Gib I. Mihăescu

Gib I. Mihaescu (duben 23 1894 , Drăgăşani - 19 října 1935 , Bukurešť) byl rumunský spisovatel, prozaik a dramatik a nejvýraznější představitel meziválečné období. Vynikající psychologickou analýzou postav a rozporuplných duševních stavů dokázal vystihnout i nejskrytější - a nejtemnější - zákruty lidské psychiky. Vyrůstal v městečku Drăgăşani a prožil i část života v prostředí tohoto maloměsta, které dokonale zobrazil ve svých povídkách. Začal studovat práva v Bukurešti, ale v roce 1916 narukoval, zúčastnil se bojů na ruské frontě a se svým plukem se dostal i do Besarábie (1918). Po propuštění z armády publikoval, pracoval jako redaktor. V roce 1923 dokončil studium práv a odešel do Kišiněva, kde působil v advokátní kanceláři. Po smrti otce se však vrátil do rodného města, oženil se a věnoval se literární tvorbě, především psaní povídek. Výbor z nich vyšel česky pod názvem Přeludy (1986). V roce 1930 získal místo ministerského úředníka v Bukurešti, ale psát nepřestal. Již druhý román, Ruska (1933) , mu přinesl úspěch u renomovaných kritiků a obdržel i prestižní cenu Společnosti rumunských spisovatelů. Po 2. světové válce byl román v Rumunsku z pochopitelných důvodů dlouhá léta na indexu. Mezi čtyřmi dalšími romány vyniká zejména Donna Alba (1935). V říjnu 1935, na vrcholu tvůrčích sil, Gib I. Mihaescu v poměrně mladém věku umírá na tuberkulózu a zanechává za sebou nedokončené dílo. Byl vyznamenán za statečnost během první světové války .