Švýcarský cestovatel a vědec podává ve své líbezné novele, nazvané podle čtrnáctiletého chlapce z tábora lovců mrožů, přesvědčivý důkaz, že je nejen odvážným cestovatelem a vynikajícím vědcem, ale také – jak vzácné spojení – básníkem. Ve vypravěčsky mistrném dílku, drsné baladě z panenské přírody dalekého severu a milostné romanci mladé eskymácké dvojice, vede nás Jean Gabus znale a zkušeně do samého středu eskymáckého života.
Oči se dívají na hvězdy
Po výzkumných výpravách do Konga, Guayany, Francouzské Polynésie a jižního Tichomoří se Francis Mazière vydává na Velikonoční ostrov, ztracený v nesmírných prostorách Pacifiku. Přijíždí lsem se stejným cílem jako před ním Thor Heyerdahl a tolik jiných cestovatelů — odhalit tajemstvíkamenných obrů, tyčících se na úpatí sopek a na pobřežních útesech, prozkoumat ideogramy na deskách rongo-rongo, proniknout do dávných kultovních obřadů... Dodnes zůstává nerozřešena otázka, zda šlo o dávnou, bájnou civilizaci, zaniklou za podivných okolností. Díky své ženě Tile, rozené Tahiťance, si získává důvěru domorodců, od nichž se dovídá cenné informace o dnešním i minulém životě ostrova a přibližuje tak dnešnímu čtenáři obraz pohřbené minulosti. Jeho vyprávění je nejen velkým dobrodružstvím přes věky a prostory, ale také bolestným svědectvím o životě těch, kteří jako poslední přežili zmizelý kontinent.
Román známý i z filmové adaptace odhaluje život bohaté pařížské společnosti po první světové válce. Zaměřuje se na to, jak pojímají nebo jsou schopni pojímat a jedině chápat lidskou důstojnost lásku a smrt. Ústřední linií románu je historie bankéřské rodiny Schoudlerů, vztah otce a syna. Otec chce udržet svou autoritu a syna pokořit. Intrika, které použije k jeho zastrašení, se mu podaří tak dokonale, jak ani sám nechtěl – jeho jediný syn končí sebevraždou. Autor se v bohaté galerii postav zaměřuje také na ty, kteří se nějakým způsobem vyšplhali k tomuto privilegovanému společenskému postavení – buď svou bezzásadovostí, nebo dravou amorálností.
Román autora známé kroniky Thibaultů. Podstatnou částí románu je vylíčení Dreyfusovy aféry. Kniha vyšla také pod názvem Jan Barois.
Čtyřdílný román zobrazující spojení finančního světa (v podání bankéře Nucingena) s pařížským podsvětím. Lucien (hrdina z předchozích Balzacových Ztracených iluzí) se již naučil „umění žít“. Zůstal slabochem, který se žene pouze za milostným uspokojením nebo společenskýmúspěchem. Na jeho povahu doplácí i milenka Ester – kurtizána, kterou společenské podmínky vehnaly do role ženy obšťastňující mužskou společnost, jíž však hluboce pohrdá... 01-007-85
Autorův slavný román vypráví příběh mladého šlechtice Fabrizzia pocházejícího ze slavné rodiny del Dongů. Příběh je silně poznamenán sílícím romantismem a obdobím Napoleonských válek. Mladý Fabrizzio se rozhodne prchnout do Francie a bojovat za Napoleona, zde je však považován za zvěda a je zatčen, lstí se dostane z vězení, ale z dopisu od tety se dozvídá, že jej doma udal vlastní otec s bratrem jako špióna, a stává se štvancem ve vlastní zemi. Kartouza parmská byla autorův poslední dokončený velký román (La Chartreuse de Parme, 1839). Stendhal zemřel při jedné z častých návštěv Paříže v roce 1842. Stendhal ve svém díle stojí na rozcestí romantismu a realismu. Základním motivem všech jeho knih je hledání lásky. Hledá krásné okamžiky štěstí a osobního uplatnění. Jeho hrdinové se marně brání společenským normám - než pochopí, že je to zbytečné, prohrávají. Podléhají společnosti, opouští ideály a začínají se také přetvářet, aby si jich okolí vážilo.
Příběh kurtizány Nany, která nemá žádný pěvecký ani herecký talent, a přesto díky své kráse získá věhlas jako divadelní herečka. Střídají se u ní bohatí milenci, které Nana trápí svými rozmary a zbavuje je peněz i důstojnosti. Syrový příběh plný naturalistických scén je devátým románem z cyklu Rougon-Macquartové a volně navazuje na román Zabiják. Zolovi se zde podařilo velmi barvitě vykreslit prostředí nevěstinců, kabaretů, ale především společnosti, kde morálka nemá místo, ale zato je plné pokrytectví, nestoudnosti a hrubosti, i když navenek krytými leskem a přepychem. Zola se i v této próze představuje jako mistr literárního naturalismu.
Když si Emma brala Charlese Bovaryho, očekávala život plný luxusu a vzrušení, o jakém čítávala v romantických knížkách. Realita je tomu snu na hony vzdálená - Charles je obyčejný a nepříliš nadaný vesnický doktor a provinční život nepřináší zdaleka tolik vzrušení, kolik čekala. V cestě za svými sny si najde milence a začne život vysoko nad své finanční možnosti, čímž se vydá na sebezničující cestu plnou lží a utrpení. Gustav Flaubert si svým románem Paní Bovaryová z roku 1857 vysloužil okamžité uznání čtenářů i kritiky, dostal se kvůli němu ale i před soud kvůli údajné obscénnosti díla. Román je dodnes považován z ajedno z největších děl francouzské i světové literatury a za základní kámen literárního realismu.
