Raymond Queneau Pořadí knih (chronologicky)

Décryptez Exercices de style avec l'analyse de Paideia éducation ! Que faut-il retenir de cet ouvrage de Raymond Queneau ? Retrouvez tout ce que vous devez savoir de ce chef-d'oeuvre de la littérature française dans une analyse de référence pour comprendre rapidement le sens de l'oeuvre. Rédigée de manière claire et accessible par un enseignant, cette fiche de lecture propose notamment un résumé, une étude des thèmes principaux, des clés de lecture et des pistes de réflexion. Une analyse littéraire complète et détaillée pour mieux lire et comprendre le livre ! Paideia éducation en deux mots: Plébiscité aussi bien par les passionnés de littérature que par les lycéens, Paideia éducation est considéré comme une référence en matière d'analyses d'oeuvres littéraires. Celles-ci ont été conçues pour guider les lecteurs à travers la littérature. Nos auteurs appartiennent aux milieux universitaire et de l'éducation, gage de sérieux pour vous faire découvrir les plus grandes oeuvres de la littérature mondiale.

Jacques l’Aumône wächst als Sohn eines Schuhfabrikanten in Rueil bei Paris auf und flüchtet aus seinem ereignislosen Alltag ins Kino, wo er die Welt der Stummfilme entdeckt. In seiner Vorstellung ist der exzentrische Dichter Louis Philippe Des Cigales sein Vater, was ihn dazu inspiriert, Gedichte zu schreiben. Als Erwachsener strebt er eine Karriere als Profiboxer an, heiratet jedoch Suzanne und zieht mit ihr in die Provinz, wo er als Chemiker wahrgenommen wird und waghalsige Experimente im Labor durchführt. Jahre später trifft er einen Freund aus der Kindheit, was ihn dazu bringt, Suzanne und ihren gemeinsamen Sohn zu verlassen, um sich neuen Abenteuern zu widmen. Die Geschichte thematisiert die Tagträume des Helden, der zahlreiche Lebensformen ausprobiert und sich in glanzvolle Karrieren stürzt, während er sowohl Niederlagen als auch Triumphe erlebt. Queneau erforscht die Natur menschlicher Sehnsüchte in einem mitreißenden Roman über das Erwachsenwerden und die Kraft der Fantasie. Mit filmischen Szenen und einem humorvollen, bisweilen bissigen Stil zeigt Queneau bereits in diesem Werk seinen Erfindungsreichtum, der auch in seinen späteren Arbeiten wie Stilübungen und Zazie in der Metro zum Ausdruck kommt.

Ce livre, initialement publié en 1938, présente une enquête auprès des lecteurs sur des curiosités architecturales et urbaines, allant des origines gallo-romaines jusqu'au XXe siècle. Les questions et réponses offrent un aperçu fascinant de l'évolution des villes et de l'architecture au fil des siècles.

Text z Queneauovy pozůstalosti, který byl objeven teprve nedávno a poprvé byl vydán až v roce 2008. Po Svízeli, Dětech bahna, Zazi v metru, Modrých květech a řadě dalších Queneauových suverénních románových vyprávění se českému čtenáři dostává do ruky ve Francii teprve nedávno vydaná raná hříčka Oblý a Pelech (Hazard et Fissile). Text, který zřejmě pochází z konce dvacátých let a výrazně jej ovlivnila autorova surrealistická zkušenost a četba Fantomase, se na první pohled značne liší od autorových ostatních próz. České vydání je jedním z prvních mezinárodních vydání vůbec.

Poslední dny jsou autobiografickým románem Raymonda Queneaua, v níž líčí studentský život v Paříži 20. let. Vincent Tuquedenne se snaží věnovat jak milované četbě, tak poněkud sterilnímu studiu, protože doufá, že se v knihách dozví, jak se vymanit z maloměšťáckého prostředí, v němž žije a jež ho svírá. Vincent a jeho generace se nacházejí v protikladu ke starší generaci učitelů v důchodu a drobných podvodníčků. Obě generace jsou vystaveny hloubavému zraku Alfreda, číšníka v kavárně U měchu, jehož neomylná astrologická metoda předpovídání budoucnosti se de facto vysmívá vědeckému přístupu k životu, na nějž se většina lidi bláhově spoléhá. Podobně i Queneauův literární svět funguje podle svých vlastních zákonů, přičemž se v něm prolíná úzkostlivě pečlivé cizelování uměleckých aspektů s nezastíraně láskyplnou evokací života, jak vypadal v již nenávratné minulosti.

Druhé, přepracované vydání románu francouzského prozaika, který česky vyšel roku 1967 pod názvem Svatý Bimbas. Ve fiktivním městě, mezi jehož zvláštnosti patří jednak to, že tam nikdy neprší, jednak každoroční velký svátek svatého Dyndy, jehož hlavním hřebem je rozbíjení vzácného porcelánu, vyvrcholí vzpoura synů proti otci – vládci rodiny i města. Pod fantaskní komikou děje skryl mistr černého humoru ozvěnu freudovského otcovského komplexu i prosťáčkovsky vyjádřené pocity existenciální úzkosti.

Raymond Queneau dessinateur et peintre ? Mais oui ! Simple violon d'Ingres ? Mais non ! Au lendemain de la guerre, en quête d'une possible reconversion, le père de Zazie laisse un temps la plume pour le pinceau. Il réalise entre 1946 et 1952 une centaine de dessins, près de six cents gouaches et aquarelles. Tels qu'il les pratique, le dessin et la couleur deviennent un exercice de liberté, allègre, dynamique, ludique, gourmand. Il mélange les styles sans préoccupation esthétique ou théorique, se promène dans une réalité insolite, souvent cocasse, parfois mélancolique. On dirait qu'il poursuit ses poèmes par le graphisme, qu'il jongle avec les mots par le vocabulaire des formes. Objet d'une seule exposition personnelle en 1949, cette vocation buissonnière forme une uvre à part entière. Un gisement poétique méconnu et surprenant, qui révèle un autre visage de l'écrivain. A travers un ensemble de plus cent cinquante reproductions, le voici donc, pour la toute première fois, en ses couleurs. Sur le fil de la biographie, à l'aide de nombreux documents inédits, le texte de Dominique Charnay évoque Queneau dans le monde de la peinture : ses rencontres, ses amitiés, ses goûts, ses opinions. Des origines du surréalisme aux années soixante-dix : Tanguy, Masson, Hélion, Torres-Garcia, Mirà, Léger, Picasso, Chaissac, Dubuffet et bien d'autres témoignent à leur manière de ses rapports passionnés avec l'art de son temps.

Hans Thill präsentiert den vielseitigen Schriftsteller Raymond Queneau und seine Werke, darunter Stilübungen und witzige Romanpassagen, viele erstmals auf Deutsch. Queneaus Sprachwitz wird meisterhaft von Eugen Helmle und Ludwig Harig übersetzt, wobei Situationskomik und Regelverstoß zentrale Elemente seiner Texte sind.

Queneau n'est pas un romancier comme les autres. Il l'est si peu qu'on ne pense pas toujours spontanément à lui comme à un romancier, bien qu'il ait publié treize romans. Peut-être est-ce dû à son parti pris du rire et du jeu, à sa volonté d'amuser le lecteur et de s'amuser lui-même. Queneau ne serait-il pas un écrivain sérieux ? Le ton drolatique qu'il adopte a pu parfois dissimuler les autres facettes de sa personnalité de romancier : sa volonté d'être le témoin du monde et de l'histoire de son temps, ou son besoin de donner figure par l'imaginaire à des interrogations existentielles. Il est non moins vrai que l'on trouve au cour même de ses romans des orientations moins évidemment « romanesques » : par certains côtés, Queneau reste surréaliste malgré sa rupture avec le groupe de Breton ; il est aussi philosophe, et en particulier un philosophe de la langue et des mathématiques ; et il est passionné d'anthropologie, de psychanalyse, d'histoire des religions - sans parler de son attirance, sans doute moins connue, pour le gnosticisme et l'ésotérisme.

Mézalor, mézalor, késkon nobtyin ?On obtient cent mille milliards de poèmes (mais pas les vies pour les lire), et les autres, qu'on connaissait déjà et qu'on va pouvoir relire avec ce qui nous reste de vie, et aussi trois cents poèmes inédits - que, forcément, on ignorait - et puis des chansons, et aussi des souvenirs, avec - pour couronner le tout - quelques étonnants textes surréalistes. On le peut dire autrement : ce volume procure l'ensemble de la poésie publiée par Raymond Queneau, à quoi on a ajouté tous les poèmes épars publiés en revues et ceux que - les jugeant, pour diverses raisons, impropres à la publication - il avait conservés dans ses cartons. À cet ensemble, on a adjoint quelques textes - difficilement classables - qui, à un titre ou à un autre, relèvent de la fonction poétique. Ajoutons qu'on trouvera dans l'appareil critique de nombreux extraits du Journal, en grande partie inédit, de Raymond Queneau.

In diesen Prosastücken von Raymond Queneau begegnen wir skurrilen Szenarien, wie einem sprechenden Hund und einem trojanischen Pferd in ungewöhnlichen Umgebungen. Queneau, ein Meister des Surrealismus, kombiniert zärtlichen Witz mit sprachlicher Raffinesse und bietet amüsante Einblicke in die Realität.

Raymond Queneau, originální experimentální francouzský prozaik, který ve svém díle sloučil racionalismus s vtipem, fantazií a poetizací každodenního života, je stále věrný svým surrealistickým počátkům. – V tomto románu (z roku 1938) zužitkoval výsledky svého mnohaletého studia literárních bláznů 19. století, kteří ho zaujali už ve 30. letech. Kdo že je to vlastně literární blázen? Člověk, jehož literární dílo se nikdy nedočkalo ohlasu u jediného dalšího jedince. Jde o satirický úmysl? Vždyť na pozadí těchto bláznů o to zřetelněji vyniknou ti druzí, kteří našli vždycky dostatečný počet obdivovatelů a následovníků, aby mohli ovlivnit chod lidských dějin a aby jejich jména neupadla v zapomenutí.

Der Herzog Joachim von 1264 und der moderne Cidrolin, ebenfalls Joachim, leben in völlig unterschiedlichen Welten. Während der Herzog ein aktiver Kämpfer ist, genießt Cidrolin das süße Nichtstun. Ihre Schicksale scheinen miteinander verwoben zu sein, was Fragen über Identität und Traum aufwirft.

Kniha patrí k najvtipnejším francúzskym prózam vôbec – portrét prostorekého vidieckeho dievčatka Zazi, ktorá sa vypraví do Paríža za svojím strýkom Gabrielom, tanečníkom v bare, baví už celé generácie čitateľov. Autor v knihe rozpútava ohňostroj vtipu, komických situácií, bizarností a nesmiernej jazykovej vynaliezavosti.

Raymond Queneau (1903-1976), von dem es heißt, er setze sich unbekümmert über die Tabus der Sprache hinweg und zerstöre bedenkenlos fragwürdig Gewordenes, hat sich nie aus reiner Willkür gegen sprachliche Konventionen gewandt, sondern weil er Überkommenes nicht ungeprüft übernehmen wollte und durch die Worte hindurch nach der Bedeutung der Dinge suchte. 1950 erschienen zum ersten Mal Queneaus frühe Essays unter dem Titel „Bâtons, chiffres et lettres“, zu deutsch „Striche, Zeichen, Buchstaben“, in denen er sich mit dem „sprachlich gestellten Problem der Sprache“, wie er es nannte, auseinandersetzte.

In "Heiliger Bimbam" kritisiert Raymond Queneau die Rückständigkeit eines namenlosen Dorfs und dessen groteske Wandlung durch städtische Einflüsse. Der Roman thematisiert absurdes Sippentamtam, Touristensehnsucht nach Tradition, sowie traditionellen und modernen Naivismus, inspiriert von Rabelais' Phantasie.

Jeden z nejslavnějších Vianových románů, který oslovil řadu generací zejména mladých čtenářů svou svébytnou řečí, která dává vyniknout poetickému světu humoru a fantazie.

Ikárosz ​egy finom, fanyar és divatos századvégi író regényhőse. A naiv fiatalember egy óvatlan pillanatban megszökik az őrizetlen kéziratból, és sápatag papír-életét valódival cseréli fel. Legelőször is megízleli az abszintot egy üzletszerű kéjelgésből élő, de később pályát változtató, kitűnő jellemű hölgy társaságában. Azután új sorsa szeszélye végigsodorja a korabeli Párizs díszletei közt: lát bicikliző divathölgyeket térdnadrágban, harminc kilométeres szédítő sebességgel száguldó automobilokat, irodalmi szalonokat, divatosan életunt dendi-írókkal vagy regénygyárosokkal. Bele is illeszkedik szépen a technicizálódó szecessziós Párizs életébe, de pályája mégis úgy végződik, ahogy írója elgondolta – ha ugyan igazat mond. A francia közönségnek ez a bámulatosan sokoldalú kedvence – hiszen lexikoncikket éppúgy tudott írni, mint burleszket – gyermeteg örömmel hancúrozik egyik utolsó regényének szófacsarásai, fortélyos szellemességei, vidám ötletei, gyöngéd csúfolódásai, finom árnyalatai közt.

Recueil de poésie de l'auteur de Zazie dans le métro , Courir les rues, battre la campagne, fendre les flots est stupéfiant de tendresse et de légèreté sans pour autant sombrer dans le sentimentalisme à l'eau de rose. Cet ouvrage regroupe sa trilogie des années 1967, 1968 et 1969. Simple, drôle et émouvante, la poésie de Queneau célèbre les petites gens, les rues de Paris, les animaux et insectes de nos jardins et les petits faits de la vie quotidienne. "Restant debout sans bouger/dans un coin perdu de la ville/on peut toujours espérer/rester tranquille" préconise ces poèmes, pourtant ancrés au coeur de nos villes et de nos vies quotidiennes. Avec simplicité et émotion, qui reste l'apanage des plus grands, Raymond Queneau livre ici une poésie rafraîchissante comme une pluie d'été. Le titre de ce recueil, superbe, est une célébration même de la joie de vivre selon l'auteur. Allons donc courir les rues, battre la campagne et fendre les flots. --Florent Mazzoleni

Un chien qui engage la conversation avec un client dans un bistrot de province? Un cheval, de surcroît troyen, qui prend un drink au comptoir d'un bar de luxe? Rien d'étonnant à cela - dans les textes ici rassemblés, tous marqués d'une touche d'absurdité, le fantastique est comme naturel. Jeux de mots, spéculations ironiques, faux rêves, délires logiques, usage subversif de la rhétorique, tout concourt au divertissement du lecteur, à son ravissement, mais aussi, en filigrane, à cette entreprise de démystification de la littérature chère à Raymond Queneau.

Sally Mara's father went missing while buying matches, and her mother believes that children come from marriage. Her brother Joel drinks excessively. Always saying the inappropriate thing, the eager language student Sally often hits the nail on the head (and other things). A member of various Irish wrestling associations, she takes pleasure in beating up the museum guard and eagerly licks Hercules' alabaster calves. Closely following the mysteries of the animal world, she constantly tries to "stay beautiful at the pole."

Román Svízel je autorovou románovou prvotinou, napsanou v obdivuhoně krátkém čase za pobytu v Řecku v roce 1932. Ve Francii román vyšel o rok později a vzbudil literární senzaci svojí až matematicky promyšlenou výstavbou a jazykovou bravurou, ovlivněnou surrealismem, přestože se od něj autor v době psaní již distancoval. Čtenář, vtažen sledem událostí a vířením postav se dozví, co skrývají vetešníkovy dveře, kvůli nimž musela zemřít Ernestína o svém svatebním dnu, zda se za nimi skrývá „skutečný poklad nebo vylizum zajzum“.

Román je výsledkem vnitřní reakce autora na vyvstávající hrozbu druhé světové války. Jeho děj se odehrává v době 1. svět. války a hrdinou je člověk, který uprostřed patriotického třeštění svých spoluobčanů zůstává uzavřen ve skeptické izolaci. Zdá se, že tuto izolaci naruší půvabná Angličanka, přidělená k službě ve francouzském přístavním městě. Milostný příběh však končí ještě dříve než skutečně začal a hrdina se citově upíná k malému děvčátku z nejnižších vrstev.

Novela s mnoha autobiografickými prvky z r. 1934 vypráví o mladém intelektuálovi. Součástí jeho tápání je i vývoj vztahu k dívce, který se skoro proti vůli mladíka mění z přátelství v lásku. V knize je v postavě vůdce literárního kroužku karikován Andé Breton. Roland Travy má za sebou zážitky z války v severní Africe a po návratu se bez cíle, bez zázemí a bez zaměstnání potlouká po Paříži. Pro své potěšení se zabývá složitými matematickými propočty. Celkem náhodně se seznamuje s dvěma naprosto odlišnými skupinami lidí – s mladíky a „děvčaty“ z galerky či pologalerky, mezi nimiž pozná také dívku Odile, a se skupinou výstředních estétů, v nichž lze snadno poznat surrealisty. S trochu záhadnou Odile se z praktických důvodů ožení a teprve po čase zjistí oba, že to, co k sobě cítí, není přátelství, ale prostě láska... Doslov napsal Jiří Pechar.

Úsměvný román francouzského básníka a prozaika zavádí do Francie v době před druhou světovou válkou. Kořením života je zde humor, který vzniká z manželského příběhu mladého demobilizovaného koloniálního vojáka bohaté fantazie, bystrého životního úsudku, svérázné životní filosofie a pohotového vyjadřování a starší prakticky založené obchodnice, která se snaží mladého muže udržet. Román pod humorným jádrem podává i atmosféru Francie a smýšlení francouzských lidí před blížícím se Mnichovem.

Traduzione di Giuseppe Guglielmi . 8vo pp. 162 Rilegato, sovracoperta (hard cover, dust jacket) Ottimo (Fine)

A very funny book with great charm. The Times..This first English translation of The Sunday of Life is excellent. The Financial Times

Banální historka (Polední špička na lince S. Mladík zhruba šestadvacetiletý, měkký klobouk, místo stuhy ozdobný prýmek, nezvykle dlouhý krk. Všeobecná tlačenice na zastávkách. Zmíněný mladík se rozčiluje na svého souseda. Vyčítá mu, že do něj neustále vráží. Plačtivý tón, snahao důraznost. Nato zahlédne volné místo a vrhne se k němu. O dvě hodiny později se prochází s přítelem po Římském nádvoří před nádražím Saint-Lazare. Přítel říká: „Měl by sis nechat semhle přišít knoflík.“ Ukazuje kam (na výstřih) a vysvětluje proč.) napsaná 99 různými způsoby.

Fantastický román francouzského autora, surrealisty, generačního druha Bretona, Sartra a Aragona. Příběh o malém, nejspíše francouzském městečku, v němž se konají každý rok jakési podivné folkloristické slavnosti, při nichž se rozbíjí nádobí. Na pozadí tohoto fantastického dění, přecházejícího do tzv. „černého humoru“, řeší se otázka ceny a smyslu lidského života; je formulována jako protiklad života „měkkýšovitého“ a života „lidského“, tj. života klidného, pohodlného, avšak prázdného na jedné straně a života činorodého, přitom plného rizika, avšak plného na straně druhé.

"Ce recueil contient les poèmes écrits par Raymond Queneau depuis l'Instant fatal paru en 1948 ; la plupart sont inédits. Ils sont présentés dans leur ordre chronologique formant ainsi une sorte de journal intime : on y trouvera des allusions à l'histoire des quinze dernières années, on reconnaît des faits divers qui intéressèrent les gazettes. À ces échos du temps qui passe pour tous, se mêlent les menus incidents de la vie privée de l'auteur. Le livre comprend deux parties, les sonnets étant réunis dans la seconde." Bulletin NRF, janvier 1965.

Pitoreskní příběh, odehrávající se v prostředí obrovského lunaparku, je podivuhodnou kombinací reality a fantazie, kde jedna přechází v druhou bez hranic. Příběh, o kterém jeho autor napsal, že „je to vlastně detektivka bez detektiva a možná i bez zločinu“, humorně vypráví o životě v zábavním „Uniparku“, plném pochybných atrakcí a lidí dobrodružných povah i nekalých existencí. Uprostřed nich Pierot, trochu snílek a trochu odstrkovaný hrdina, marně hledá svou životní příležitost. U nás dosud neznámý francouzský spisovatel a básník, který je též vynikající matematik a znalec hovorové francouzštiny, zachytil v tomto dílku burleskní a trochu neskutečnou atmosféru zábavního parku i pestrou arabesku osudů jeho obyvatel. Doslov Jarmila Fialová.

Těžko definovatelný román francouzského autora symbolizuje věčné prolínání života a času i hlavních principů lidské existence v plynutí dějin.

Literární parodie, nebo také sebrané spisy Sally Marové, je často přirovnávána k Vianovu textu „Naplivu na vaše hroby“. Jde o jazykovou hříčku, pro tohoto autora ostatně zcela typickou, jež překračuje hranice svého žánru, jde také o podivuhodná dobrodružství mladé anglické poštovní úřednice, bytostně protestantské, panenské, britské a ctnostné, ocitnuvší se v pařátech hrůzných irských papeženeckých republikánů během „básnické revoluce“ v Dublinu roku 1916.

Navzdory tomu, že Raymond Queneau je jedním z nejsložitějších moderních francouzských autorů, Zazi v metru patří k nejvtipnějším francouzským prózám vůbec. Portrét prostořeké venkovské holčičky Zazi, která se vypraví do Paříže za svým strýcem Gabrielem, tanečníkem v homosexuálním baru, baví už celé generace čtenářů. Raymond Queneau v knize rozpoutává ohňostroj vtipu, komických situací, bizarností a nesmírné jazykové vynalézavosti; jeho Zazi, která se chce stát učitelkou, aby mohla nasírat malý smrady, se tak řadí k nejvýraznějším (a nejzábavnějším) literárním hrdinům 20. století. Raymond Queneau (1903–1976) je českým čtenářům dobře znám díky řadě brilantních překladů; patří k nejvýznamnějším moderním francouzským autorům; Zazi v metru je pravděpodobně jeho nejpřístupnějším a nejzábavnějším dílem. Nové vydání Zazi v metru přináší nejen klasický text (v brilantním překladu Zdeňka Přibyla), ale také dva fragmenty z první, nevydané verze románu (v neméně brilantním překladu Jiřího Pelána), v níž Queneau nechává Zazi do pařížského metra opravdu vstoupit.

Pierrot Mon Ami, considered by many to be one of Raymond Queneau's finest achievements, is a quirky coming-of-age novel concerning a young man's initiation into a world filled with deceit, fraud, and manipulation. From his short-lived job at a Paris amusement park where he helps to raise women's skirts to the delight of an unruly audience, to his frustrated and unsuccessful love of Yvonne, to his failed assignment to care for the tomb of the shadowy Prince Luigi of Poldevia, Pierrot stumbles about, nearly immune to the effects of duplicity. This "innocent" implies how his story, at almost every turn, undermines, upsets, and plays upon our expectations, leaving us with more questions than answers, and doing so in a gloriously skewed style (admirably re-created by Barbara Wright, Queneau's principle translator).