John King Pořadí knih

Jak z úspěšných skupin vznikají skvělé organizace. Ptáci tvoří hejna, vlci smečky a lidé kmeny, skupiny o dvaceti až sto padesáti lidech. Kmeny jsou základním stavebním prvkem jakéhokoli rozsáhlejšího lidského úsilí. Mají větší vliv a význam než týmy, celé podniky či sebeschopnější generální ředitelé. Jsou to právě kmeny, kdo v podniku rozhoduje o tom, zda se novému šéfovi bude dařit nebo zda ho brzy nahradí někdo jiný. Některé kmeny vyžadují od všech svých členů maximální výkony a neustále se rozvíjejí. Jiné dělají jen to, co je nezbytně nutné. Co je příčinou tohoto rozdílu ve výkonnosti? Jejich kmenoví vůdci. Kmenoví vůdci se soustředí na posilování kmenu, přesněji řečeno na rozvíjení kmenové kultury. Pokud se jim to daří, jde kmen od úspěchu k úspěchu. Pro řadu lidí to představuje velkou hádanku: jak to dělají? Když se jich zeptáte, mnozí kmenoví vůdci nedokážou objasnit, co přesně dělají jinak. Po přečtení této knihy vám bude jasné, v čem spočívá jejich úspěch, a navíc je dokážete napodobit.

Skinheadi jsou příběh o životním stylu tří generací jedné rodiny. Terry English je původní ska-milovný skinhead a majitel taxislužby. Drsňák Ray je dítě ulice, skin a aktivní fotbalový chuligán. A Lol, Terryho syn a Rayův synovec, je patnáctiletý kluk, který teprve začíná. Terrymu je zle a vůbec si není jistý, jestli se dožije padesátin. Při životě ho drží jenom muzika, atraktivní „mod“ sekretářka Angie a objev opuštěného klubu Union Jack, který se rozhodne zrenovovat a znovu otevřít. Ray zatím jezdí s taxíkem a snaží se ovládnout svůj vztek – jeho jediným povyražením a pojistným ventilem jsou výjezdy s elitou Chelsea. Ale sotva v záchvatu hněvu vezme spravedlnost do vlastních rukou, začnou se nad jeho budoucností stahovat mraky. Sedmý román Johna Kinga čerpá z téměř čtyřicetiletého vývoje britské kultury. Skinheadi nevymřeli – z jejich hudby se stal mainstream, jejich hudbu postupně objevily a přijal široké masy, ovšem samotní kluci dělali dál své tradiční vylomeniny.

Tři Angličané vyprávějí o minulosti, současnosti a budoucnosti - a stále je to o násilí jako bolestném hledání identity. Zemitým jazykem se autor snaží odkrýt věčnou motivaci chování, s nímž jsou mladí Angličané spojováni nejen jako fotbaloví fanoušci - rvačky, opilost, výtržnictví, rasismus. Tři muži vyprávějí a uvažují - jeden o skutečné válce - vzpomínání na druhou světovou (minulost), druhý o válce fotbalové - chuligáni na cestě Evropou za svým týmem (současnost), a třetí o válce především sama se sebou - tvrdí hoši pod vlivem drog a jejich \\\"vize\\\" (budoucnost). Figurují zde tedy rozličné a zároveň stále děsivě stejné motivy - nejistota, zakomplexovanost, strach z budoucnosti a zároveň vrozený pocit nadřazenosti, světopanství a elitářství se střetávají v dilematu ústícím do agresivity, sexu a často falešného cynismu, v němž hraje nezastupitelnou roli identifikace s příslušným davem.

Lonely Planet je světově proslulá edice průvodců. Patří mezi nejlepší a nejoblíbenější pro svoji kompletnost, přehlednost a aktuálnost. Již po tři desetiletí se těší obrovskému zájmu všech, kteří nechtějí sedět doma, všech, které lákají dálky a nekonečný obzor a pro které je cestování tou správnou životní filozofií. Průvodci této cestovatelské bible pokrývají téměř celý svět. Jsou psány profesionálními cestovateli-specialisty pro jednotlivé oblasti a každé dva až tři roky jsou pravidelně aktualizovány. Jsou plné praktických a užitečných informací, kvalitních map a plánků, objektivních doporučení. To vše z nich dělá nenahraditelného pomocníka na cesty, který sníží cestovní náklady na minimum a pomůže překonat přirozený ostych z jazykové bariéry. Všem českým cestovatelům jsou nyní dostupné některé tituly v rodném jazyce.

Román o britské mládeži z nižších pater společnosti, která svůj životní názor demonstruje přímočarým násilím. Hoši hovoří převážně nevážně, zhusta krajně nespisovně až hrubě, dopřávají si erotická povyražení s lehkovážnými dívkami, opovrhují měšťáckou společností a konzumují nadprůměrné množství alkoholu. Náhradou všech běžných životních radostí a pregnantním vyjádřením "úcty" k člověku je pro ně primitivní násilí, které se nejlépe provozuje v anonymitě davu. Pročež se mládenci stávají "fanoušky" fotbalového klubu, za jehož modrobílé barvy rádi prolijí trochu své rudé krve. Celkem málo originální téma, mapující dnes již známý a mnohokrát vysvětlený sociální fenomén. To, že je autorem člověk s velmi osobní zkušeností, je zajímavé, ale čtenář stále balancuje na tenké hranici mezi upřímnou zpovědí, špatně předstíranou naivitou a chvílemi až úsměvnou - i když rádoby nenápadnou - moralistikou.