Přemysl Blažíček Knihy

Další z odborných analýz našeho předního literárního kritika je věnována problému epičnosti. Kniha byla v r. 1993 oceněna cenou ČLF.

Kritické, komentované vydání dvou monografií Přemysla Blažíčka o poezii Vladimíra Holana a Karla Tomana. Přemysl Blažíček vnesl do českého myšlení o literatuře kromě osobitých soudů a čistého jazykového stylu dva výjimečné rozměry. Prvním je perspektiva filosofického zájmu, v níž umění posledního století nabývá prostřednictvím filosofie nového, oživujícího smyslu. Druhým Blažíčkovým vkladem je sebereflexivní pohled na tvůrčí i provozní mechanismy akademické literární vědy, který zároveň znamená šance této disciplíny a možné východisko ze současné slepé uličky stále zbytečnějších textů o umění (inspirací zde byla tvorba F. X. Šaldy, J. Grossmana a E. Staigera).

Literární rozbor Škvoreckého prvotiny. Kniha získala v r. 1994 cenu Literárních novin.

V knize Haškův Švejk se Blažíček polemicky obrací proti přímočaré interpretaci Švejka jako díla protiválečného a satirického a zdůrazňuje jeho epičnost (ve smyslu mnohotvárnosti jevové skutečnosti, zobrazení života v zajímavé různorodosti).

Překvapivý pohled na myšlenkovou aktuálnost básnického díla. Úvahy nad ryzí poezií básníka, který se již za svého života stal klasikem.

Studie Přemysla Blažíčka o básních Vladimíra Holana.

Svazek obsahuje tři knihy Přemysla Blažíčka, napsané v osmdesátých a devadesátých letech 20. století a vydané v letech 1991 a 1992. Shrnutí do jednoho svazku reflektuje chronologii vzniku všech tří prací a zaměřuje se na monografie o románových dílech, což odráží souhrnný titul Knihy o epice. Edice navazuje na soubor Blažíčkových časopiseckých studií a článků Kritika a interpretace (2002) a na společné vydání autorových knih o básnících z šedesátých a sedmdesátých let. Třídílný projekt, uzavíraný tímto svazkem, přináší kompletní dílo autora, které představuje ojedinělé vykladačské úsilí v české literární vědě. Blažíček provádí fenomenologickou interpretaci románů Josefa Holečka, Jaroslava Haška a Josefa Škvoreckého, a představuje je jako osobité pokusy o epický žánr v kontextu evropského písemnictví. Holečkova epopej je čtena jako návrat k původnímu typu naivní epiky, Haškova nedokončená próza připomíná celistvost starých eposů, zatímco Škvoreckého román je nahlížen jako provázané zpřítomnění niterného prožitku a reflexe okolních věcí v epickém odstupu.

Přemysl Blažíček vnesl do českého myšlení o literatuře kromě osobitých soudů a čistého jazykového stylu dva výjimečné rozměry. Prvním je perspektiva filosofického zájmu, v níž umění posledního století nabývá prostřednictvím filosofie nového, oživujícího smyslu. Soubor jeho časopiseckých studií a recenzí z let 1955-1969 a 1990-2002 vyšel v Triádě pod názvem Kritika a interpretace (2002).