Jsou dny, kdy holka neví, který problém řešit dřív. Obzvlášť to platí v případě sukuby Georginy Kincaidové, která získává energii ze svádění mužů. Na první pohled záviděníhodná schopnost ovšem značně komplikuje její vztah se slavným spisovatelem Sethem - nemůžou spolu mít sex, protože tím by ho Georgina bezděčně zabila (a to, přiznejme si, by odradilo každého muže i zamilovaného). Navíc je Seth pohlcen prací na svém nejnovějším románu a Georgina musí zasvěcovat novou, poměrně neschopnou sukubu. A jako by toho ještě nebylo dost, Georginu trápí děsivé sny. Někdo nebo něco ji za noci pronásleduje, vysává ji energii a předestírá nepěkné vize její budoucnosti. Georgina hledá odpovědi u Danta, vykládače snů, který má spojení s podsvětím. Jenže jeho flirtování a šarm ji matou čím dál víc, mimo jiné i proto, že její vztah se Sethem prochází krizí. Georgina musí zkrátka řešit hned dva problémy najednou: znovu se ujmout vlády nad svým milostným životem a vypořádat se s nepřítelem, který jí vstupuje do snů. Je totiž docela možné, že pokud Georgina neuspěje, nebude už nikdy moci klidně spát...
Mariana Piroteală Knihy



Trápení. Sukuba. 1. díl
- 312 stránek
- 11 hodin čtení
Sukuba je nadpřirozená bytost, která smí po libosti měnit podobu a jediným jejím úkolem je svádět. Zní to tak lákavě! Dívka může být, kým chce, její šatník je nevyčerpatelný a smrtelní muži by udělali cokoli pro její pouhý dotek. No, vlastně za to platí svou duší, ale proč zacházet do přílišných podrobností? Avšak život Georginy Kincaidové, sukuby ze Seattlu, není ani zdaleka tak exotický. Pracuje v knihkupectví a její šéf je poměrně nesnesitelný uťáplý chlap. Nesmrtelní přátelé si z ní nepřestávají dělat legraci kvůli jedné její dávné proměně. A nejhorší ze všeho je to, že si nemůže vyjít na rande, aniž by z dotyčného muže nevysála život. Ona by přitom dala všechno na světě za to, kdyby se směla dotknout slavného a neodolatelně krásného spisovatele Setha Mortensena! Snění o Sethovi však bude muset počkat, protože ve světě nadpřirozených bytostí se začíná dít cosi podivného… a velmi nebezpečného. Georgina se proti vlastní vůli stává aktérkou souboje mezi dobrem a zlem…
La mijlocul anilor ’30, Paddy, un tânăr cultivat, nonconformist şi aventurier, renunţă pentru o vreme la studii şi porneşte într-o călătorie la pas prin Europa, din Olanda până la Constantinopol. Iar după patruzeci de ani Patrick (Paddy) Leigh Fermor, consacrat deja ca unul dintre cei mai mari stilişti ai literaturii secolului XX, aşterne pe hârtie această odisee de tinereţe inspirându-se din însemnările de pe drum şi lăsându-se purtat de caleidoscopul amintirilor. Între păduri şi ape este povestea călătoriei de la graniţa austriacă până la Porţile de Fier, printr-o Europă Centrală ce sfidează trecerea timpului şi semnele de rău augur ale istoriei. În inima ei, Transilvania interbelică văzută prin ochii drumeţului străin ne pare astăzi un tărâm îndepărtat, desprins din legendă şi mit. În păduri lumina şi penumbra au nuanţe nesfârşite, munţii ascund unghere pline de mister, conacele păstrează pitorescul vechii nobilimi, iar satele îşi etalează în tihnă tradiţiile. Şi, mai presus de toate, diversi¬tatea oamenilor nu împiedică ospitalitatea, prietenia şi chiar dragostea, notele dominante ale acestor pagini de neuitat. „Patrick Leigh Fermor nu poate fi numit pur şi simplu autor de memorii de călătorie; ar însemna prea puţin. Este un artizan de esenţe divine ireductibile, şi fiecare frază a lui pare să locuiască într-o capsulă a timpului.“ (Robert KAPLAN, autorul cărţii În umbra Europei) Văzându-mă încurcat, un vecin mi-a spus cu ce să încep: mai întâi, trebuia să beau păhărelul cu rachiu; apoi să mănânc linguriţa de dulceaţă delicioasă din petale de trandafiri care era pregătită pe o farfuriuţă de sticlă, apoi să beau o jumătate de pahar de apă; şi, în sfârşit, să sorb din degetarul cu cafea densă şi fierbinte vârât într-un suport filigranat. Ritualul trebuia încheiat golind paharul şi primind tutun, în acest caz o ţigară aromată răsucită de mână chiar pe insulă. Între timp, bătrânii stăteau în tăcere şi zâmbeau, oftând din vreme-n vreme, adresându-mi câte-un cuvânt prietenos într-o română aparent stricată; doctorul spusese că pe uscat accentul şi stilul lor stârneau amuzamentul. Între ei vorbeau în turcă, limbă pe care n-o mai auzisem niciodată…