Ema Horká Pořadí knih

Osudy Andrey de Taverney, nyní hraběnky de Charny, po dobytí Bastily v revoluční Paříži.

Podtitul: čili, Rozum podle abecedy Sotva byl Voltairův Filosofický slovník vytištěn, vzbudil takový rozruch mezi vzdělanci a odpor ve vládních a kněžských kruzích, že tím byl Voltaire zastrašen a neváhal své autorství zapřít. V jednom svém dopise paní de Deffand píše: „Kdybych měl být obviněn, že jsem napsal Filosofický slovník, bylo by mi lépe, že bych se byl nenarodil.“ A na jiném místě d'Alembertovi: „A když již mluvíme o morálce: v tom zpropadeném slovníku je jí tolik, že se třesu, aby dílo i autor nebyli upáleni přičiněním nepřátel morálky a literatury.“ V září r. 1764 byl Filosofický slovník v Ženevě spálen rukou katovou, jako kniha bezbožná, nemorální a svatokrádežná, jež uvádí v posměch mysteria, dogmata, kázeň, autoritu božskou i lidskou atd. Rok nato byl dán papežem na index a téhož roku byl z nařízení pařížského parlamentu spálen zároveň s Rousseauovými Lettres écrites de la Montagne. Voltaire, chtěje od sebe odvrátit podezření, vydával slovník za společné dílo několika fingovaných autorů, jehož on sám se zúčastnil jen nepatrně. Přes toto popírání připravoval jeho nové, rozšířené vydání: „Tato strašná kniha,“ píše jednomu ze svých přátel, „učí od začátku až do konce, že se máme v pokoře klanět Bohu, vésti ctnostný život a věřit, že dvě a dvě jsou čtyři.“ Z předmluvy Emmy Horké

Druhý díl ze čtyř. Čtyřdílný román vycházejíci z křesťanské legendy o Ashaverovi. Věčný Žid v autorově podání bojuje proti sociální nespravedlnosti - je kladným hrdinou a ničemou je jezuita. Tím autor dává najevo i svůj názor na jednání a postavení katolické církve.