Milan Ohnisko Knihy

Uspořádat význačným osobnostem sborník k životnímu jubileu bývala dříve samozřejmost. Pro přispěvatele radost. Pro čtenáře rozkoš z počtení. V případě sborníku Co to je toto? se sešli literární přátelé Ivana Wernische, aby společně oslavili básníkovy sedmdesátiny: Ajvaz, Dudík, Dvorský, Dynka, Fišmeister, Goldfam, Holub, Hrbáč, Hruška, Hvížďala, Chlíbec, Chobot, Janatka, Kafka, Kaprál, Koťátko, Kotyk, Král, Kremlička, Nowicki, Ohnisko, Olič, Palla, Pitínský, Pížl, Přidal, Reiner, Rozehnal, Rybáková, Řezníček, Salava, Slanina, Soukupová, Stančík, Stašek, Svěrák, Šanda, Šrut, Trojak, Vokolek, Voráč.

Milancolia — třetí Ohniskova sbírka — již svým poněkud choromyslným názvem naznačuje všechny šklíbivé rysy dosavadní básníkovy poetiky. Leč nejen to. Zdá se, jako by autor schválně scházel dál a dál s cesty. Jako by si čím dál méně viděl do úst… O co mu jde? A co je vůbec zač? Možná je to jen zdání scestné zacházky. Možná básník směřuje docela jako ostatní, cestou rovnou jak struna, a jen tak si brnká do kroku.

Výkřiky bolesti, zhrození, radosti, nadšení, údivu, rozkoše… oh! Krutá upřímnost, existenciální ražba, syrové záznamy skutečnosti, humor, slovní ekvilibristika, hravost. Rozpolcená poezie Milana Ohniska klesá do nejtemnějších hlubin lidského tělesna i duchovna a vzápětí se v triumfálním orgasmu imaginace vymršťuje vysoko nad ně. Pohlavnost, absurdita, všudypřítomný neklid – to vše viděno z (dvoj)ohniskové vzdálenosti a filtrem slovotvorných eskapád. Černé a růžové brýle nasazené naráz. Náraz. Marast. A zase zpátky. Předkládaný výbor obsahuje kromě básní ze všech šesti oficiálně vydaných samostatných sbírek juvenilní texty ze sbírky Přiznání (1985-1987), která vyšla v někdejší slavné samizdatové Edici Petlici Ludvíka Vaculíka, dále básně ze vzácného soukromého samizdatu s názvem Detox (1985-1999), kolektivní Býkárny (napsané s Ivanem Wernischem a Michalem Šandou) a je završena exkluzivním výběrem ze zbrusu nových, dosud nikde nepublikovaných básní. To vše doplněno obsáhlým doslovem editora a básníka nejmladší generace Ondřeje Hanuse a kongeniálními ilustracemi Mariana Pally.

Sbírka nových básní. Ohnisko píše veselé básně, ale odspoda z nich mrazí. – Léto, Klekání, Pohřeb, Svině, Úzkost, Oči, Tma… Básnický most z lásky do smrti (a zase zpátky) s klenbovými svorníky rukodělných ilustrací Viktorie Rybákové.

Bibliofilské vydání pěti textů současného českého básníka Milana Ohniska, které inspirovaly výtvarnici Kamilu Ženatou k svébytné umělecké instalaci, jejíž reprodukce tvoří výrazný doprovod této edice. Kamila Ženatá vytvořila site-specific instalaci Šťastná planeta jako vizuální pandán k pěti básním Milana Ohniska, jež vybrala ze sbírek Mé erbovní zvíře je strom a Světlo v ráně. Bibliofilie obsahuje volné dvoulisty v obálce s klopou.

Castaneda se stal žákem dona Juana, mexického čaroděje, a proslavil čarodějné učení mexických Indiánů, které se zákládá na požívání halucinogenních rostlin, v západním světě. Gato rozebírá hlavní zásady Juanova učení podle knih C. Castanedy.

Neslučitelné tak blízko sebe, až to křísne a vznikne něco nového. Koketně se nabídne báseň, v tom vzácném jiskření, jehož slova a verše kdosi rozezná a stvrdí písmem. Milan Ohnisko je takovým zázrakům otevřen, možná je svou hravostí přímo přivolává. Příčné a snové básnické vidění však nerozvíjí směrem k širokodechým surreálným tahům, míří ke zkratce, k co nejoproštěnějšímu jazykovému výrazu. Se skvěle odposlouchanými či inspirací seslanými cáry promluv pracuje metodou montáže. A jiskření pokračuje. V poezii myslí sama řeč, předvádí paradoxy, jimiž probleskuje smích i smutek. „Kola bzučela / veslo se bořilo do sněhu,“ říká světu básník Ohnisko ve své zatím vrcholné sbírce. Wanda Heinrichová

Kniha je volnou, avšak víceméně chronologicky řazenou kompozicí textů, které autora napadaly - ať za pochodu, ať vleže - v rozpětí šesti kalendářních let (1995-2000). Některé texty mají charakter spíše soukromých deníkových záznamů než básní. I tyto si však autor z celkem nejasných pohnutek zapsal ve verších - tu volných, tu vázaných.

Společná sbírka básní Milana Ohniska, Michala Šandy a Ivana Wernische.

Kamila Ženatá se na české umělecké scéně prosadila svou komplexní prací s výstavním prostorem a důrazem na nepřenositelný osobní zážitek. Site specific instalace v Malé pevnosti Památníku Terezín a v Centru pro současné umění DOX v Praze nazvaná Ženský dvůr (realizace 2013) je zdokumentována stejnojmenným katalogem. Reflexivní text básníka Milana Ohniska plus jeho otevřený rozhovor s autorkou přibližují v osobních i nadčasových souvislostech projekt, jehož podstatou je návrat do nedopovězeného příběhu a jehož obsahem je žena, ženství, osud a kolektivní nevědomí. Dvojjazyčný (česko-anglický) katalog je vydán v kvalitním plnobarevném provedení, na křídovém papíře a s velmi bohatou obrazovou dokumentací. Překlad do angličtiny Derek Paton, Marzia Paton.