Druhý díl Velké akademické gramatiky spisovné češtiny (VAGSČ) je členěn do
šesti oddílů: I. Morfologické kategorie, II. Morfematika, III. Morfologická
homonymie, IV. Flexe (skloňování a časování), V. Jevy přechodné, VI.
Reflexivní slovesa. Poprvé v dějinách českého gramatikopisectví je do VAGSČ
zařazeno soustavné poučení o homonymii v oblasti morfologie a v samostatném
oddílu je podán detailní popis a výklad reflexivních sloves. V rámci
morfologických kategorií je rozsáhle představena široká oblast slovesného
vidu.
Druhý díl Velké akademické gramatiky spisovné češtiny (VAGSČ) je členěn do šesti oddílů: I. Morfologické kategorie, II. Morfematika, III. Morfologická homonymie, IV. Flexe (skloňování a časování), V. Jevy přechodné, VI. Reflexivní slovesa. Poprvé v dějinách českého gramatikopisectví je do VAGSČ zařazeno soustavné poučení o homonymii v oblasti morfologie a v samostatném oddílu je podán detailní popis a výklad reflexivních sloves. V rámci morfologických kategorií je rozsáhle představena široká oblast slovesného vidu.
Druhý díl Velké akademické gramatiky spisovné češtiny (VAGSČ) je členěn do šesti oddílů: I. Morfologické kategorie, II. Morfematika, III. Morfologická homonymie, IV. Flexe (skloňování a časování), V. Jevy přechodné, VI. Reflexivní slovesa. Poprvé v dějinách českého gramatikopisectví je do VAGSČ zařazeno soustavné poučení o homonymii v oblasti morfologie a v samostatném oddílu je podán detailní popis a výklad reflexivních sloves. V rámci morfologických kategorií je rozsáhle představena široká oblast slovesného vidu.
Slovník univerbizátů je speciálním jazykovým slovníkem, jaký u nás dosud nebyl publikován. Jde v něm nikoli o význam či tvar slova samého nebo o jeho pravopis, výslovnost či historii, nýbrž o to, přiřadit souslovnému názvu – například absolventský film – synonymní název jednoslovný – absolvenťák. Některé z těchto univerbizátů jsou názvy běžné a frekventované i v psaných textech, například kreditka za kreditní karta, jiné jsou užívány jen v úzkém okruhu lidí spojených profesí nebo sportovní či kulturní činností; např. proutěnka za proutěná překážka. Slovník zahrnuje více než 1200 univerbizovaných názvů, včetně vlastních jmen (Lomničák, Prodanka) a je uspořádán abecedně. Užívání univerbizátu i jemu odpovídajícího sousloví v psaných textech je bohatě dokumentováno z autentických psaných zdrojů.
Věrnost překladu pojímá autor jako veskrze pozitivní hodnotu, o niž by mělo být usilováno, aniž jí lze v úhrnu jazykových prostředků cele dosáhnout. Poté, co je v první kapitole analyzován pojem věrnosti obecně, je v kapitole druhé, věnované jazyku beletrie, v kapitole třetí, věnované jazyku literatury faktu a literatury odborné, a v kapitole čtvrté, věnované shodám a rozdílům v překladech bible, rozebírána krok za krokem věrnost slovu, slovnímu spojení, syntaktické konstrukci, slovosledu, stylu slova, věty a textu, metafoře a výrokům o jazyce. Pozornost je věnována jak místům vyloženě nevěrným a případům sporným, tak překladům obsahově i formálně dokonalým – z hlediska cílového jazyka i z hlediska jejich věrnosti originálu.
Tato čtyřdílná gramatika navazuje svými východisky i cíli na jednosvazkovou Akademickou gramatiku spisovné češtiny (Academia 2013). Jejím záměrem je poskytnout nejen lingvistům a učitelům, ale i celé kulturní a vzdělané veřejnosti takový vhled do utvářenosti a fungování gramatiky češtiny jako přirozeného jazyka, jaký odpovídá co nejširšímu spektru jejích forem a funkcí, od nejobecnější roviny po úrovně nejspeciálnější. Prioritu přitom má zaznamenání, definice, dokladová ilustrace a výklad jevu jako prostředku jazykové komunikace před speciální lingvistickou teorií. První díl (ve dvou svazcích) je věnován charakteristice slovních druhů a výkladu tvoření slov, další díly pak formální morfologii, morfologickým kategoriím a široké oblasti jevů nelineární i lineární syntaxe.
Tato čtyřdílná gramatika navazuje svými východisky i cíli na jednosvazkovou Akademickou gramatiku spisovné češtiny (Academia 2013). Jejím záměrem je poskytnout nejen lingvistům a učitelům, ale i celé kulturní a vzdělané veřejnosti takový vhled do utvářenosti a fungování gramatiky češtiny jako přirozeného jazyka, jaký odpovídá co nejširšímu spektru jejích forem a funkcí, od nejobecnější roviny po úrovně nejspeciálnější. Prioritu přitom má zaznamenání, definice, dokladová ilustrace a výklad jevu jako prostředku jazykové komunikace před speciální lingvistickou teorií. První díl (ve dvou svazcích) je věnován charakteristice slovních druhů a výkladu tvoření slov, další díly pak formální morfologii, morfologickým kategoriím a široké oblasti jevů nelineární i lineární syntaxe.
Tato čtyřdílná gramatika navazuje svými východisky i cíli na jednosvazkovou Akademickou gramatiku spisovné češtiny (Academia 2013). Jejím záměrem je poskytnout nejen lingvistům a učitelům, ale i celé kulturní a vzdělané veřejnosti takový vhled do utvářenosti a fungování gramatiky češtiny jako přirozeného jazyka, jaký odpovídá co nejširšímu spektru jejích forem a funkcí, od nejobecnější roviny po úrovně nejspeciálnější. Prioritu přitom má zaznamenání, definice, dokladová ilustrace a výklad jevu jako prostředku jazykové komunikace před speciální lingvistickou teorií. První díl (ve dvou svazcích) je věnován charakteristice slovních druhů a výkladu tvoření slov, další díly pak formální morfologii, morfologickým kategoriím a široké oblasti jevů nelineární i lineární syntaxe.
Autor je pro svou samostatnost myšlení, spjatou s odvahou říkat i nepopulární, ba tabuizované pravdy, značnou částí německé vzdělané veřejnosti vnímán jako postava přinejmenším „kontroverzní“. Ve své nové knize popisuje pravidla a podmínky dobrého vládnutí a zkoumá typické formy politického selhávání. Prohlašuje: „O budoucnosti Německa nebudou rozhodovat genderové otázky nebo debaty o světovém klimatu. Budoucnost Německa rozhodnou otázky měny, přistěhovalectví a vzdělanosti. Ve hře je tak zároveň i budoucnost Evropy.“ Přání otcem myšlenky je již čtvrtou autorovou knihou, kterou Nakladatelství Academia vydává.
Tato knížka by ráda oslovila každého, kdo stejně jako její autor při psaní svých textů určených veřejnosti, ať široké, nebo úzké, usiluje o co největší přesnost jazykového vyjádření svých myšlenek, a přesto se mu to vždy nepodaří – ať je publicistou, vědcem, nebo slovesným umělcem. Zároveň by však autor svou knížkou rád oslovil všechny ty vzdělané čtenáře, kteří jsou pozornými vnímateli textů – publicistických, uměleckých i odborných – byť sami nepublikují: studenty středoškolské a vysokoškolské, učitele všech stupňů, redaktory a všechny ostatní vzdělané, pozorné a zvídavé čtenáře. Knížka prezentuje a komentuje množství rozmanitých druhů jazykové nepřesnosti. Stručně seznamuje s těmi nepřesnostmi jazyka, které jsou již zabudovány v jeho systému, avšak hlavní pozornost soustřeďuje na ty, které vznikají až při tvorbě textů (publicistických, uměleckých i odborných) – ať z nedostatečného vědomého úsilí o přesnost, ze spěchu, ze snahy o stručnost, či jen z momentálního selhání pozornosti nebo intelektu.
