Winfried Georg Sebald Knihy

Prvotina německého spisovatele W. G. Sebalda (1944–2001) z roku 1988 se stala výchozím bodem tvorby tohoto později po celém světě uznávaného autora. Soubor tří delších textů, jenž nese podtitul Elementární báseň, líčí poetickou formou život a dílo tří různých mužů z různých epoch, Matthiase Grünewalda, mistra Isenheimského oltáře, přírodovědce Georga Wilhelma Stellera z Beringovy expedice na Aljašku, a samotného autora. Jde o další úchvatnou Sebaldovu prózu plnou poezie bez metriky a rýmu.

Německý spisovatel W. G. Sebald (1944–2001), přednesl v roce 1997 na univerzitě v Curychu v rámci tradičních přednášek z poetiky své analyticky hluboce propracované teze o překvapivě slabé odezvě v německé poválečné literatuře na zničující spojenecké bombardování německých měst během 2. světové války. Podle jeho slov, doložených historickým materiálem, se u mnoha autorů projevila naprostá neschopnost popsat to, co sami zažili, a uchovat to pro následující generace. Sebald se netajil názorem, že německá literatura zklamala tváří v tvář těmto hrůzám, z nichž povstala poválečná Spolková republika. Kniha je doplněna esejem o pochybném postoji po válce možná neprávem uznávaného spisovatele Alfreda Andersche za vlády nacistů a jeho oportunistickém obratu politického smýšlení po válce.

Když se psaní stane osudem, jde osobní život stranou. Spisovatelé Gottfried Keller, Johann Peter Hebel, Eduard Mörike, Jean-Jacques Rousseau, Robert Walser a malíř Jan Peter Tripp byli outsideři a osamělci stojící stranou dění, možná i ztroskotanci. Žijící klasik W. G. Sebald sleduje stopy, jež zanechali v životě a literatuře. Píše o nich tak naléhavě, jako by stáli před námi živí a byli našimi současníky. Sebald splétá jejích osudy a tvorbu se svým vlastním životem a bohatou kariérou. Přináší obraz výjimečně talentovaných autorů, jejichž prokletím byla křehká povaha. V neposlední řadě je Byt ve venkovském domě netradičním autoportrétem téměř kultovního spisovatele. Knihu doprovází reprodukce více než čtyřiceti obrazů, které k textu sám Sebald vybral.

Sled postřehů, vzpomínek a asociací vyvolaných poutí po východoanglickém pobřeží počátkem devadesátých let minulého století se v podání známého německého prozaika postupně rozrůstá v úchvatné předivo úvah na téma pomíjivosti, zániku a dlouhého stínu minulosti, jež nepřestává ovlivňovat náš život. Autorova zpráva o pěším putování krajinou někdejších honosných panských sídel, prosperujících přístavů a letovisek, dnes vesměs poznamenaných nezadržitelným úpadkem, a s ní spojená evokace řady historických postav a událostí - Conradova zážitku hrůz kolonizace Konga, ničivého vlivu Evropanů na vývoj Číny, rozmachu a úpadku výroby hedvábí v Anglii a Německu či spojeneckého bombardování Německa za druhé světové války - je ve svém celku jakýmsi essai noir na téma tragické povahy lidských dějin, zároveň však nepřestává fascinovat šíří svého záběru a množstvím motivů tvořících Sebaldův melancholický obraz světa, jehož nepominutelnou součástí je i autorův vlastní životní osud.

V devíti studiích zkoumá W. G. Sebald tematický komplex domova a exilu, který je pro rakouskou literaturu 19. a 20. století tak charakteristický. Protože Sebald sám žil v cizině a pohybuje se zde ve známém terénu, odkrývají se jeho citlivému vnímání souvislosti, jejichž aktualitu dokládají v neposlední řadě neustále nově se vynořující otázka po identitě kdysi tak mocného Rakouska i časem se proměňující asimilační historie Židů. V esejích tohoto svazku hraje základní roli ztráta domova u řady rakouských literátů. Přeložil Radovan Charvát.

Ve čtveřici na první pohled neokázale až nezáživně líčených příběhů židovských exulantů lékaře Henryho Selwyna, učitele Paula Bereytera, malíře Maxe Ferbera a vypravěčova prastrýce Ambrose Adelwartha se nedávno zesnulému německému autorovi podařilo vytvořit dílo mimořádné umělecké hodnoty a nečekaně silného účinku. Sebaldův originální styl, mísící životopisné vyprávění s cestopisnými a deníkovými záznamy, filozofujícími a snovými pasážemi a sugestivními fotografickými ilustracemi, postupně proměňuje prozaický dokument o čtyřech individuálních životech v jímavý i hluboce znepokojivý obraz lidské samoty a tragédie nedávných evropských dějin.

Autobiografický vypravěč Sebaldovy prozaické prvotiny, odehrávající se v osmdesátých letech minulého století, putuje na své samotářské cestě z Anglie do Vídně, Benátek, Verony a dalších míst krajinami evropské minulosti i svou vlastní trýzněnou pamětí. Enigmatický příběh znepokojuje svou neustálou oscilací mezi fikcí a realitou - deníkové a cestopisné zápisky se mísí se snovými a filozofujícími pasážemi, epizodami ze života Stendhala, Casanovy či Kafky a dokumentárními fotografickými ilustracemi. Přitom čtenáře postupně vtahuje do omračujícího víru úvah na téma lidského osudu, paměti, skutečnosti a pravdy.

Románový příběh podivínského samotáře Jacquese Austerlitze patří k nejlepším dílům německého prozaika, jehož první česky vydaná kniha, čtveřice novel Vystěhovalci, se roku 2006 stala jedním z nejvýraznějších překladových titulů na české literární scéně. Muž, který upoutá vypravěčovu pozornost fotografováním zrcadel čekárny antverpského nádraží, je, jak se postupně ukáže, někdejším židovským uprchlíkem z předválečné Prahy, který byl z města odvezen jako dítě, adoptován rodinou velšského protestantského kazatele a teprve v dospělosti pracně odhaluje kořeny vlastní identity a dobírá se příčin svých celoživotních úzkostných stavů a existenciální tísně. Záplava vzpomínek, která se jako voda z protržené hráze v Austerlitzovi uvolní poté, co se vydá do Čech po stopách osudu svých rodičů i někdejší vlastní cesty za svobodou, mu umožní dobrat se alespoň částečné pravdy o vlastním já, zároveň však jako by jej spolu s vypravěčem zaváděla ještě hlouběji do „srdce temnoty“ nedávných evropských dějin.

Ústředními texty posmrtně vydané knihy Campo Santo W. G. Sebalda (1944–2001) jsou čtyři fragmenty z připravované obsáhlé, ale už pak nikdy nevydané prózy o Korsice. Na tyto fragmenty navazují Sebaldovy literární eseje, jež jsou dokladem velkých autorových náklonností, od Kafky až k Nabokovovi. Důležité impulzy ovšem Sebald bral i ze současné literární tvorby a umění, např. od Jeana Améryho, Petera Weisse a Wolfganga Hildesheimera. Opět se vrací ke svým věčným tématům neodčinitelné zkázy a pustošení, jež u něho vzbuzují pocity zármutku a lítosti nad historií. Kniha Campo Santo je vzpomínkou na velkého vypravěče.

The first sustained interrogation of travel in Sebald's literary and essayistic work, employing multivalent and new critical perspectives.

The book presents a detailed catalogue of photographic materials, including negatives, prints, and slides, from the archives of W. G. Sebald, who passed away in 2001. It features a wealth of illustrations alongside contextual interviews, quotations, and essays that enrich the understanding of Sebald's work and legacy. This comprehensive resource not only documents the visual elements left behind but also explores their significance within Sebald's broader artistic and literary contributions.

In the last years of the Second World War, a million tonnes of bombs were dropped by the Allies on 131 German towns and cities. 600,000 civilians died, seven and a half million Germans were left homeless. W.G. Sebald's lucid but harrowing essays explore the consequences for the German people of the mass destruction of their cities.

Exploring themes of nature, history, and memory, this collection showcases nearly one hundred poems by W. G. Sebald, highlighting his literary mastery. Spanning from his student years in the sixties to works completed before his death in 2001, the poems, many published in English for the first time, reflect Sebald's unique voice and profound insights. Translated by Iain Galbraith, this volume promises to be a significant contribution to Sebald's already esteemed oeuvre, resonating with readers familiar with his prose.

Inspired by the work of the German writer W. G. Sebald, the exhibition L’Image-papillon (The Butterfly Image) addresses the complex relations that link image and memory. It gathers together sixteen artists whose work, like Sebald’s, explores the realms of memory and history through the concepts of experience and overlapping temporalities. Borrowing its title from a recent essay on Sebald’s Work by the writer and literary researcher Muriel Pic.

»Die Gefahr, daß man den Verstand verliert, ist nicht gering.« – Wer war W. G. Sebald? Dieser Band fasst zwanzig Gespräche mit W. G. Sebald zu einer ebenso informativen wie poetischen Bestandsaufnahme zusammen. Viele dieser mit wechselnden Interviewpartnern zwischen 1971 und seinem plötzlichen Tod im Jahr 2001 geführten Gespräche werden hier erstmals gedruckt. Sebald spricht darin über sich selbst und seine Bücher, aber auch über sein ungeschrieben gebliebenes Werk.Dies ist ein zentrales Buch, um Sebalds gesamtes Schreiben zu verstehen. Hier wird nicht nur über Literatur gesprochen, sondern zugleich weitererzählt.

In neun Studien untersucht Sebald den Themenkomplex Heimat und Exil, der für die österreichische Literatur des 19. und 20. Jahrhunderts so charakteristisch ist. Seine Arbeiten setzen im frühen 19. Jahrhundert ein, bei dem nur wenig bekannten Charles Sealsfield und schlagen den Bogen über die gleichfalls vernachlässigten Schtetlgeschichten Leopold Komperts, über den Wiener Fin-de-siècle-Literaten Peter Altenberg, über Franz Kafka, Joseph Roth bis hinein in die Gegenwart, die durch Jean Améry, Gerhard Roth und Peter Handke vertreten ist. All diesen Autoren ist gemeinsam, daß sie an der »Unheimlichkeit der Heimat« gelitten haben bzw. noch immer leiden. Behutsam macht Sebald deutlich, wie oft dieses Leiden an der Heimat sowie die vage Sehnsucht nach ihr für österreichische Autoren zum Thema, wenn nicht sogar Anlaß des Schreibens geworden sind.

In diesen aufschlußreichen sowie brillant formulierten Essays zu Werken von Stifter, Schnitzler, Hofmannsthal und Kafka, von Canetti, Bernhard, Handke, Ernst Herbeck und Gerhard Roth gelingt es dem Schriftsteller und Literaturwissenschaftler Sebald, einige bislang oft wenig beachtete Merkmale österreichischer Literatur ins Blickfeld zu rücken. Im Mittelpunkt seiner Analysen stehen die psychischen Voraussetzungen des Schreibens, insbesondere »das Unglück des schreibenden Subjekts«, mit dem Sebald die eigentümliche Schwermut in der österreichischen Literatur zu erklären versucht. Einfühlsam geht er der Frage nach, inwiefern persönliche Existenznöte, aber auch historische und politische Kalamitäten das Schreiben dieser österreichischen Autoren jeweils beeinflußt haben, und folgert: »Die Beschreibung des Unglücks schließt in sich die Möglichkeit zu seiner Überwindung ein«.

„Czuję. Zawrót głowy” to cztery teksty o podróży. Autor wędruje szlakiem Stendhala, sprawdza, jaki dzień wybrał Casanova na ucieczkę z więzienia, z Kafką przebywa u wód i idzie do kina, okrężnymi drogami trafia w głąb swojego dzieciństwa. Proza Sebalda kocha się w szczegółach. Warto zatrzymać uwagę na mijanym wzgórzu, na przechodniu spacerującym pod parasolem, na współpasażerach w przedziale pociągu, na kloszardach z dworca kolejowego. Literacka podróż nasączona konkretem służy zachowaniu w pamięci wydarzeń teraźniejszych i przypomnieniu minionych, zarówno z historii prywatnej sprzed kilku czy kilkunastu lat, jak i dawniejszej, wspólnej wszystkim ludziom, przekazywanej w listach i dziennikach.

Das Buch von W. G. Sebald und Jan Peter Tripp vereint 33 Augenpaare und 33 kurze Texte als Vermächtnis ihrer Künstlerfreundschaft. Die Sonderausgabe enthält ein signiertes Porträt Sebalds von Tripp.

Der berühmte Meister des Isenheimer Altars Matthias Grünewald, der Naturforscher Georg Wilhelm Steller von der Bering‘schen Alaska-Expedition und der Autor selbst – was steckt dahinter, wenn Sebald diese unterschiedlichen Männer aus so weit auseinanderliegenden Jahrhunderten in einem »Elementargedicht« gegenüberstellt? Sein Thema ist die Unvereinbarkeit von Natur und Gesellschaft, die unweigerlich eine »lautlose Katastrophe« heraufbeschwört: die Naturzerstörung, welche längst im Gange ist. Dem hellsichtigen, fortschrittskritischen Beobachter beschert sie ein einsames, gedrücktes Dasein sowie die Utopie einer Natur, die den Menschen letztlich besiegen wird, um den Elementen, Pflanzen und Tieren wieder eine Existenz in Schönheit und Frieden zu ermöglichen. Sebald hat mit seinem der Natur, im weiteren Wortsinn aber auch allem Wesentlichen zugewandten »Elementargedicht« ein hochpoetisches Sprachkunstwerk geschaffen. Es macht uns mit den Lebensläufen dreier Männer vertraut, die den Konflikt zwischen Mensch und Natur auf jeweils eigene Weise schmerzlich empfunden haben.

V překvapivě upřímném osobním příběhu odhaluje Paulo Coelho velkou krizi víry, kterou procházel, když hledal cestu k obrození a duchovnímu růstu. Někdo najde duchovní moudrost v meditaci a rozjímání. Poutník jí může dosáhnout pouze osobní zkušeností, setkáváním s neznámými, kteří mluví cizími jazyky a mají odlišné zvyky i víru. Různá znamení pak vedla autora přes tři kontinenty – Evropu, Afriku a Asii. Ve svém díle se autor vrací k motivu pouti: po pouti do Santiaga (v románu POUTNÍK – Mágův deník) a symbolické cestě do Říma (Brida) se tentokrát vydává na pouť třemi světadíly. V knize, jejímiž hlavními hrdiny jsou on sám a jakási žena, líčí téměř 10 tisíc kilometrů dlouhou cestu, kterou v r. 2006 podnikl po Transsibiřské magistrále. Jejich putování se odvíjí ve znamení symbolu Alef, který pro autora v duchu magické tradice představuje bod, v němž se vše sbíhá a v němž můžeme v jediném okamžiku spatřit vše.

Das Buch enthält zwanzig unveröffentlichte Texte von Preisträgern der LiteraTour Nord (1993-2012), darunter Erzählungen, Feuilletons und Gedichte. Die Autoren, wie W. G. Sebald und Robert Gernhardt, reflektieren ernsthaft und verspielt über das Leben und die Herausforderungen der Welt.