Jiří Trávníček Knihy

Lexikon je koncipován jako pracovní pomůcka, která umožňuje lépe se orientovat na poli pojmů a předmětů, na němž se dnes i odborníci orientují jen s obtížemi. Interdisciplinárně zaměřený lexikon podává kompaktní přehled o různorodosti literárněvědných a kulturologických přístupů, osvětluje ústřední pojmy a seznamuje s autory a autorkami, kteří určovali teoretické diskuse. Jeho snahou je poskytnout odborné vodítko studentům a studentkám (i těm začínajícím) všech filologických oborů a věd o kultuře, jakož i čtenářům a čtenářkám ostatních duchovědných disciplín (zvláště historikům, sociologům a psychologům), kteří se zajímají o teorii, a tak jim umožnit zorientovat se v pojmech, jež se vyskytují v interdisciplinárních diskusích literární teorie a teorie kultury. Aby lexikon tomuto nároku mohl dostát, musí být co nejobsáhlejší, aniž přitom ztratí příruční charakter jednosvazkového slovníku. Česká verze Lexikonu nepředstavuje jen překlad, ale také adaptaci do českého prostředí a kulturního kontextu. Způsob, kterým byla původní, německá verze adaptována, je trojí: (1) rozšíření o relevantní české (a příp. slovenské) položky v oddíle „Lit.“ na konci každého hesla; přitom ve stejném oddíle jsou také v závorce uváděny u jednotlivých děl jejich české (a slovenské) překlady. (2) Rozšíření původních hesel o české apendixy; (3) Nová hesla autorů, směrů, pojmů či škol, které by domácí uživatel měl mít – v souvislosti s teorií literatury a kultury – k dispozici.

Tři sbírky, jež se v šedesátých letech dočkaly samostatného vydání, byly ale podstatně okleštěny a jejich celkové vyznění pozměněno. Zábrana vytvořil svébytnou poezii, charakteristickou gejzírem krásných metafor a vlastním originálním stylem. Tři básnické sbírky psané od přelomu let 1953/1954 a poprvé vydané v šedesátých letech - Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (původně Lynč, 1968) - představují v souborném vydání Jana Zábranu (1931-1984) jako jednoho z nejvýraznějších poválečných českých básníků. Vydání přináší definitivní text sbírek, autorem oproti prvním vydáním upravený a v případě sbírky Stránky z deníku i výrazně rozšířený. K vydání připravil a ediční poznámku napsal Jiří Trávníček. Nakladatelská anotace.

Jiří Trávníček rozpráví s významným českým básníkem, legendárním pedagogem a inspirativní osobností Vítem Slívou.Rozhovor dvou přátel je veden velmi otevřeně, upřímně, zaujatě, ale zároveň s humorem a nadhledem. K dialogu se zde sešli středoškolský učitel a jeho bývalý student z brněnského gymnázia na Slovanském náměstí.Básníkův životní příběh se před čtenářem otevírá ve dvou liniích — životopisné a tematické. V té první jsou nazírány životní peripetie od dětství v navždy milovaném Hradci nad Moravicí přes středoškolská studia v Bohumíně, vysokoškolská v Brně, učitelské štace a partnerské karamboly až po odchod do Opavy a následný návrat do moravské metropole.V té druhé je zevrubně vyzvětšováno několik stěžejních stigmat autorova světa: místa a krajiny, lidé a přátelé, vztah učitele a studentů, čtení a literatura, poslech a hudba, víra a Bůh.Prošlý život, názory, setkávání a míjení, láska, vzmachy a kotrmelce — to vše v jednom celistvě „poplantanem“ chumlu.

Publikace je založena na anonymních čtenářských životopisech běžných Čechů, které se nahrávaly v letech 2009—2015. Tyto výpovědi (celkem jich je 138) slouží jako základ pro trojí pohled na naše čtenářství. Úhel generační portrétuje čtyři generace (rozhlasovou, televizní, počítačovou a internetovou), konkrétně to, čím musely projít a jaké jsou jejich dominanty. Druhá perspektiva (fenomény) se zabývá tematickými průsečíky, tedy tím, co z jednotlivých čtenářských životopisů vyplynulo — např. Babička, detektivka, film a kniha, odpadlictví, povinná četba, Švejk, tipaři, zákazy a další. Třetí úhel (životopisy) přináší devět životních čtenářských příběhů, které jsou něčím typické a zároveň něčím podnětné, to vše s malou interpretační nápovědou.

Reprezentativní výbor z básnické tvorby Víta Slívy (*1951), který zahrnuje jeho dnes už obtížně dostupné první sbírky. V oddíle Souvrať také přináší tvorbu dosud nepublikovanou. Knihu doprovázejí ilustrace Ludvíka Kundery a doslov Jiřího Trávníčka. Vít Slíva je autor příznivě přijímaný čtenáři i kritikou: „Vít Slíva je básníkem toho, co odchází. Číst ho znamená slyšet ozvěnu zmizelého, zachytit poslední stíny toho, o čem snad už ani nevíme, že bylo navždy ztraceno. (Štefan Švec) * „Za Slívovou knihou zůstává pocit tíhy bytí a závaznosti slova. Nic tu není říkáno jen tak, aby báseň byla a řeč nestála. Co však zůstává, je i pocit katarze. Katarze v původním výměru, jako ozdravné lázně slov, potní kúry bytí, zbavující tělo nemocných šťáv a tlaků.“ (Milan Exner) * „Je to poezie vážných věcí, daností, které podstatným způsobem určují autorův život na tomto světě a které nesou své tajemné významy, přesahující naši každodenní materialistickou logiku, jež nám velí spíše přežívat než skutečně žít.“ (Petr Hruška)

Kniha obsahuje básnické texty brilantního překladatele z let 1945-1972, které nebyly nikde publikovány. Jeho poezie je niterná, obnažuje kořeny lidské duše i lidského osudu a především se nesmiřitelně vyrovnává s dobou, v níž je člověku souzeno žít a trpět. Jde o silný čtenářský zážitek, který představuje ojedinělého autora.

S autory se vydáme napříč Madagaskarem, tištěno na křídovém papíře, doplněno ilustracemi a fotografiemi. Madagaskar láká v posledních letech stále více cestovatelů a dobrodruhů. Je to ostrov kouzelný a tajuplný, jehož příroda se po milióny let vyvíjela zcela izolovaně od ostatního světa. Vznikla tak unikátní flóra a fauna, jejíž značná část není dosud vědecky prozkoumána. Přestože člověk vstoupil na Madagaskar relativně nedávno, stačil za tu dobu napáchat nenapravitelné škody.

Publikace vychází ze statistického šetření, organizovaného Národní knihovnou ČR v únoru 2021. Přináší data týkající se našeho chování před pandemií covidu-19 a během ní — snaží se zjistit, které mediální aktivity narostly nejvíce, které naopak poklesly, jak se změnily naše čtenářské návyky, jak jsme vnímali u svých dětí to, že byly uzavřené školy. Autoři zasazují získaná data do širšího kontextu kultury a společenských změn, které pandemie přinesla. A zprostředkovávají i zkušenosti z jiných zemí. Vydáno ve spolupráci s Národní knihovnou České republiky.

Téma knihy je stanoveno jako otázka: je v moderní próze (zhruba po G. Flaubertovi) ještě možný příběh? A pokud je možný, tak za jakou cenu? Proč prozaik 20. století příběhu nevěří? Čím vším si ho musí zasloužit a co musí udělat, aby byl — jako vypravěč příběhu — pro svého čtenáře důvěryhodný? V první části se autor snaží nastínit hlavní problémy moderní prózy. Jsou jimi především rozchod fabulace a vyprávění a zbytnění racionality (vědění, vědomí, myšlení). Zatímco prozaik 19. století se mohl spolehnout na to, že „vyprávět“ a „vědět“ se nacházejí v souladu, pro prozaika 20. století je tento soulad ztracen: „vědět“ se postavilo proti „vyprávět“. Druhá část knihy se skládá z 55 konkrétních pozorování, jež jsou seskupena do pěti tematických okruhů. Konkrétní interpretace se týkají jednotlivých děl české a světové literatury, dílčích míst těchto děl, dvou tematicky příbuzných děl atd.: Smrti v Benátkách od Th. Manna, Rothova Pochodu Radeckého, Hnusu od J.-P. Sartra, Života a díla skladatele Foltýna od K. Čapka, Oka uragánu P. Whitea, próz I. B. Singera, Bykavova Lomu, Psí kůže V. Körnera ad.

Ano, čtení je kulturní vetřelec. Drtivou většinu svého bytí na Zemi jsme jako lidstvo strávili mimo čtení. Představímeli si dějiny lidstva jako jeden rok, dostavuje se v něm písmo (i čtení) až 20. prosince, od té doby se jich ale drží jako klíště. Publikace představuje, co všechno se na této kulturní prosincové párty událo, počínaje vynalezením písma a konče dobou digitální. Činí tak formou kalendária rozděleného do šesti historických epoch a mapujícího zhruba sedm set událostí, jež jsou v kontextu čtenářské kultury podstatné. Už několikrát v dějinách se například věřilo, že se čtení zbavíme, třeba že ho spolkne vizuální kultura nebo že se vrátíme do stavu kultury orální. Zatím však pořád nic… Všem kapitolám předchází krátký úvod poskytující nejen základní obecně historické zarámování, ale i zasazení epochy do perspektivy čtenářské kultury daného času.