Filip Čapek Pořadí knih

Kniha přibližuje konstruktivní využití podnětů vycházejících z různých podob teorie kolektivní paměti v biblických studiích a současně s nimi vede kritický rozhovor. Ve třinácti kapitolách se zabývá teoretickými otázkami na poli filozofie i různými pokusy o aplikaci v oblasti biblických textů, dějin Izraele a raného křesťanství. Poskytuje tak představu o možném přínosu teorie kolektivní paměti pro biblistiku, ale i o jejích problematických místech a limitech.

Kniha popisuje vznik starověkého Izraele ze tří hlav­ních úhlů pohledu, respektive zdrojů, které se snaží metodologicky držet v rovnováze a pouštět do roz­hovoru vzhledem k jejich výpovědním možnostem. Prvním je hmotná nepísemná kultura (archeologie), druhým písemné doklady nebiblické provenience (zvl. asyrské texty) a třetím biblické texty. Důraz je kladen na představení základních existujících teorií a jejich kritické zhodnocení vzhledem k tomu, jak pra­cují či naopak nepracují s uvedenými zdroji. Autorův pohled na vznik Izraele je kritický k některým tvrzením o raných počátcích Izraele stejně jako k potvrzování téhož na základě biblických textů. Za zásadní považuje rozpoznání a zohlednění konceptů paměti a identity, které hrají při utváření dějinného vědomí klíčovou roli.

Ve Starém zákoně i v celé Bibli snad není kniha, jež by tak pronikavým způsobem odrážela dobu svého vzniku, navíc dobu, která se v mnohém podobá té dnešní. Jde o teologické a zároveň i hluboce filozofické pojednání. Kazatel se zamýšlí nad otázkami lidské existence, jejího smyslu, poslání, ale i konce. Zejména se pak ptá, jakou roli v tom všem hraje Bůh, co je dobro a jakým způsobem dosáhnout moudrosti. Argumentace je dramatická, víceznačná a v mnohém překvapivě věrně zrcadlí uvažování nad dnešní dobou – hledání jistoty v nejistém čase „globalizovaného“ světa, kde jedna verze skutečnosti soupeří s druhou a žádné není dána přednost. Tento komentář vychází z kritických edic Leningradského kodexu a současně přihlíží k dalším textovým tradicím, a to jak starověkým, tak i novodobým překladům. Cíl komentáře je trojí: Jednak se obrací k textu v jeho nejstarší dostupné podobě a porovnává jej s jinými starověkými textovými tradicemi. Druhý směr se soustřeďuje na výklad, tak jak se o něj pokoušeli a pokoušejí rozmanité vyznavačské tradice. Třetí směr se dotýká aktualizace, tj. interpretace textu v přítomném čase.

Vydáno pro Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Třebechovicích pod Orebem.

Kánon jako interpretační možnost rozvedená na pozadí díla B.S. Childse a J.A. Sanderse. Předmětem této práce je kánon Hebrejské Bible jako interpretační možnost; autor téma rozvádí na pozadí díla dvou významných postav druhé poloviny dvacátého století, Brevarda S. Childse a Jamese A. Sanderse.

Německý teolog Manfred Oeming se ve svém Úvodu do biblické hermeneutiky pokouší podat přehled všech současných způsobů výkladu Bible a vyváženě je zhodnotit. Ke každému z nich uvádí jeden příklad interpretace biblického oddílu Starého zákona a jeden zákona Nového, čímž podtrhuje nejen svéráznost jednotlivých způsobů interpretace, ale také rozmanitost možností, jak lze biblickým látkám porozumět. Kniha není určena jen odborníkům na biblické vědy a teologům, ale všem, kdo se zajímají o obory, jakými jsou religionistika, sociologie, psychologie, literární věda nebo filozofie. Také tyto vědní disciplíny totiž velkou měrou přispívají, jak autor přesvědčivě vysvětluje, k odkrývání stále nových významových rozměrů Bible. Obzvláště cenná je úvodní část, v níž je nastíněn stručný přehled filozofické hermeneutiky a její těsné sepětí s hermeneutikou biblickou. Kniha je přínosná svou otevřeností k nejnovějším interpretačním způsobům, zejména k postmodernímu výkladu Bible., i ty autor respektuje, ale je k nim zároveň kritický, a sám nabízí vlastní představu o tom, který z výkladů je nejpřesvědčivější a povaze Bible nejbližší.