Karin Tidbeck Pořadí knih

Pozoruhodná sbírka třinácti povídek, tak zvláštních, že je velmi obtížné vypudit je z mysli. Zasahují do světa fantasy, magického realismu, science fiction i severských lidových pověstí s imaginárními bytostmi. Některé z těchto příběhů jsou značně znepokojivé, ale zároveň humorné a neuvěřitelně zvláštní. Výrazný autorský rukopis Karin Tidbeckové má schopnost vyvolat v nás intenzivní pocit odcizení vůči světu, o němž jsme se domnívali, že ho známe, a nasměrovat k trhlině v něm, z níž se může vynořovat leccos nepředstavitelného. Sobí hora obsahuje texty přeložené ze švédštiny a publikované původně v knize Kdo je Arvid Pekon?, i nové povídky – napsané buď přímo v angličtině, nebo samotnou autorkou přeložené ze švédštiny. Některé z nich již samostatně vyšly v letech 2010 až 2012 v různých amerických publikacích. ... Ocenění Crawford Award, 2013 The Science Fiction and Fantasy Translation Award, 2013 World Fantasy Award, 2013, nominace Honor listed for the Tiptree Award, 2012

Podle deníku The Guardian jedna z nejlepších sci‑fi a fantasy knih roku 2017. Surrealistický románový debut zasazený do světa, který je stvořen a udržován jazykem, navazuje na literární odkaz Ursuly K. Le Guinové a Margaret Atwoodové. Informační referentka Vanja je ze svého rodného Essre vyslána do chladné, nehostinné kolonie Amatka, aby tam pro svého zaměstnavatele shromáždila informace o hygienických návycích tamějších obyvatel. Ihned po příjezdu vycítí, že se v Amatce děje něco podivného: místní se chovají zvláštně a správa kolonie pečlivě sleduje, zda se někdo nezapojuje do podezřelých aktivit. Vanja má v plánu zdržet se tu jen několik týdnů. Zamiluje se však do své spolubydlící Niny a pobyt v kolonii si prodlouží. Když narazí na neklamné známky toho, že Amatce hrozí zkáza, a zjistí, že vedení kolonie před občany tyto informace tají, pustí se na vlastní pěst do velmi riskantního zkoumání. V dystopickém románu Karin Tidbeckové má jazyk moc a sílu vytvářet realitu. Pokud veškeré objekty, budovy i předměty každodenní potřeby nejsou opakovaně a správně pojmenovány, vše se roztaví ve slizkou hmotu. V zajetí represivní kolonie Vanja sní o svobodném užívání jazyka, ale její individualismus může ohrozit samotnou podstatu reality.