Jiří Trávníček Knihy

Lexikon slouží jako pracovní pomůcka pro lepší orientaci v pojmech a předmětech, které dnes i odborníci obtížně chápou. Interdisciplinárně zaměřený lexikon nabízí přehled různorodých literárněvědných a kulturologických přístupů, osvětluje klíčové pojmy a seznamuje s autory, kteří formovali teoretické diskuse. Jeho cílem je poskytnout odborné vodítko studentům všech filologických oborů a věd o kultuře, jakož i čtenářům ostatních duchovědných disciplín, zejména historikům, sociologům a psychologům, kteří se zajímají o teorii. Lexikon usnadňuje orientaci v pojmech, které se objevují v interdisciplinárních diskusích literární teorie a teorie kultury. Aby splnil tento cíl, musí být co nejobsáhlejší, aniž by ztratil příruční charakter. Česká verze Lexikonu není pouze překlad, ale také adaptace do českého kulturního kontextu. Adaptace zahrnuje tři hlavní prvky: (1) rozšíření o relevantní české a slovenské položky v oddíle „Lit.“ na konci hesel, včetně překladů; (2) rozšíření původních hesel o české apendixy; (3) nová hesla autorů, směrů a pojmů, které by domácí uživatel měl mít k dispozici v souvislosti s teorií literatury a kultury.

Tři sbírky, jež se v šedesátých letech dočkaly samostatného vydání, byly ale podstatně okleštěny a jejich celkové vyznění pozměněno. Zábrana vytvořil svébytnou poezii, charakteristickou gejzírem krásných metafor a vlastním originálním stylem. Tři básnické sbírky psané od přelomu let 1953/1954 a poprvé vydané v šedesátých letech - Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (původně Lynč, 1968) - představují v souborném vydání Jana Zábranu (1931-1984) jako jednoho z nejvýraznějších poválečných českých básníků. Vydání přináší definitivní text sbírek, autorem oproti prvním vydáním upravený a v případě sbírky Stránky z deníku i výrazně rozšířený. K vydání připravil a ediční poznámku napsal Jiří Trávníček. Nakladatelská anotace.

Jiří Trávníček rozpráví s významným českým básníkem, legendárním pedagogem a inspirativní osobností Vítem Slívou.Rozhovor dvou přátel je veden velmi otevřeně, upřímně, zaujatě, ale zároveň s humorem a nadhledem. K dialogu se zde sešli středoškolský učitel a jeho bývalý student z brněnského gymnázia na Slovanském náměstí.Básníkův životní příběh se před čtenářem otevírá ve dvou liniích — životopisné a tematické. V té první jsou nazírány životní peripetie od dětství v navždy milovaném Hradci nad Moravicí přes středoškolská studia v Bohumíně, vysokoškolská v Brně, učitelské štace a partnerské karamboly až po odchod do Opavy a následný návrat do moravské metropole.V té druhé je zevrubně vyzvětšováno několik stěžejních stigmat autorova světa: místa a krajiny, lidé a přátelé, vztah učitele a studentů, čtení a literatura, poslech a hudba, víra a Bůh.Prošlý život, názory, setkávání a míjení, láska, vzmachy a kotrmelce — to vše v jednom celistvě „poplantanem“ chumlu.

Publikace je založena na anonymních čtenářských životopisech běžných Čechů, které se nahrávaly v letech 2009—2015. Tyto výpovědi (celkem jich je 138) slouží jako základ pro trojí pohled na naše čtenářství. Úhel generační portrétuje čtyři generace (rozhlasovou, televizní, počítačovou a internetovou), konkrétně to, čím musely projít a jaké jsou jejich dominanty. Druhá perspektiva (fenomény) se zabývá tematickými průsečíky, tedy tím, co z jednotlivých čtenářských životopisů vyplynulo — např. Babička, detektivka, film a kniha, odpadlictví, povinná četba, Švejk, tipaři, zákazy a další. Třetí úhel (životopisy) přináší devět životních čtenářských příběhů, které jsou něčím typické a zároveň něčím podnětné, to vše s malou interpretační nápovědou.

Reprezentativní výbor z básnické tvorby Víta Slívy (*1951), který zahrnuje jeho dnes už obtížně dostupné první sbírky. V oddíle Souvrať také přináší tvorbu dosud nepublikovanou. Knihu doprovázejí ilustrace Ludvíka Kundery a doslov Jiřího Trávníčka. Vít Slíva je autor příznivě přijímaný čtenáři i kritikou: „Vít Slíva je básníkem toho, co odchází. Číst ho znamená slyšet ozvěnu zmizelého, zachytit poslední stíny toho, o čem snad už ani nevíme, že bylo navždy ztraceno. (Štefan Švec) * „Za Slívovou knihou zůstává pocit tíhy bytí a závaznosti slova. Nic tu není říkáno jen tak, aby báseň byla a řeč nestála. Co však zůstává, je i pocit katarze. Katarze v původním výměru, jako ozdravné lázně slov, potní kúry bytí, zbavující tělo nemocných šťáv a tlaků.“ (Milan Exner) * „Je to poezie vážných věcí, daností, které podstatným způsobem určují autorův život na tomto světě a které nesou své tajemné významy, přesahující naši každodenní materialistickou logiku, jež nám velí spíše přežívat než skutečně žít.“ (Petr Hruška)

Kniha obsahuje básnické texty brilantního překladatele z let 1945-1972, které nebyly nikde publikovány. Jeho poezie je niterná, obnažuje kořeny lidské duše i lidského osudu a především se nesmiřitelně vyrovnává s dobou, v níž je člověku souzeno žít a trpět. Jde o silný čtenářský zážitek, který představuje ojedinělého autora.

S autory se vydáme napříč Madagaskarem, tištěno na křídovém papíře, doplněno ilustracemi a fotografiemi. Madagaskar láká v posledních letech stále více cestovatelů a dobrodruhů. Je to ostrov kouzelný a tajuplný, jehož příroda se po milióny let vyvíjela zcela izolovaně od ostatního světa. Vznikla tak unikátní flóra a fauna, jejíž značná část není dosud vědecky prozkoumána. Přestože člověk vstoupil na Madagaskar relativně nedávno, stačil za tu dobu napáchat nenapravitelné škody.

Publikace vychází ze statistického šetření, organizovaného Národní knihovnou ČR v únoru 2021. Přináší data týkající se našeho chování před pandemií covidu-19 a během ní — snaží se zjistit, které mediální aktivity narostly nejvíce, které naopak poklesly, jak se změnily naše čtenářské návyky, jak jsme vnímali u svých dětí to, že byly uzavřené školy. Autoři zasazují získaná data do širšího kontextu kultury a společenských změn, které pandemie přinesla. A zprostředkovávají i zkušenosti z jiných zemí. Vydáno ve spolupráci s Národní knihovnou České republiky.

Téma knihy je stanoveno jako otázka: je v moderní próze (zhruba po G. Flaubertovi) ještě možný příběh? A pokud je možný, tak za jakou cenu? Proč prozaik 20. století příběhu nevěří? Čím vším si ho musí zasloužit a co musí udělat, aby byl — jako vypravěč příběhu — pro svého čtenáře důvěryhodný? V první části se autor snaží nastínit hlavní problémy moderní prózy. Jsou jimi především rozchod fabulace a vyprávění a zbytnění racionality (vědění, vědomí, myšlení). Zatímco prozaik 19. století se mohl spolehnout na to, že „vyprávět“ a „vědět“ se nacházejí v souladu, pro prozaika 20. století je tento soulad ztracen: „vědět“ se postavilo proti „vyprávět“. Druhá část knihy se skládá z 55 konkrétních pozorování, jež jsou seskupena do pěti tematických okruhů. Konkrétní interpretace se týkají jednotlivých děl české a světové literatury, dílčích míst těchto děl, dvou tematicky příbuzných děl atd.: Smrti v Benátkách od Th. Manna, Rothova Pochodu Radeckého, Hnusu od J.-P. Sartra, Života a díla skladatele Foltýna od K. Čapka, Oka uragánu P. Whitea, próz I. B. Singera, Bykavova Lomu, Psí kůže V. Körnera ad.

Ano, čtení je kulturní vetřelec. Drtivou většinu svého bytí na Zemi jsme jako lidstvo strávili mimo čtení. Představímeli si dějiny lidstva jako jeden rok, dostavuje se v něm písmo (i čtení) až 20. prosince, od té doby se jich ale drží jako klíště. Publikace představuje, co všechno se na této kulturní prosincové párty událo, počínaje vynalezením písma a konče dobou digitální. Činí tak formou kalendária rozděleného do šesti historických epoch a mapujícího zhruba sedm set událostí, jež jsou v kontextu čtenářské kultury podstatné. Už několikrát v dějinách se například věřilo, že se čtení zbavíme, třeba že ho spolkne vizuální kultura nebo že se vrátíme do stavu kultury orální. Zatím však pořád nic… Všem kapitolám předchází krátký úvod poskytující nejen základní obecně historické zarámování, ale i zasazení epochy do perspektivy čtenářské kultury daného času.

Dějiny knižního trhu v českých zemích Jak vypadal český knižní trh ve středověku? Co všechno se až do současnosti na jeho poli událo? Jak se utvářel, jakými změnami prošel, jaké byly jeho vrcholy a pády? To vše zodpoví dějiny knižního trhu zasazené do kontextu kulturních, ale také obecných dějin v českých zemích. Prostor dostává i kontext německý, židovský a slovenský. Dozvíte se, jak fungovaly jednotlivé segmenty trhu. Získáte informace o jeho čelných institucích, jako jsou nakladatelství, knihkupectví, tiskárny (a místy rovněž knihovny), i o jeho významných osobnostech. Poslední titul stejného ražení u nás vyšel v roce 1927.

Česká poezie od 40. let do současnosti. Pokus o výklad české lyriky více než padesáti posledních let, a to způsobem, jenž sice přihlíží k základní faktografii daného období, ale v žádném případě se jí nehodlá obětovat. Každý fakt tu chce být zhodnocen výkladem jednotlivých epoch, osobností i básnických knížek. Autoři se snaží neztratit ze zřetele, že poezie není jenom faktem, ale též aktem, k němuž se nedá dostat zvnějšku (obecnými danostmi doby, ideovou směrnicí či psychologií autora), ale pouze přijetím účasti, tj. čtením a jeho reflexí. Kniha o novodobých osudech české poezie tak chce do jednoho spojit několikeré: tři donedávna roztržené součásti české literatury, hledisko literární historie a interpretace, básnické texty a jejich časové kontexty.

Pohled na román optikou jeho současnosti i historie Má román v naší době ještě šanci? Dokáže si uhájit svůj status a hranice? Jak jeho hranice vymezit? Knihu tvoří dvě části — ta první je souhrnným pohledem na román z hlediska jeho současného stavu, jakož i historie; ta druhá obsahuje volné poznámky z let 2003—2023, uspořádané do sedmi tematických oddílů.

Publikace obsahuje některé důležité texty polské sociologie kultury a literatury, českému pohledu tak trochu skryté v záplavě toho, co k nám přichází ze Západu. Zaměřuje se na významné polské osobnosti těchto oborů od meziválečného období po současnost (S. Bystroně, S. Ossowského, S. Żółkiewského, A. Kłoskowskou ad.). Sociologie literatury zde získává podobu dynamické a vnitřně členité disciplíny. Antologie je rozdělena do dvou částí — v první se nacházejí texty spíše teoretické a metodologické, v druhé ty, které sociologii literatury ukazují v interpretační akci. Polské myšlení na tomto poli má věru co nabídnout.

Profesor Dušan Šlosar je výrazná brněnská osobnost, která vychovala několik generací bohemistů a za nechala nesmazatelnou stopu v oblasti historického vývoje jazyka a dialektologie. Nadto mu není cizí přemítání o jazyce způsobem přístupným pro širší publikum: napsal tři popularizační knihy, které se setkaly s velmi vřelým ohlasem. Téměř celým svým odborným životem je spjat s brněnskou filozofickou fakultou. Rozhovor, který s ním vedou dva jeho bývalí žáci, se drží životopisné linie: dětství ve Staříči a sousedním Sviadnově u Frýdku-Místku, studia v Brně, první zaměstnání v Akademii věd, brněnská fakulta v 60. letech, srpnová invaze v Brně, normalizace, listopad 1989 a to, co přišlo po něm. Závěrečná kapitola je věnována otázkám jazyka a jazykové kultury, zejména té současné. Dušan Šlosar se v rozhovoru ukazuje jako osobnost všestranných zájmů, jasných a neuhýbavých názorů a velmi plastické paměti, která je schopna vynést na světlo dávno zapomenuté lidi i události. Kniha je vybavena bohatým doprovodným materiálem (fotografie, kopie zajímavých dokumentů ad.), soupisem hlavních prací Dušana Šlosara a životopisným kalendáriem.

Interpretace textu básníka Oldřicha Mikuláška Vyvolávač. Jedná se o soubor pěti studií, jakýmsi interpretačním symposion nad Mikuláškovým Vyvolavačem, který je doplněn úvodem a přehledem literatury vztahující se k básníkovi i k interpretaci textu. Editor: Jiří Trávníček.

O původu myšlení a jazyka. Kniha se řadí ke kognitivní vědě, která v současnosti představuje jeden z nejvlivnějších a nejuznávanějších myšlenkových systémů. Autor zastává názor, že literární myšlení (literary mind) předchází myšlení jako takovému, tedy že příběh není dítětem jazyka, ale naopak jazyk je dítětem příběhu. Příběh v jeho pojetí tvoří základní princip myšlení pomocí něho si “překládáme” jiné zkušenosti, proto je většina naší zkušenosti, našich poznatků a našeho myšlení organizována jako příběhy. Literární myšlení tak není podle autora žádným zvláštním druhem myšlení, ale jedná se o myšlení zcela základní z toho plyne, že i příběh není jen časově-příčinnou strukturou, ale “základní kognitivní činností”. Autor tuto základní tezi rozvíjí na bohatém materiálu. Kniha je napsána jasným stylem, má argumentační průkaznost i myšlenkovou odvahu.

Jiří Trávníček se už řadu let zabývá čtenářstvím. Jeho publikace, založené na kvantitativním výzkumu (Čteme? a Čtenáři a internauti), přinesly po mnoha letech konečně důležitá data o oblasti, která zůstávala stranou zájmu literární vědy. Lidé od knihy pak představují další krok v tomto směru. Nejde již o sumu dat ani o odbornou disputaci, ale o jednotlivé čtenářské životopisy konkrétních lidí (celkem jich je 33), jak je sami narátoři zaznamenali, editor zapsal a upravil. Jsou zde zastoupeni spisovatelé (například S. Monyová, J. H. Krchovský a A. Bajaja), nakladatelé (F. Tomáš, J. Padevět, J. Říha), překladatelé (například H. Stachová či J. Pelán), editoři (M. Machovec, P. Voit), knihkupci (P. Bouda, J. Kanzelsberger), propagátoři knihy a čtení (E. Katrušáková, J. Císař), literární kritici a vědci (O. Horák, J. Med ad.) a knihovníci (H. Hanáčková, L. Kurka, T. Řehák ad.). Každá z biografií sleduje nejen jejich individuální čtenářský vývoj (jaké knihy kdy četli, které byly ty iniciační, ke kterým se vracejí, které odvrhli, co je ovlivnilo), ale současně i jejich reflexi vlastní profese; v závěru pak dochází i na výhled do budoucna — jak bude vypadat čtenářská kultura (knihy, čtení, knihovny, knižní trh) za padesát let?

Má román v naší době ještě šanci? Má stále čím zaujmout? Dokáže si uhájit svůj status a hranice? Jak jeho hranice vymezit? Román je žánrový a stylový mnohožrout, nikoli však všežravec. Dokáže absorbovat velký počet jiných žánrů a stylů, ale nikdy bezdůvodně. Nebo jinak: sice podvraťák, ale pořád je to pes, žádný kočkopes. Modernismu se téměř podařilo román zabít, naštěstí ne úplně. — Ukázat člověka v totalitě světa a proměnách života. Představit svět jako jeviště, které člověk svým životem přetváří v epické dějiště. To pořád umí pouze román. Přitom současně platí, že k tomu všemu se nelze dostat jinou cestou než skrze jeho čtení. Čtení románu — stav blažené úplnosti. Knihu tvoří dvě části — ta první je souhrnným pohledem na román z hlediska jeho současného stavu, jakož i historie; ta druhá obsahuje dílčí poznámky z let 2003—2023, uspořádané do sedmi tematických oddílů.

Vyklízí čtení své pozice a stává se ohroženým druhem? Jak je na tom naše populace se čtením? Jak moc čteme, kolik z nás kupuje knihy a chodí do knihoven? Jaké jsou naše čtenářské hity? A proměňují se v čase? Co čteme v digitálním prostředí? Jak na tom jsme s užíváním jiných médií? Co si se čtením nejčastěji spojujeme?Na tyto a mnohé další otázky odpovídá publikace založená na statistickém reprezentativním výzkumu české populace starší patnácti let. To vše je zarámováno úvodní kapitolou o kulturních obrazech, s nimiž bylo čtení kdy spojováno, a závěrečnou kapitolou, která přináší pohled na čtení ve výzvách současné doby.

Orten, Kainar, Zahradníček, Holan, Kolář, Zábrana, Wernisch, Hejda, Mikulášek, Blatný, Jirous, Jelínek - na klíčových sbírkách těchto básníků ukazuje Trávníček strhující osudy existenciální linie české poezie v posledních padesáti letech. Jde o sumarizující knihu základního významu určenou každému, kdo se zajímá o novodobou českou literaturu.

Jaká jsme čtenářská kultura? Silná, nebo slabá? Setrvalá, nebo upadající? Jsou stesky nad úpadkem čtení oprávněné, nebo jde jen o pohodlný kulturní katastrofismus? Kniha se zabývá těmito i dalšími otázkami, přičemž vychází z výsledků třetího statistického výzkumu čtenářů a čtení v České republice, který organizovala v roce 2013 Národní knihovna spolu s Ústavem pro českou literaturu AV ČR. Hlavním tématem výzkumu je knižní trh — kolik knih kupujeme, kolik za ně vydáváme, podle čeho si je vybíráme, proč je nekupujeme, které instituce známe. V knize dochází i na čtení, čtení digitální, veřejné knihovny, naše oblíbené knihy a mnohé další. Čtení toho na nás ví hodně.

Kdybyste měla dát svému dítěti na cestu životem jednu knihu, která by to byla? Vejce a já. Takto odpověděla Marta Kubišová na dotaz Tomáše Halíka v roce 2015. Proč zrovna Betty MacDonaldová, autorka Vejce a já, dosáhla u českých čtenářů (rozuměj: čtenářek) takové popularity? Co ji způsobilo? A proč se tak děje zrovna u nás a ne jinde? Autor nejdříve sleduje americké osudy života a díla Betty MacDonaldové v širších kulturně-společenských souvislostech; poté hledá české paralely, kódy a předpoklady; v další části dostávají slovo samotné české čtenářky a jejich názory; kniha končí shrnujícím pohledem na daný fenomén v širokém kontextu (čtenářské) kultury. Ba ne, není to jen osobitý humor, jímž se tato americká autorka vepsala do našich srdcí; do značné míry je to i její protofeminismus. Její kulturní mise v českém prostředí je jak čtenářská, tak emancipační.

Je čtenářství u nás v úpadku, nebo není? Publikace přináší výsledky zatím posledního reprezentativního statistického šetření české dospělé populace. Shrnuje základní data a poznatky z výzkumů předchozích (2007, 2010, 2013) a přináší nové, aktuální. V daleko větší míře se věnuje čtení v digitálním prostředí, našemu vztahu k eknihám a audioknihám. Hlavním tématem je však čtenářská socializace: co hraje největší roli v tom, že se stáváme čtenáři, jaké místo při tom zaujímá rodina, jaký je náš vztah ke škole (a povinné četbě), jak je důležitý obraz rodičů, který si odnášíme do dospělého života. Nechybějí pohledy za hranice České republiky, stejně jako rámcující úvahy o tom, co se dnes s naší čtenářskou kulturou děje: Upadá, nebo neupadá? Kam se posouvá? Mění se její celková povaha? Všeobecně tradovaný pohled, že čtení je velebná samota, kdy člověk sedí v křesle a pouze čte, neplatí. Kniha propojuje různé instituce, je silnou sociální misí. - Jiří Trávníček Rozměr: 160×230 mm

Publikace vychází z vůbec prvního reprezentativního průzkumu čtenářů a čtení v české populaci, který v roce 2007 organizovala Národní knihovna ČR a Ústav pro českou literaturu AV ČR. Východiskem jsou statistická data o tom, kolik knih čteme (během roku), jak často čteme, kolik knih kupujeme, jací jsou naši nejoblíbenější autoři a knihy, v jakém poměru je četba knih k četbě časopisů, sledování TV, poslechu rozhlasu atd. Knižní publikace nabízí hlubší interpretaci jednotlivých faktů, pokouší se charakterizovat českou čtenářskou kulturu a podává srovnání s některými průzkumy jinde ve světě. Výsledky, kterých jsme — jako čtenáři — dosáhli, jsou velmi dobré; jde o to najít, díky čemu takové jsou.

Obsáhlá antologie textů zabývajících se střední Evropou je rozdělena do tří částí. První je geopolitická a historická, druhá se věnuje kultuře, literatuře a románu, třetí je nazvána Koncept střední Evropy a jeho dějiny. Publikace soustřeďuje klíčové texty z období po roce 1945 do současnosti. Jejich autory jsou I. Bibó, M. Kundera, E. Busek, K. Kosík, G. Steiner, V. Macura, E. Osers, J. Rupnik, E. Hobsbawn ad. Ve svých studiích zkoumají taková témata, jako je například vymezení pojmu střední Evropy, Jaltská konference a její dědictví, vztah mezi politikou a kulturou, vznik středoevropského románu, G. Lukács, literární identita střední Evropy. Třetí část knihy tvoří historický přehled jednotlivých konceptů z pera editora publikace. Antologii doplňuje bohatý doprovodný materiál (fotografie, mapky, tabulky), anotovaná bibliografie a stovky položek ke studiu střední Evropy a padesát klíčových slov/pojmů.

Kniha přináší výsledky druhého reprezentativního výzkumu čtenářů a čtení v České republice. Ten první proběhl v roce 2007 a jeho výsledky byly představeny v knize Čteme? Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize (2007). Nejde jen o statistické údaje o tom, kolik čteme, co čteme, kolik knih kupujeme, jak často chodíme do knihoven, kde si nejčastěji obstaráváme informace o knihách, co má na náš vztah ke knihám největší vliv, jaké časopisy čteme atd. Data ukazují, jak je české čtenářstvo rozloženo, tj. kdo jsou jeho tahouni a kdo ho táhne dolů, kde se nacházejí bariéry a kde naopak má česká čtenářská kultura své silné stránky. Dále je zde čtení nahlíženo ve vztahu k jiným aktivitám — mediálním, pracovním i volnočasovým. Specifickým tématem druhého výzkumu je čtení beletrie a čtení v digitálním prostředí. Kniha přináší i rámcující kapitoly o tom, kdy, kde a z jakého důvodu se zrodila beletrie, jakož i jak se mění či nemění čtení pod tlakem nových technologií. Nechybějí ani srovnání se čtenářskou kulturou v jiných zemích. Není širší a důsažnější kulturní stopy než čtení. Čtení toho o nás ví hodně, takže není od věci vědět i něco o něm.

Literárněteoretická studie věnovaná vyprávění příběhu, pohádky. Zkoumá příběh, pohádku skrze vyprávěné struktury.

Kniha představuje souhrnný pohled na naratologické teorie dvacátého století do začátku osmdesátých let. Zaměřuje se zejména na teorii ruského formalismu, francouzského strukturalismu, anglo-americké nové kritiky, tel-avivské školy a fenomenologie čtení. Na rozdíl od mnoha jiných publikací neuspořádává kniha S. Rimmonové-Kenanové toto téma chronologicky, ani podle jednotlivých teorií a jejich autorů, nýbrž synchronně okolo jednotlivých naratologických složek jako jsou čas, události, fokalizace, charakterizace, vyprávění, text, čtení apod. Tento přístup umožňuje autorce vnést do knihy i některé vlastní názory a modifikace probíraných teorií. Vedle analýzy a popisu obecného systému, na jehož základě fungují všechny fikční narativy, se autorka zabývá i problematikou studia jednotlivých textů na pozadí tohoto obecného systému.

The Czechs as Readers: Reading in Times of Civilizational Fatigue. Nation of Bookworms? je v komparativní perspektivě určená zahraničním čtenářům a představuje českou populaci z hlediska čtenářské kultury. Východiskem jsou statistické výzkumy čtenářů a čtení (2007, 2010, 2013 a 2018, které organizovala Národní knihovna ČR s Ústavem pro českou literaturu AV ČR, a orální výzkum konaný v letech 2009–2015 metodou čtenářských životopisů. Jednotlivé kapitoly kontextualizují české kulturní reálie a analyzují jednotlivé segmenty a jevy čtenářské kultury – čtení, digitální čtení, veřejné knihovny, knižní trh, čtenářskou socializaci (škola, rodina), čas věnovaný čtení i hodnotové preference (nejoblíbenější tituly a autoři) ad. Autor klade otázky po hlavních rysech české čtenářské kultury dnes, v čase probíhající digi-revoluce, jakož i po tom, čím se odlišuje od čtenářských kultur v jiných zemích. Kniha obsahuje množství užitečných tabulek a grafů.

The book is based on a presentation of the main data from three statistical representative readership surveys conducted by the Institute of the Czech Literature (the Czech Academy of Sciences) and the National Library of the Czech Republic in 2007, 2010, and 2013. Czech readership culture is here monitored against a background of relevant information on the Czech Republic as a whole (e.g. demography, culture, education and the economy). However, the main section of this book is aimed at a wide spectrum of specific activities such as reading, digital reading, public library attendance, buying and acquiring books, and mass media activities. All these activities are interpreted by putting them into relevant contexts; at the same time, quantitative data are enlarged by qualitative findings. The book also contains a chapter comparing Czech reading culture with the situation abroad. Published in cooperation with the Institute of the Czech Literature.