Básnický cyklus Laca Novomeského Dom, kde žijem vychádzal na pokračovanie v časopise Kultúrny život počas roka 1966. Zárodok budúcej básnickej zbierky však Novomeský do samostaného vydania nedotiahol, v Československu začal kulminovať reformný proces demokratizácie politického usporiadania, ktorý aktívneho Novomeského naplno pohltil. Neskoršie k cyklu pribudli už iba dve samostatné básne Rekviem (1969) a Rozdvojenie (1971) a nimi sa básnické dielo jedného z najvýznamnejších slovenských básnikov zavŕšilo.
Rozhovory z let 1966–1968 s L. Novomeským, E. Krumbachovou, M. Kunderou, J. Škvoreckým, L. Vaculíkem, J. Muchou, J. Putíkem, D. Tatarkou, E. Goldstückerem, A. Bednárem, L. Čivrným, J. Skácelem, P. Karvašem, I. Klímou, V. Havlem, doplněné předmluvou J. P. Sartra k francouzskému vyd. (1970) a rozhovory s E. Hostovským (1973) a J. Voskovcem (1981).
V tomto románu, který se k našim čtenářům dostal poprvé v roce 1939 pod názvem Služka, zachytil atmosféru a dramatický vývoj vztahu mezi bohatou úřednickou rodinou Vizyových a jejich služkou Annou, prostým, zakřiknutým venkovským děvčetem. Příběh začíná jako běžná historie své doby, končí však jako napínavé drama. Sladká Anna (édes je česky sladký), tato perla mezi služkami, je poklad, který rodině Vizyů každý závidí. Přijde však chvíle, kdy svým pánům víc než zhořkne. Z pasívní dívky, jež sebou nechávala vláčet a jenom kdesi na okraji života prožívala své štěstí a zklamání, svůj milostný románek s mladým panem Janči, se stává mstitelem křivd, nezastavující se před ničím. Autor vidí tragédii rodiny Vizyů i jejich služky Anny v širokých společenských souvislostech. Toto trpké drama se odehrává v letech 1919–1920, ve vzrušené době po pádu Republiky rad, kdy je Budapešť obsazena rumunským vojskem. A tak tento dramatický příběh dostává i své pevné dobové zakotvení. Román byl v šedesátých letech v Maďarsku zfilmován, uveden s úspěchem v našich kinech pod názvem Služka a zhlédli jej i televizní diváci.
Výbor z díla francouzského básníka z konce 19. a začátku 20. století, který proslul vášnivou obžalobou kapitalistického kořistnictví a drsnými zpěvy o osudu zdeptaných a vyvržených. Básně psané v nářečí pařížského proletariátu mistrovsky přeložil ve třicátých letech básník J.Hořejší. Úvodem úryvek z dopisu Jehana Rictuse Léonu Bloyovi.
Výbor z literární publicistiky předního slovenského básníka, který probojovával cestu moderní slovenské a české pokrokové kultury a který upevňoval marxisticko-leninskou koncepci vztahů Čechů a Slováků, a to v zápase proti nacionalismu působícímu v obou národních kolektivech. Výbor obsahuje stati od jeho vstupu do literární publicistiky až do r. 1941, kdy se bojovalo proti nebezpečí zvenčí, představovanému hitlerovským nacismem, i proti ohrožení zevnitř, proti domácí reakci.
Široce založený výbor z básnického díla L. Novomeského, jenž zaujímá významné místo nejen ve slovenské literatuře, ale i ve veřejném životě. Českého čtenáře seznamuje s jeho tvorbou v celém rozsahu, neboť kromě výboru ze sbírky Neděle (1927) obsahuje kompletní sbírky Romboid (1932), Svatý za dědinou (1939), Pašovanou tužkou a Otevřená okna (1935).
