Sevřený, lakonický styl moderní prózy Švihadlo zcela přesně odpovídá i hlavnímu tématu, ke kterému se finský spisovatel Juha Seppälä vrací téměř pravidelně. Snaží se postihnout či zachytit hlavního hrdinu v okamžiku, kdy začíná propadat do stavu tísně, beznaděje či deprese. Jeho mysl zachvacuje pocit absolutního zmaru. Hledá východisko v bezvýchodnosti a nalézá řešení v neřešitelném.
Švihadlo patří k nejpozoruhodnějšímu, co současná evropská prozaická tvorba může vnímavému čtenáři, jenž se zajímá o aktuální civilizační problémy této epochy, nabídnout.
Tajemný konzultant Smith o sobě tvrdí, že svým klientům pomůže profesionálně řešit jejich problémy – a to nikoli ty běžné, jako jsou kapající vodovodní kohoutky či nedostatek financí, ale problémy zásadní, týkající se lidského bytí. Jenže tentýž člověk nedokáže vyřešit ani problémy své vlastní... Tímto zdánlivě prostým konstatováním se otevírá mnohovrstevnatý příběh člověka hledajícího a tápajícího, který skládáním složité mozaiky vytvářející portrét vlastního dědečka (vyborgského obchodníka a pojišťovacího agenta Schmidta, který kdysi dávno napsal konfesní román, jehož rukopis se na dlouhá léta ztratil) jako by toužil najít sám sebe. Vše je však mnohem složitější, román se pohybuje z místa na místo a v rozličných časech, osoba vypravěče se střídá, vedlejší postavy nejrůznějšího společenského zařazení se navzdory logice času překrývají a leckdy navzájem splynou. Srovnání toho, co bylo dřív a co je dnes, napovídá, že svět je pořád stejný a zároveň jiný. Zatímco Mr. Smith – současně jakýsi pan Novák i alter ego autora – touží odkrýt neznámou minulost svého předka, ten naopak tuší, jak bude žít a uvažovat jeho vnuk, který se narodí až dlouho po jeho smrti. Čas nehraje žádnou roli, rovněž tak ani děj. Svět se stává příběhem, který vplouvá do dalších příběhů, a tak pořád dál a dál až k dnešní realitě zglobalizovaného galimatyáše, od úsvitu hmotného rozkvětu až po nepříliš hodnotný plíživý konzumní úpadek.
Pozoruhodný finský prozaik, dramatik a publicista Juha Seppälä (nar. 1956, česky vyšla novela Švihadlo, 1996) ve svých dílech zpracovává v podstatě jediné téma: úpadek civilizace a mezilidských vztahů v současné epoše. Rovněž povídková sbírka Velké příběhy se vyznačuje originálními náměty, ztvárněnými s lehkou ironií, avšak zároveň brilantním vypravěčským stylem. Jednotlivé příběhy, jejichž hrdiny jsou např. podomní prodavači žebříků, venkovský "balík", který se účastní kulturistických závodů na Islandu, či zedník pracující na stavbě v Saúdské Arábii, představují jakési spektrum výsečí, z nichž lze sestavit škálu nejen pro tohoto autora velmi specifickou, ale také – především z hlediska českého čtenáře – přínosně inspirativní.
Z finského originálu přeložil a doslov napsal Vladimír Piskoř.
