vyprávějící s poetickou lehkostí a intelektuální precizností o lásce i ztrátě nejen v Rakousku a Německu, ale i v současné České republice. Stanislav Struhar (1964) je jedním z nejpozoruhodnějších rakouských spisovatelů současnosti. Narodil se v Gottwaldově, dnešním Zlíně, a v roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska. Debutoval v Rakousku básnickou trilogií Stará zahrada, v dalších letech publikoval prozaická díla. V České republice vyšly jeho rané romány Rukopis a Opuštěná zahrada, po nich následovaly české překlady již německy psaných děl Hledání štěstí, Cizinky, Váha světla, Důvěrně známé hvězdy domova, Barvy minulosti, Opuštění a Dar naděje. Náleží k nejvýraznějším německy píšícím spisovatelům českého původu, jeho literární tvorba je podporována stipendii a získala řadu uznání. Žije ve Vídni. Z němčiny přeložila a doslov napsala Markéta Kliková.

Knihou Stará zahrada představuje Stanislav Struhar své doposud nejosobnější dílo. První část této subtilní básnické trilogie, nazvaná Kousek smrti, vznikala již začátkem osmdesátých let, kdy autor prvními literárními texty zachytil momenty svého dětství a dospívání v rodném Zlíně. Hlas vnitřní rozervanosti a tísně však neutichá ani v části druhé, pojmenované Kousek života, v níž už i v němčině vypráví nejen o složitosti emigrace, ale i o čekání na syna, jehož vycestování zadržovaly československé úřady. Závěrečná část trilogie s názvem Kousek Vídně, plná sugestivních a pro jeho tvorbu charakteristických kompozic, zrcadlí jeho vztah k novému domovu, který se již na svém prahu ukázal ze dvou různých stran.

Stanislav Struhar se narodil v roce 1964 v Gottwaldově, dnešním Zlíně. V roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska, jejich syn je mohl následovat až po pádu železné opony. Usadil se ve Vídni, přijal rakouské státní občanství a němčina se stala jeho literárním jazykem. V románech se zabývá integrací cizinců do nové společnosti, ztrátou domova či mateřštiny, a zařadil se do nepočetné, ale o to zajímavější rodiny německy píšících Čechů. Jeho nejnovější román Váha světla, odehrávájící se před poutavou kulisou Říma a Ligurie, vypráví subtilně poetickým jazykem příběh mladého Rakušana, který se po dvou prožitých tragédiích znovu rozhoduje začít v cizině nový život.

Román Opuštění, brilantně psaný v podmanivém prostředí západní Ligurie, vypráví intimně lyrickým a dokonale úsporným stylem poutavý příběh mladého Rakušana, který se vypravil do Itálie hledat svého otce.

Stejně jako v knize Barvy minulosti předkládá Stanislav Struhar i v dalším, kompozičně i esteticky vyzrálém díle Barvy budoucnosti tři výtečné prozaické práce plné překvapujících zvratů a souvislostí, strhující melancholie a intelektuální individuality; nezaměnitelným stylem, v němž se ztrácí hranice mezi prózou a poezií, zachycuje působivý portrét současné Vídně.

Smutný příběh dospívajícího chlapce, který se těžce vyrovnává s minulostí své rodiny. Hrdina novely je pronásledován vzpomínkami na mrtvého bratra. Vyrůstá v domě prarodičů, v atmosféře omšelé elegance a nevyřčených tajemství. Svůj citový život upíná k mladičké tetě, která s ním sdílí jedno patro vily. Dívka se mu stává náhražkou matky, přátel i inspirací opatrného erotického probuzení. Děj spěje pomalu, ale neodvratně k okamžiku, kdy se chlapec dozví tragické podrobnosti o bratrovi, matce a zločinu, který poznamenal jeho rodinu.

Knihkupec, básník a prozaik Stanislav Struhar se narodil v roce 1964 v Gottwaldově, dnešním Zlíně. V roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska, jejich syn je mohl následovat až po pádu železné opony. Usadil se ve Vídni, přijal rakouské státní občanství a němčina se stala jeho literárním jazykem. Stanislav Struhar se již od mladých let věnoval básnické tvorbě. Debutoval v Rakousku česko-německou sbírkou básní Der alte Garten/Stará zahrada, která zaznamenala zásadní momenty autorova dětství a pozdější emigrace. V dalších letech publikoval především prozaické knihy. V České republice vyšly jeho rané romány Rukopis a Opuštená zahrada, po nich následoval český překlad již německy psaného románu Hledání štestí. V románech autor hledá domov a řeší otázku integrace cizince do nové společnosti. Zařadil se do nepočetné, ale o to zajímavější rodiny německy píšících Čechu. Jeho nejnovější kniha Cizinky přináší dvě novely, které spojuje autorovo oblíbené téma pobytu v cizí zemi.

Astrid Krausseovou, redaktorku vyhlášeného vídeňského literárního nakladatelství, obtěžují na ulici dva muži. Na pomoc jí přispěchá David Kostka, bývalý knihkupec z malého knihkupectví, kde patřila k pravidelným zákaznicím. Davidovi se podaří strávit s redaktorkou večer. Astrid zná Davida jako milovníka literatury, ale o jeho vášni, psaní, dosud neví. Mezi Davidem a Astrid postupně vzniká milostný vztah. Astrid se zajímá o český jazyk a českou kuchyni, brzy otěhotní. – Román napsaný procítěně poetickým jazykem odráží autorovo hledání a vytváření nového domova. S nejkrajnějším lakonismem a velkou naléhavostí, které vyznačují již jeho ranou českou prózu, autor vypráví nejen humorný, ale i melancholický příběh jedné lásky, které na pozadí integrující se Evropy hrozí ztroskotání.

Stanislav Struhar se narodil v roce 1964 v Gottwaldově, dnešním Zlíně. V roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska, jejich syn je mohl následovat až po pádu železné opony. Usadil se ve Vídni, přijal rakouské státní občanství a němčina se stala jeho literárním jazykem. V románech a povídkách se mimo jiné zabývá životem cizinců v nové společnosti a zařadil se do nepočetné, ale o to zajímavější rodiny německy píšících spisovatelů českého původu. Ve svém novém románu, lyricky laděném v malebném prostředí Itálie, Monaka a Francie, vypráví podmanivý příběh mladé ženy z jedné ligurské horské vesnice, kterou zastihne podobný osud jako kdysi její matku, pocházející z Rakouska.

Po vysoce ceněném díle Váha světla představuje Stanislav Struhar v tomto románu další subtilně komponovaný příběh plný impresionistických nuancí a autentických dialogů, který je nabitý napětím a dramatem. Kniha, která získala pozornost v Rakousku, je nyní dostupná českým čtenářům v citlivém a kompaktním překladu Markéty Klikové, nositelky Překladatelské prémie. Když Elias přijíždí do Lisabonu, aby převzal byt po zesnulých prarodičích, odhaluje mu minulost, o níž matka nikdy nemluvila. Na fotografiích poprvé vidí své prarodiče, ale brzy se dozvídá více o jejich životě, který je obestřen temným stínem. Přestože ho Lisabon okouzluje, nedokáže si představit život v cizí zemi. Dny před návratem do Vídně ho provází literatura a písně fado mladé knihkupkyně. Stanislav Struhar (1964) je významným rakouským spisovatelem českého původu, který emigroval do Rakouska v roce 1988. Debutoval poezií a jeho rané romány vyšly v České republice, následované překlady jeho německy psaných děl. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších německy píšících autorů českého původu a jeho literární činnost získala řadu ocenění. Žije s rodinou ve Vídni. Doslov napsala Kristina Kallert.

Knihou Barvy současnosti navazuje Stanislav Struhar nejen na povídky Barvy minulosti, ale zároveň i na dílo Barvy budoucnosti, jež bylo oceněno Knižní prémií města Vídně a přináší další prózy plné poetické empatie a intelektuální vášně. Intimně a s filigránskou přesností vypráví tři působivé příběhy o osudech lidí v dnešní Marseille a Vídni a představuje i svou prvotinu Všechny milované barvy, na které pracoval před třiceti lety ve Vídni ještě v češtině. V této podmanivé povídce, vyprávějící o přátelství mezi mladými umělci, už tehdy naznačil svébytný styl, který později rozvinul ve své německy psané tvorbě. Důvěrně známé barvy ciziny: Když Florian dorazí do Marseille strávit poslední letní dny v domě své tety, tanou mu na mysl vzpomínky na dětství. Pobyt ve městě ho vtáhne do minulosti, která skrývá i zármutek, když potká kamarádku z dětských let. Vtom obdrží zprávu z Vídně. Lehkost barev: Adam už dlouho trpí tím, že nedosahuje stejných úspěchů jako jeho bratři, a když přijde o práci, opustí Prahu a přesídlí do Vídně. Najde si práci v obchodním domě, jenže začít znovu se mu nedaří. Jednoho dne se seznámí s Vídeňankou, která bydlí se svým dědou poblíž Vídeňského lesa. Všechny milované barvy: Bastian sice se svou výstavou fotografií v Bruselu uspěl, přesto je rád, že už je zase ve Vídni. Když navštíví galerii svých přátel, překvapí ho poetické fotografie mladého umělce.

Román Dar naděje, stylisticky i jazykově mistrně zvládnutý v prostředí měst Vídně a Zlína, vypráví s mimořádnou empatií a intelektuální hloubkou subtilní příběh o vztahu Rakušana a mladší ženy českého původu, toužících po štěstí ve složité realitě dnešní Evropy. Stanislav Struhar (1964) je jedním z nejpozoruhodnějších rakouských spisovatelů současnosti. Narodil se v Gottwaldově, dnešním Zlíně, a v roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska. Debutoval v Rakousku básnickou trilogií Stará zahrada, v dalších letech publikoval prozaická díla. V České republice vyšly jeho rané romány Rukopis a Opuštěná zahrada, po nich následovaly české překlady již německy psaných děl Hledání štěstí, Cizinky, Váha světla, Důvěrně známé hvězdy domova, Barvy minulosti a Opuštění. Náleží k nepřehlédnutelným německy píšícím spisovatelům českého původu, jeho literární tvorba je podporována stipendii a získala řadu uznání. Žije ve Vídni.

V knize Váha ticha představuje Stanislav Struhar intimní a současně dramatický román, který je nejen zamyšlením nad vztahy mezi rodiči a dětmi, ale i empatickým pohledem na osudy lidí v dnešní společnosti. Svébytně lyrickým ztvárněním a nadčasovým námětem vytváří jedinečný a mimořádně působivý portrét současného Lisabonu a Toulonu. Tento impozantní Román, jenž upoutal pozornost i za hranicemi Rakouska, je zde předložen českým čtenářům ve výtečném překladu Markéty Klikové, která za překlady jeho děl byla dvakrát oceněna Překladatelskou prémií udílenou rakouským Spolkovým ministerstvem pro bydlení, umění, kulturu, média a sport. Když Oliver přijíždí do Lisabonu navštívit svou babičku, je už dospělý muž. Ovšem jako by to bylo snad včera, kdy tu v dětství trávil dny. Vzpomíná na svého dědečka, který kdysi v Lisabonu znovu našel štěstí. S dědečkem, kterého vídeňská rodina zavrhla, Olivera spojuje nejen původ, ale také láska k literatuře, a i jemu se město otevírá se všemi svými barvami a jazyky, i on se v Lisabonu cítí jako doma. Jednoho dne potká mladou ženu, které kdysi ublížil, a jeho život nabere nečekaný zvrat.

Als Elias nach Lissabon kommt, um die Wohnung seiner verstorbenen Großeltern zu übernehmen, öffnet sich seinen Augen eine Vergangenheit, von der seine Mutter nie sprach. Auf den Fotografien sieht er seine Großeltern das erste Mal, doch bald schon erfährt er mehr über ihr Leben, auf dem ein dunkler Schatten lag. Er fühlt sich in ihrer Heimat freundlich aufgenommen, und die Schönheit Lissabons berührt ihn, doch vermag er sich trotzdem nicht vorzustellen, in einem fremden Land zu leben. Die Literatur und die Fado-Lieder einer jungen Buchhändlerin begleiten ihn in den Tagen vor seiner Rückkehr nach Wien.

Ob sie sich nicht einsam hier am Wiener Stadtrand gefühlt hätten, fragte er, nachdem sie auf einer Bank im Beethovenpark Platz genommen hatten, und die Großmutter sah zu den nächsten Bäumen, sanft umspielte ein Lächeln ihre Lippen. Nie zuvor seien sie so glücklich gewesen, wie an jenen Tagen, als sie nach Österreich gekommen seien, noch nie hätten beide so viele Pläne gehabt, wie damals, als sie hier, hier in Döbling, ihre neue Heimat gefunden hätten, erwiderte sie, und sein Blick wanderte über das Beethovendenkmal, verharrte schließlich am Himmel, an dem eine Vogelschar erschien, gewichtslos und einem Schatten gleich, mit wunderbarer Leichtigkeit den nahen Weingärten entgegenglitt.Die Reinheit der FarbenArno fühlt sich in Wien einsam, doch als seine Arbeitskollegin Ayana, eine Studentin mit äthiopischen Wurzeln, gekündigt wird, erfährt sein Leben eine Wendung. Er trifft sich mit Ayana, und bald zieht er in Betracht, ein Studium aufzunehmen. Da stellt Ayana ihm ihre Mutter vor …All die schönen FarbenAls Martin seine Großmutter besucht, ist er bereits erwachsen, doch die Gemälde seines verstorbenen Großvaters schmücken immer noch ihre Wohnung. Großvaters Deutsch war von tschechischem Akzent geprägt, aber in seinen Gemälden blieb das Herz eines Wieners, der seine Heimat liebte. Auch Martin entdeckt die Schönheit Wiens, doch dauert es nicht lange, und dem Glück seiner Ferientage droht ein Ende …

Die Schatten der Stille Als Jakub zum Begräbnis seiner Großmutter kommt, ist er bereits erwachsen. Allein in Wien, begegnet er einer Wienerin, die er einst gekannt hatte, und es ist das erste Mal, dass er mit ihr deutsch spricht. Ihre Mütter bleiben verfeindet, doch er trifft die junge Frau wieder, als er plötzlich einen Anruf erhält … Die Leichtigkeit der Stille Emmerich ist der beste Gärtner auf dem Wiener Zentralfriedhof, schon als Kind liebte er Blumen, doch leidet er unter dem Gefühl der Einsamkeit. Eines Tages steht er am Krankenbett einer Freundin aus seiner Kindheit, die sich einst radikalisiert hat … All die geliebten Schatten Als seine Mutter sich von ihrem Freund trennt, kehrt Herwig nach Hause zurück. Die Wiener Parks haben ihren Zauber nicht verloren, und die Literatur und Musik seiner Jugend bleiben allgegenwärtig. Endlich lächelt seine Mutter wieder, doch liegt in ihrer Stimme jene Besorgnis, die er bisweilen vernahm, als sein Vater starb … Der Himmel der Fremde Kaum hatte Viktor die Wiener Wohnung seines Bruders bezogen, begegnet er schon seiner unfreundlichen Nachbarin. Seine Landsleute warnen ihn vor der jungen Frau, doch dauert es nicht lange, und er trifft abermals auf sie …

Astrid Krauss, eine Lektorin in Wien, wird auf der Straße von zwei Männern belästigt. David Kostka, ein ehemaliger Buchhändler, kommt ihr zur Hilfe und verbringt den Abend mit ihr. Astrid, die aus Vorarlberg stammt und die Tochter von Volksschullehrern ist, kann sich ein Leben ohne ihre Heimat nicht vorstellen. David lebt seit dem Tod seiner Mutter allein und trägt die Erinnerungen an seine tschechische Herkunft in sich. Nach einer vorsichtigen Annäherung beginnen Astrid und David eine leidenschaftliche Beziehung. Astrids Eltern nehmen David als neues Familienmitglied auf, und sie zeigt Interesse an der tschechischen Sprache und Küche. Als Astrid schwanger wird, planen sie eine Reise nach Olomouc, Davids Heimatstadt. Doch alles ändert sich, als Astrid zufällig auf Davids Manuskripte stößt. In einem einfühlsam-poetischen Stil reflektiert der Autor die Herausforderungen und Paradoxien ihrer Liebe vor dem Hintergrund der Osterweiterung. Mit Lakonie und Eindringlichkeit erzählt er eine sowohl amüsante als auch melancholische Geschichte über das Streben nach Glück und die damit verbundenen Hürden.

In der klaren Dunkelheit war die Landschaft vollständig offen, die Bergkämme lagen in Mondschein getaucht, und in der Ferne strahlten die winzigen Lichter der Küste. Auch Perinaldo, auf einem der Hügel vor der Küste thronend, leuchtete mit seinen Häusern. Sibylle schenkte sich den Rest des Tees in die Tasse, und die Stimme einer Eule wurde laut. Sie nahm einen Schluck, sah zur Ruine hinauf und fühlte sich daran erinnert, wie sie einmal in der Nacht aus ihrem Bett gestiegen und in den Garten gelaufen war, um Mutter anzuflehen, endlich nach Hause zu kommen. Nach Mutters Tod bleibt sie allein: Sie arbeitet in San Remo und kommt doch stets nach Bajardo zurück. Mit seinen Erzählungen erweist sich Stanislav Struhar als Meister der leisen Töne und der präzisen Beobachtung, der auch in Liebesdingen genau um die Bedeutung des Wartens auf den richtigen Augenblick weiß.