Jindřich Přibík
12. září 1944
Narodil se v rodině ředitele sklářské továrny Přibík a Fischer. Poprvé se s fotografií setkal v roce 1953 během rodinné dovolené ve Vysokých Tatrách, kdy mohl sledovat při práci v temné komoře fotografa Ericha Tylínka. Poté dostal od otce svůj první fotoaparát Box-Tengor. Navštěvoval pak školní fotokroužek. Po maturitě na všeobecné střední škole (jedenáctiletce) v roce 1960 se hlásil na FAMU. Pro svůj "buržoazní" původ ale nebyl přijat. Proto nastoupil jako fotograf do Škodových závodů. V letech 1962-1963 pracoval jako fotograf v Západočeském muzeu. Byl ovlivněn fotografy, jejichž díla otiskoval švýcarský časopis Camera, tehdy dostupný v plzeňské vědecké knihovně.
V letech 1964-1969 vystudoval kameru a fotografii na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Ve druhém ročníku byl jedním ze čtyř studentů kamery (Jiří Erml, Jindřich Přibík, Pavel Vácha, Antonín Vodák) které si vybral Ján Šmok pro nultý ročník samostatného studijního oboru umělecká fotografie. Souběžně studoval v letech 1965-1972 filosofii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Titul PhDr. získal za práci Hegelův vztah k umění, vedoucím jeho práce byl Jan Patočka.
V roce 1973 emigroval do Belgie. Fotografoval divadlo (například experimentální divadlo Théâtre de l'Esprit Frappeur v Bruselu), věnoval se reklamní fotografii, spolupracoval s Jiřím Ermlem. Ve volném čase se věnoval své autorské tvorbě.
V roce 1997 se vrátil do České republiky a usadil se v jihočeské obci Maříž.