Pierre Corneille
6. červen 1606 – 1. říjen 1684
Pierre Corneille, nazývaný „zakladatel francouzské tragédie“, byl jedním ze tří velkých dramatiků 17. století. Jeho tvorba definovala francouzskou tragédii a ovlivňovala ji po téměř čtyři desetiletí. Jeho hry se vyznačují silnými charaktery a morálními dilematy. Corneillovo mistrovství v dramatickém umění z něj činí klíčovou postavu francouzské literatury.
Pierre Corneille (*6.června 1606, Rouen – †1. října 1684, Paříž) byl francouzský dramatik, básník a lyrik.
Jeho otec, taktéž Pierre Corneille, byl královským advokátem pro Normandii a správce lesů a vod rouenského vikomství. Matka, Marthe Le Pesant de Bois-Guilbert, rovněž pocházela ze vznešené rodiny. Ze sedmi dětí byl Pierre nejstarší. Kromě něj se proslavil i mladší bratr Thomas Corneille a jejich synovec, slavný Bernard Le Bouyer de Fontenelle.
Vzdělání získal na jezuitské koleji v Rouenu a advokátem se stal jen aby nezklamal svého otce. Přísahu skládá v roce 1624.
První hru, Mélite, Corneille píše jako poctu své první tajné lásce Madame du Pont. Jednalo se o jistou vysoce postavenou dámu města Rouen, manželku účetního správce.
Corneille zapomíná na právnickou kariéru a rozvíjí svou vášeň k poezii. V roce 1634 má za sebou již vydání třech her, když jej rouenský arcibiskup pověřuje sepsáním oslavné básně pro krále Ludvíka XIII. a kardinála Richelieua. Po úspěšném uvedení her následuje další spolupráce s kardinálem.
V roce 1636 potkává v Rouenu paní De Chalon, která mu vnukne myšlenku inspirovat se španělským divadlem. Tak v roce 1637 vzniká jeho vrcholné dílo Cid. Hru čekalo vřelé přijetí jak od krále, tak od královny. U kardinála vzbuzovala spíše žárlivost, což se projevilo na celkové kritice, které se tomuto dílu dostalo od Akademie. Ta jej pod tlakem kardinála označila jako nepravou klasicistní tragédii, která plně nevyhovuje daným pravidlům. Nakonec ale uznala její bohatost a přijala Corneillovy kvality.
V roce 1640 potkává Pierre Corneille svou osudovou lásku, mladou dívku Marii, ale protože je přesvědčen, že se s ní nikdy nebude moci oženit, upadá do smutku. Kardinál proto pozve otce Marie, Mathieua de Lamperière, do Paříže a sňatek nařídí. Sňatek spisovateli přinesl šest dětí (dvě dívky a čtyři chlapce), z nichž dva chlapci předčasně zemřeli.
Ve stejném roce píše Corneille své hry Horatius, Cinna a Polyenktos.
Od roku 1647 byl členem Francouzské akademie.
V roce 1670 požádala anglická princezna Henrieta, manželka Filipa Orleánského, dva významné autory své doby, Jeana Racina a Pierra Corneille, aby každý z nich sepsal svou verzi versů o láskách Bereniky. Princezna si nakonec zvolila a podpořila dnes slavnou tragédii Berenika (Bérénice) Jeana Racina. Corneillovu verzi, Titus a Berenika (Tite et Bérénice) později přepracoval jeho přítel Molière.
Konec života trávil Corneille v chudobě, i přes svůj velkolepý život. Zemřel 1. října 1684 ve svém domě v ulici Argenteuil v Paříži.