Jevfrosinija Kersnovskaja

Jevfrosinija Antonovna Kersnovskaja, Евфросиния Антоновна Керсновская (1907–1994) byla besarabská statkářka a ruská spisovatelka, která strávila 12 let v gulazích. Pocházela po otci Antonu Kersnovském z polského hraběcího rodu. Její dědeček sloužil jako plukovník ruské armády v Turkestánu a nakreslil první mapu afghánské hranice. Po záboru Besarábie Sovětským svazem v roce 1939 byla Kersnovskaja spolu s matkou a dcerou vyhnána z rodinného statku. O několik měsíců později byla odsunuta do narymské tajgy na středním Obu, kde v nelidských podmínkách a pod vedením sadistického vedoucího pracovala v lese. Odhodlala se k útěku a po zatčení byla obviněna z rozvracení sovětského zřízení a odsouzena k trestu smrti, změněnému na 10 let v nápravném pracovním táboře (gulagu). Přes Novosibirsk a Barnaul se dostala až do Norilska, který se ve 40. letech teprve budoval a patřil k nejhroznějším místům v SSSR. Odtud vedla cesta jenom "na svobodu, nebo pod drn". Kersnovskaja vystřídala nejrůznější provozy; od stavby přes vězeňskou nemocnici a uhelný důl až po práci na železnici v padesátistupňových mrazech. Navzdory tragickému osudu se ale nikdy nepovažovala za oběť režimu. Její vyprávění je podle vydavatele prodchnuto humorem, odvahou a duchovní silou autorky, která odmítá ustoupit ze svých morálních zásad. Po návratu z lágru a vyhnanství v roce 1960 žila s matkou v Jessentukách, kde sepsala 12 tlustých sešitů vzpomínek a opatřila je sedmi sty vlastnoručními ilustracemi. Dvě stě osmdesát čtyři z nich zařadilo nakladatelství Ikar do českého vydání, které přeložil Petr Kadlec.