Toon Tellegen Životopis
pochází po matce z kupecké rodiny, která se na dvě generace usadila v carském Rusku a teprve po revoluci v roce 1917 se znovu vrátila do Holandska. Otec byl lékař a také Toon Tellegen vystudoval medicínu (specializoval se na chirurgii a porodnictví) a pracoval několik let jako lékař v Keni. Po návratu do Nizozemska si otevřel praxi domácího lékaře v Amsterodamu.
Tellegen se proslavil především jako autor dětských knih a básník. Jeho sérii bajek, původně vyprávění na dobrou noc dceři (první kniha Er ging geen dag voorbij – Neminul jediný den, vyšla v roce 1984), však s oblibou čtou i dospělí. Tellegen se totiž ani ve tvorbě pro děti nevyhýbá melancholii (nebo je to snad nefalšovaná ruská chandra?) v kombinaci s jistou rezignovanou moudrostí, která přináší dospělým čtenářům útěchu. Tak například jeho vyznamenaná knížka Juffrouw Kachel (Paní učitelka Kachelová) je jedna dlouhá litanie líčící formou deníku útrapy školáka s krutou a nespravedlivou učitelkou. V knize De genezing van de krekel (Cvrčkovo uzdravení) určené starším dětem se zabývá problémem deprese, jinde trpí ježek osaměním (De eenzaamheid van de egel – Ježkova samota).
Jeho hrdiny jsou často dobráčtí, ale poněkud neohrabaní tvorové, například sloni (Jannes, Teunis), jejichž fyzická neskladnost tu vyjadřuje neobratnost ve vztahu k druhým i obtíže při hledání svého místa na světě. Jiným typickým znakem jeho tvorby je redukování postav i dějů na jakousi tresť: to se projevuje nejen ve zmíněných bajkách, ale i v knihách pro dospělé, jako jsou Dvě staré babky (Twee oude vrouwjtes, 1994) nebo Dora. V té první – třiačtyřiceti epizodách, začínajících vždy slovy „Dvě staré babky“ – probírá Tellegen nejrůznější peripetie v milostném vztahu, ve druhé knize se autor inspiruje hudbou a jednu základní epizodu (rozchod dvojice z iniciativy ženy, zhrzený muž si scénu stále znovu přehrává) vypráví s různým předznamenáním, nebo lépe řečeno v různém tempu a tónu, jak udávají italská označení u skladeb (moderato, allegro apod.).
Podobu skladby s refrénem mají i příhody autorova dědečka z Petrohradu v knize De trein naar Pavlovsk en Oostvoorne (Vlak do Pavlovska a Oostvoorne). V roce 2004 ostatně vydal společně se sestrou Adinkou autentické zápisky tohoto dědečka Egberta Engbertse z roku 1929 s názvem Herinneringen aan Rusland (Vzpomínky na Rusko).
Tellegenova tvorba budila od samého začátku příznivý ohlas a autorovi se pravidelně dostává nejrůznějších ocenění – nejen za dětskou literaturu (Zlaté a Stříbrné pisátko, Cena Woutertje Pieterseho, Cena Theo Thijssena), ale i obecně: v roce 2007 se stal laureátem významné ceny Constantijna Huygense udělované za celé dílo.