Ivan Kuna
23. září 1930
- 9. 1930 Plzeň Maturoval na Odborné škole stavitelské v Plzni (1948). V r. 1951 absolvoval PedF UK, pobočku v Plzni (čeština, dějepis), v r. 1960 Fakultu společenských věd VŠP v Praze (bohemistika) a v l. 1964–65 studijní pobyt na Moskevské státní univerzitě. V r. 1969 získal titul PhDr. Postgraduální studium na MFF UK (matematika: statistické metody) ukončil v r. 1980. V l. 1953–60 učil na základních školách. V l. 1960–70 působil na PedF v Plzni, kde v r. 1967 založil Ústav filozofie a logiky, který vedl až do nuceného odchodu z fakulty. V l. 1971–90 učil na SPŠE v Plzni. Od února 1990 pracuje na katedře společenských věd PedF v Plzni, od listopadu 1991 jako její vedoucí. V únoru 1993 byl jmenován ředitelem Ústavu sociálních a politických věd Západočeské univerzity (ZČU). V r. 1994 se habilitoval na MU pro obor filozofie.
První K. publikované práce se zabývají jednak problémy stylistickými (práce vytěžené studiem beletrie), jednak náměty psychologickými. Do tohoto období lze také zařadit obsáhlejší studii o Zločinu a trestu, která se vyrovnává mj. s tehdejšími ideologickými dezinterpretacemi Dostojevského díla. Později se jeho stěžejním předmětem bádání stane „vědomí“ jako psychologický, filozofický i sociální problém (dizertace Vědomí v sociálním procesu, 1966). V l. 1971–90 se věnuje otázkám aplikovatelnosti sociologie v průmyslové praxi. Je autorem výzkumné zprávy K.p. Škoda, v níž podává obraz disciplín, které svými poznatky mohou inspirovat projektanty a konstruktéry složitějších technických zařízení. V r. 1977 publikuje s M. Šmídem první naši středoškolskou učebnici ergonomie. V 80. l. se zabývá postavením lidského činitele v technických systémech zvláště z hlediska jeho spolehlivosti. Po návratu na PedF v Plzni zpracovává s kolektivem autorů skripta mající nahradit „normalizační“ texty v oboru filozofie. V r. 1992 iniciuje na ZČU konferenci o významu humanizace vzdělávacího systému a rediguje sborník z této konference. Publikuje i v dalších sbornících ZČU. Realizuje grantový výzkum Hodnotová rezidua v transformačním procesu v ČR. K práci na monografii Skutečnost a svět člověka (1994) byl inspirován trvajícím napětím mezi tradicemi „klasické“ vědy a postmoderními verzemi světa a také cézurou mezi kategorií skutečnosti a kategorií světa žitého, světa člověka. Řešení nachází v analýze procesu, jímž je věda i realita osvojována.