Kateřina Šimová Knihy

Vznik sovětského státu a jeho možné důsledky pro křehké poválečné uspořádání postavily evropskou veřejnost před množství otázek, na něž se jen obtížně hledaly jednoznačné odpovědi. Ty pak spíše odrážely světonázor svých nositelů, jejich očekávání, obavy i frustrace z poválečného vývoje. Pro levicové umělce a intelektuály sovětské Rusko představovalo pokus o naplnění velkolepých revolučních ideá­lů společensko-politické i umělecké transformace, tedy projekt komplexní proměny světa. Právě texty významných československých levicových umělců a intelektuálů, kteří sovětské Rusko v meziválečném období navštívili, tvoří jádro této knihy. Jejich dojmy a zkušenosti jsou přitom konfrontovány s hlasy některých oponentů a zasazeny do širšího společensko-politického i ideového kontextu první republiky. Antologie nabízí kromě chronologického řazení textů ještě jiný způsob čtení. Pokud si jej čtenář zvolí, může v inscenované desetidenní exkurzi nahlédnout sovětské Rusko takové, jaké během svých návštěv viděli (a chtěli vidět) meziváleční cestovatelé. Prostřednictvím autentických textů může překročit sovětské hranice, procházet se ulicemi Moskvy a Leningradu, vystát frontu do mauzolea na mrtvého Lenina a na tribuně spatřit živého Stalina, navštívit ukázkovou porodnici, továrnu, věznici či kolchoz, odpočinout si v Parku kultury nebo se zúčastnit pompézních listopadových oslav.

Anatolie Sevojancova, usmýkaná životem, se připravuje na smrt kvůli nevyléčitelné nemoci, ale osud pro ni chystá jinou cestu. Příběh se odehrává v odlehlé horské vesnici Maran, kde žije pouze třináct stařen a osm starců, kteří se odmítli vzdát svých domovů a hrobů blízkých. Jejich životy jsou protkány přírodou a prastarými tradicemi, kde mají své místo sny, věštby a zázraky. Do tohoto uzavřeného světa zasahují události dvacátého století, jako jsou revoluce a války, které ovlivňují osudy jednotlivců i vesnice. Autorka Narine Abgarjanová s jemným humorem a něhou propojuje realitu s magickým a vypráví univerzální příběh o lásce, která vítězí nad smrtí, a o zázracích, které se mohou dít kdykoli. Dílo získalo prestižní ruskou literární cenu Jasná Poljana a bylo přeloženo do 14 jazyků. Narine Abgarjanová, narozená v arménském Berd, se ve svých prózách vrací k arménskému dětství a kultuře, přičemž se věnuje jak dětské literatuře, tak vážnějším tématům. Její příběhy, plné humoru a empatie, zachycují rodinné vazby, přátelství a sílu společenství, a to v kontextu arménské lidové tradice a každodenního života.

Próza oceňované autorky nás opět zavádí do její rodné Arménie a představuje příběhy žen, které spojuje společný milenec, příběhy odehrávající se na pozadí dramatických dějin této země. V arménském městečku Berd zemřel nejlepší místní zedník a pokrývač Simon, který byl mimo svou zručnost známý jako velký záletník. Spolu se všemi příbuznými a sousedy se s ním přicházejí rozloučit také jeho bývalé milenky - každá se svým životním příběhem, každá s dávnou šťastnou vzpomínkou. Jejich osudy jsou tragické, poznamenané toxickými vztahy z minulosti. Simon procházel životem těchto ztrápených žen jako životodárná síla, která jim vrátila sebevědomí, radost a pocit, že svět může být přese všechno strádání krásný. Autorka s upřímností a laskavým humorem zobrazuje proměnu ženských hrdinek na pozadí traumat dvacátého století: arménské genocidy, občanské války, dvou světových válek a sovětské nadvlády. Silný příběh o silných ženách, nominovaný na prestižní literární ocenění Bolšaja kniga. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Ústní vzpomínky Agnessy Mironovové (1903–1982), zaznamenané orální historičkou Mirou Jakovenkovou, otevírají dveře do života Stalinových katů, nejvyšších důstojníků sovětské tajné policie během čistek ve třicátých a čtyřicátých letech. Agnessa, manželka ambiciózního příslušníka NKVD Sergeje Mironova, se díky jeho úspěšné kariéře dostala na vrchol stalinské smetánky, avšak po jeho popravě prošla vězením NKVD a Gulagem. Její vyprávění je upřímné, ale ne pokání; bez obalu líčí svůj život plný zvratů, aniž by litovala. Vzpomíná na šťastné dny mládí, luxusní život a okázalé nicnedělání, zatímco miliony lidí umíraly hladem. Agnessa je nejednoznačná postava, okouzlující i odpudivá. Její vzpomínky nejsou pouze životopisem, ale fascinujícím textem, který odhaluje každodenní život, lidské charaktery a mytologii jednoho z nejstrašnějších období moderních dějin. Orální vzpomínky byly poprvé vydány v roce 2008 institucí Memorial a později editovány s poznámkovým aparátem a předmluvou historičky Iriny Ščerbakovové. V nové podobě byly v roce 2019 vydány prestižním nakladatelstvím AST.