Přemysl Blažíček

Literární historik a kritik

Manžel spisovatelky Anny Blažíčkové. Reálné gymnázium začal studovat v Novém Městě na Moravě. Po těžkém úraze 1945 školu na rok přerušil a od 1946 pokračoval na gymnáziu v Praze (maturita 1951). 1951–1956 absolvoval na FF UK češtinu a literární vědu (diplomová práce Básnické obrazy Jiřího Wolkra; PhDr. 1990). Dva roky nezaměstnán, od 1958 až do své smrti pracoval v Ústavu pro českou literaturu ČSAV, respektive Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, resp. Ústavu pro českou literaturu AV ČR (CSc. 1970 prací Sebeuvědomění poezie, DrSc. 1992 prací Haškův Švejk). Pohřben v Bechyni.

Publikovat začal v Květnu, v 60. letech psal kritiky a studie do Hostu do domu, Kultury, České literatury a Tváře, po nucené přestávce od 1989 opět přispíval do České literatury, Kritického sborníku, Literárních novin aj. Blažíček vstoupil do literatury jako kritik. V rámci literární historie se zpočátku zabýval dílem Jiřího Wolkra, v 60. letech pak dospěl – mj. pod vlivem současné fenomenologie (Maurice Merleau-Ponty, Martin Heidegger, Eugen Fink aj.), F. X. Šaldy a Jana Grossmana – k mimoideologickému pojetí literárního díla. Blažíčkovy studie ze 70. a 80. let se vyznačují filozofickou erudicí a originálním, věcným výkladem zvolených témat; spojují autorův zájem o problematiku literárněhistorickou i teoretickou (zejména o otázky lyričnosti a epičnosti). Studie Sebeuvědomění poezie (dokončená 1969) je věnována dvěma krajním polohám díla Vladimíra Holana, básnickým sbírkám z 30. let a poválečnému cyklu Rudoarmějci. Autor je zkoumá jako protikladné možnosti poezie vůbec a vyrovnává se prostřednictvím jejich interpretace s obecnou poetologickou problematikou. V rozsáhlejší studii Poezie Karla Tomana (dokončena 1979) se Blažíček dobírá své specifické metody výkladem literárního díla, založeného na respektu ke svébytnosti textu. V Tomanových básních nachází postoj inspirovaný Sofoklovými tragédiemi, jenž je odpovědí na krizi současného člověka. Knižní studie Epičnost a naivita Holečkových „Našich“ (dokončena 1981) se zabývá především pojetím epičnosti, tj. naivně založené věcnosti v tomto díle. V knize Haškův Švejk se Blažíček polemicky obrací proti přímočaré interpretaci Švejka jako díla protiválečného a satirického a zdůrazňuje jeho epičnost (ve smyslu mnohotvárnosti jevové skutečnosti, zobrazení života v zajímavé různorodosti). Poslední Blažíčkova monografická práce, Škvoreckého „Zbabělci“, typologicky navazuje na výklad Švejka: v analyzovaném románu zdůrazňuje groteskní obraz každodennosti, přirozených zájmů lidí vzdálených jakémukoliv morálnímu idealismu. Kniha Kritika a interpretace shrnuje Blažíčkovy kratší kritické texty, polemiky, studie publikované časopisecky a také původní verze autorových příspěvků do Dějin české literatury 1945–1989 (např. o básnících Skupiny 42 a skupiny Května), které v nich později vyšly v redukované podobě.