Nervní atmosféra polistopadové Prahy, nervní hrdina, nervní příběh a nervní jazyk: tyto atributy zdobí ranou prózu Jáchyma Topola, jež vyšla poprvé v roce 1993 v literárním časopise Revolver Revue. V té době byl autor považován za jednu z velkých nadějí české prózy; dnes je v nevděčné pozici žijícího klasika, autora div ne čítankového, na jehož novou prózu dychtivě čekají čtenáři i kritici.
Prvotina Jáchyma Topola patří k nejpřekládanějším polistopadovým českým románům. Jde o osobitou výpověď o životě v bývalém Československu na konci 80. a počátku 90. let 20. století. Mnohovrstevné vyprávění začíná útěky Němců přes Československo na západ, pokračuje listopadovou revolucí, dotýká se rasismu, kriminality, narkomanie a dalších společenských jevů, které přinesla překotná doba a které zasáhly především mládež. Vyprávění nemá souvislou linii, často jde o kupení dojmů a působivých obrazů se spoustu literárních citací.... celý text
A collection of stories from post-Communist Czechoslovakia, many on the absurdity of life. Big Brother is gone, but is the capitalist rat race any better? A study of shattered hopes.
This anthology spans the last thirty years of Czech history, a period filled with "random political oppression [and] ... a tradition of humour, the absurd and the surreal."--Cover
Citlivý mladík, disident a narkonam, prožívá dlouhodobou osobní krizi a po delším drogovém tripu se dostane na léčení do Bohnic. Po návratu z léčení se vrací do oblasti smíchovského Anděla a ostře vnímá změněnou atmosféru doby, ve které hledá svou naději do budoucnosti. Poeticky a citlivě napsaná próza.
Hrdinové Topolova románu, kočovný herec Táta se svou alkoholickou ženou a dvěma synky, křižují Evropou, aby se pokusili nalézt staronový domov na březích Sázavy. Cestu jim kříží postavy spřízněné i protivné, mezi mnoha dalšími ryšavá kurvička Světlana a její milý Kája z vymahačského klanu Baštů, který se v zuřivých bitkách utkává s Bizonovou motorkářskou tlupou. Topolův dobrodružný román ze současnosti se dotýká v zemité grotesce témat, která znepokojují lidstvo odjakživa, jako jsou víra, stárnutí, smysl života, sebevražda, láska, rodičovství, i těch, která patří k právě žhavým – „stěhování národů“, politická korektnost, krymský konflikt, meze politiky… A žádné z nich není natolik nedotknutelné, aby nemohlo být pomocí rafinovaně a osvěživě používaného jazyka, plného odkazů, podprahových vláken a asociací, zironizováno a obráceno z líce na rub a zase nazpátek. Román Citlivý člověk je komický a brutální, chytře chlípný, karnevalový a zároveň přísně organizovaný. Je to reportáž z odvrácené strany života, groteska o nacházení Boha a lidské jiskry v nejpustších brlozích, kniha o existenciální pouti, kde je i v těch nejšílenějších pasážích oživující ingrediencí láska anebo touha po ní.