Simona Mahlerová Šustková Knihy

Prozaická prvotina současné české autorky, jejímiž hrdiny jsou patnáctiletý kocour Karel a žena ve středních letech. *** V jedné vilce na břehu Berounky žije kocour Karel. Je to starý a sobecký mrzout, který se stará hlavně o to, co kde sežrat a jak si vyhřát kožich. V domě naproti žiježena na počátku středního věku, která se snaží udržet si rodinu a zdravý rozum. Je konec léta, slunce hřeje, voda v řece je tak akorát a dny plynou pomalu a klidně. Jenže stačí pár zdánlivě nevýznamných událostí a oba hrdinové si uvědomí, že musí své po léta zaběhlé životy změnit, pokud se chtějí vyhnout samotě a sklíčenosti a znovu nalézt lásku a smysl života. Podaří se jim proplout labyrintem partnerských vztahů, aniž by definitivně ztroskotali? Hravě psaný román Simony Mahlerové-Šustkové vás vtáhne do děje hned od první kapitoly a rychlý sled událostí spolu s detektivní zápletkou vás udrží v napětí od začátku až do konce.

Jednoho horkého rána vstoupí Malvína na palubu plachetnice, která se právě chytá vyrazit na týdenní plavbu mezi chorvatskými ostrovy. Moc si od toho podniku neslibuje, tím spíš, že zde vystupuje v roli nikým nečekané náhradnice za svého muže. Zpočátku si není ani trochu jistá, zda týden na moři s bývalými kamarády přežije. Život amatérských mořeplavců a pocit volnosti na otevřeném moři ji ale natolik uchvátí, že se rozhodne užít si plavbu stůj co stůj. Odkryje přitom mnohá nečekaná tajemství z minulosti i současnosti, ale hlavně si udělá pořádek ve vzpomínkách, přátelích, těžko pochopitelných otázkách lidské existence – a především ve svém životě.

Každá věc, událost, člověk či slova mohou být klíčem k něčemu většímu. Umění otevírat zamčené dveře mi připomíná zádumčivého pivaře, který ví, že svět je otvírák a vypráví. Autorka podruhé píše detektivku o mezilidských vztazích, cestuje kolem světa a posledním stoletím. Ať už procházíte Guggenheimovým muzeem v New Yorku nebo se plazíte skrz šumavský les, potkáte lidi, které znáte — zamlklé židy, hlučné antisemity, zodpovědného pákistánského řidiče a naivní americkou učitelku. Všichni zanechávají v příběhu autentické stopy — podprahové připomínky, že holocaust a rakovina patří k životu stejně jako nevěra a žaludeční potíže; na ty první se však umírá. Dětský guru Max a drobné absurdity každodenního života brání knihu před sentimentem. Velké pochyby a malé jistoty. Autorka začíná jako útěk. Při čtení prvních stránek jsem si vzpomněl na Arnošta Lustiga, který řekl, že útěk může být začátkem něčeho nového. Po přečtení knihy dodávám, že může být i prvním krokem na cestě zpět, pokud má smysl se k něčemu vracet.