Friedrich Nietzsche Knihy

Kniha Lidské, příliš lidské, kterou Friedrich Nietzsche při závěrečném zhodnocení své tvorby v Ecce homo nazval „pomníkem krize“, je jeho prvním rozsáhlým dílem napsaným formou „aforismů“, jež autor zkomponoval do tematických skupin. Postavou „svobodného ducha“ a filosofickým zájmem o bezpředsudečné poznání „nejbližších věcí“ se zde Nietzsche definitivně odpoutává od svých vzorů, A. Schopenhauera a R. Wagnera, a obrací se proti dosavadní metafyzické tradici. Nevystupuje jen jako pokračovatel osvícenské kritiky náboženských a morálních představ,ale i jako pronikavý psycholog. Třebaže bylo toto dílo poněkud stranou zájmu velkých filosofických interpretací, představuje nesporně rozhodující obrat na Nietzschově cestě k vlastní filosofické pozici, a právě proto umožňuje lépe porozumět složitému vývoji jeho myšlení. Nové opravené vydání obou dílů v jednom svazku.

Filozofie Friedricha Nietzscheho přitahuje stejně jako jeho život pozornost poměrně široké skupiny skupiny těch, kterým „klasicky“ znějící filozofie mnoho neříká – Nietzsche, buřič s kladivem, kterým hrozí Bohu, je oblíbeným filozofem těch, kteří teprve hledají své místo ve společnosti, básnický styl jeho prací z něj pak dělá zároveň působivého literáta. Nečasové úvahy, z nichž je nejproslulejší zejména ta druhá, nazvaná O užitečnosti a škodlivosti historie pro život, v níž se Friedrich Nietzsche obrací proti nemírnému šíření historických poznatků, šíření, které hrozí zahubit skutečný život, vznikají v ranném období Nietzschovy tvorby mezi lety 1976–76 jako základ, který pak Nietzsche postupně rozvine ve svůj filozofický systém. Úvahou třetí, Schopenhauer jako učitel a čtvrtou Richard Wagner v Bayreuthu pak Friedrich Nietzsche oslavuje své duchovní učitele, Schopenhauera a Wagnera, jako vychovatele k nové, zušlechtěné kultuře. Kniha je určena každému, kdo chce blíže poznat dílo Friedricha Nietzscheho. ... celý text

Jeden z nejznámějších krátkých textů Nietzschova raného období (z roku 1873), za autorova života nevydaný. Obsahuje první náběh ke kritice metafyziky, který vychází z metaforičnosti lidského poznání. K textu jsou připojeny tematicky související záznamy z pozůstalosti z téže doby.

Výsledky Nietzschova pozdního myšlení byly více než sto let interpretovány jako nedokončené systematické dílo s názvem Vůle k moci, které se stalo stěžejním. Tato kompilace z pozůstalosti, připravená Peterem Gastem a sestrou autora, významně ovlivnila recepci Nietzschovy filosofie díky přehlednému tematickému uspořádání a redukci textového materiálu na 1067 číslovaných fragmentů. Bez možnosti srovnání s kompletní pozůstalostí, která byla publikována v kritickém souborném vydání, je dnes obtížné tuto kompilaci znovu vydat. Alternativa, která by čtenáře konfrontovala s celým materiálem bez obsahového klíče, není přijatelná, zejména když český čtenář má k dispozici jen několik selektivních výborů z minulosti. Nový český překlad proto přináší úplnou pozůstalost z let 1885–1889 v prověřeném znění kritického vydání a je doplněn aparátem, který umožňuje čtenářům sledovat aforismy podle témat nebo je dohledat v chronologickém uspořádání. Tato edice se obrací jak do minulosti, k historii recepce, tak do budoucnosti, protože umožňuje navázat na překlad pozůstalosti z předchozích období.

Kniha pro svobodné duchy / První rozsáhlé dílo jež Nietzsche napsal v "aforismech" řazených do tematických skupin. Pod titulem Menschliches, Allzumenschliches vyšla v dubnu 1878 k stému výročí Voltairova úmrtí nejprve jen první část. V polovině a koncem roku 1879 vyšly dva rozsáhlé dodatky ("Rozličné názory a výroky" a "Poutník a jeho stín"), které od roku 1886 tvoří druhý svazek celého díla. Nietzsche se zde definitivně odpoutává od svých vzorů, A. Schoppenhauera a R. Wagnera, a obrací se proti dosavadní metafyzické tradici. Nevystupuje jen jako pokračovatel osvícenské kritiky náboženských a morálních představ, ale i jako pronikavý psycholog. Pozitivní zájem o "nejbližší věci" se později ukáže jako klíčový moment v hledání Nietzschovy vlastní filosofické pozice vyjádřené ve spisech Radostná věda, Tak pravil Zarathustra a Mimo dobro a zlo.

Název My filologové odkazuje k materiálu pro stejnojmennou „nečasovou úvahu“, v níž chtěl Nietzsche revidovat humanistický pohled na antiku a zpochybnit dosud bezvýhradně přijímanou roli filologů jakožto vychovatelů, protože podle něho ukazují jen falešně idealizovaný obraz klasičnosti. Zároveň tento titul zastřešuje Nietzschovy drobnější filologicko-filosofické práce (Homér a klasická filologie, Pět předmluv k pěti nenapsaným knihám), v nichž se antika pro Nietzscheho stává živnou půdou k úvahám o moderní společnosti a kultuře a které dokreslují jeho ranou filosofii, formulovanou v té době ve Zrození tragédie z ducha hudby a v Nečasových úvahách. Druhé, opravené a doplněné vydání přináší v příloze rovněž překlad čtyř dopisů, které se váží k vydání Nietzschovy knihy Zrození tragédie a přinášejí také ohlédnutí za jeho „filologickou“ kariérou. Přeložili a nové opravené vydání připravili Pavel Kouba a Petr Kitzler.

Hutný soubor aforismů, který původně vznikal jako přípis k jednomu z předchozích děl, shrnuje v podstatě všechny Nietzschovy základní myšlenky v podobě poetické prózy.

Polemický spis Genealogie morálky (1887) patří k Nietzschovým pozdním pracím. Výjimečně v něm opouští aforistickou formu a píše jej v červenci roku 1887 během pouhých tří týdnů jako své snad nejucelenější dílo. Už v předchozí knize Mimo dobro a zlo (1886), bezprostředně následující po Zarathustrovi, začíná Nietzsche pracovat na své koncepci „vůle k moci“ a zhruba v době, kdy vzniká Genealogie morálky, si Nietzsche také plně uvědomuje, že „kritika morálky“ v širším smyslu může sloužit jako způsob, jak nepřímo, ale názorně předvést, že k povaze bytí neodmyslitelně patří moc, protože k ní patří možnost změny smyslu. Zároveň si v ohlédnutí zpět uvědomuje, že z tohoto důvodu je polemika proti morálce, proti úsilí o nalezení posledního smyslu pro naše poznání i jednání, nutně tím, co spojuje různé, často velmi odlišné fáze jeho myslitelské cesty. Z tohoto hlediska je třeba číst i jeho kritiku morálky v užším slova smyslu, tj. kritiku určitého morálního ideálu.

Výber z myšlienok, ktorých kontroverznosť, ba až krutosť sa po smrti ich autora často zneužívala. Originálna ručná umelecká knihárska práca.

Výbor z nejranějšího období tvorby F. Nietzscheho představuje nepublikované texty a náčrty, které většinou zůstávají ve stínu autorovy prvotiny Zrození tragédie, ačkoli je možné v nich již číst zlom, který vyvrcholí spiskem O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním. Tématickým ohniskem těchto textů, které ve většině případů spisku O pravdě a lži těsně předcházejí, je figurativní charakter řeči a meze její symbolické funkce, které jsou promýšleny v souvislosti se vztahem řeči k hudbě.