Petr Křička Pořadí knih







- 1986
- 1980
Další básně ze sbírek Šípkový keř, Bílý štít, Hoch s lukem, Chléb a sůl, Běsové. Verše věnované matce, bratrovi, verše chvalořečící život, verše, v nichž šípkový keř a na něj vázané přírodní motivy symbolizují autorovi rodný kraj a vlastní osud,verše proti válce napsanév poli 1914 (Medynia Głogowska), verše milostné, verše, o nichž básník v závěru říká: Jsou reflex toho, co zmítalo duší: / láska, bolest i hněv. / V poslední z posledních přece jen buší / má krev.
- 1957
Výbor z básníkova díla obsahuje práce inspirované krásami přírody a životem lidu na Českomoravské vysočině. Ediční poznámka cituje stručný bibliografický přehled prvních vydání některých autorových prací.
- 1957
- 1954
- 1951
Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů". Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané" krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají.
- 1949
Výbor z veršů v překladech E. Frynty, Jos. Hory, P. Křičky, B. Mathesia, Fr. Táborského a Zd. Vovsové obsahuje verše politické a epigramy, lyricko-epické básně Cikáni, Kavkazský zajatec, Měděný jezdec, veršovanou Pohádku o popovi a o jeho dělníku Špalkovi a básně lyrické.
- 1948
Erotika Křičkova má stříbrnou jasnost a čistotu náhle vytrysknuvších jarních vod, které derou se z hloubek a touží do výší; je cudná a vášnivá, naivní a výbojná, nábožná a junácká, cosi alšovsky ryzího světí ty lyrické linie. (Arne Novák)
- 1947
Satirické verše z období druhé světové války, zesměšňující Němce a především jejich hlavní představitele.