Román začíná legendárním baseballovým zápasem v New Yorku v roce 1951. Slavný homerun, který napínavé prestižní utkání rozhodne, je zastíněn neradostnou zvěstí o tom, že Sovětský svaz právě provedl zkoušku atomové bomby. A baseballový míček, jenž tehdy přinesl týmu Giants takové štěstí, prostupuje celým dalším vyprávěním, stále odřenější, ale také hodnotnější. Otvírá čtenáři dveře do Nickova a Klářina života i do moderní duše americké kultury, od činžovních domů v Bronxu až po majestátní plesové sály či nálety B-52 na Vietnam.
Americká autorka Annie Proulx, která žije střídavě ve Wyomingu a na Newfoundlandu, je literární hlas, jejž nelze přeslechnout. Pro děj svého v pořadí čtvrtého románu Drsná země si vybrala Texas a Oklahomu, kam přijíždí z Denveru Bob Dollar, který v pětadvaceti po skončení studia nevěděl, kam se vrtnout, a přijal práci u společnosti, jež hledá v zemědělských státech místa, kde by mohla založit farmy na chov vepřů. Usazuje se v texaském městečku Woolybucket, pomalu přichází na chuť zemi, která nikomu nedává nic zadarmo, a poznává, jak staří farmáři lpí na půdě, jež uhnětla jejich životy během velkých změn, jimiž v minulém století země prošla. Román zaujme svojí originalitou a přímočarostí a především nezapomenutelnou hlavní postavou.
Deeply moving and compelling, The Rain Before it Falls is the story of three generations of one family riven by tragedy. When Rosamond, a reluctant bearer of family secrets, dies suddenly, a mystery is left for her niece Gill to unravel. Some photograph albums and tapes point towards a blind girl named Imogen whom no one has seen in twenty years. The search for Imogen and the truth of her inheritance becomes a shocking story of mothers and daughters and of how sadness, like a musical refrain, may haunt us down the years.
London, 1958: unassuming civil servant Thomas Foley is plucked from his desk at the Central Office of Information and sent on a six-month trip to Brussels. His task: to keep an eye on The Brittania, a brand new pub which will form the heart of the British presence at Expo 58 - the biggest World's Fair of the century, and the first to be held since the Second World War
Dvojčata Julie a Valentýna se po smrti tety Elspeth nastěhují do jejího bytu poblíž londýnského hřbitova Highgate. Jakmile se seznámí s Elspethiným přítelem Robertem, který po milované družce stále truchlí, a asociálním tvůrcem křížovek Martinem, který s obává překročit práh svéhobytu, vše jako by směřovalo k dvojitému milostnému románku. Události však naberou nečekaný spád, když neviditelná ruka napíše do prachu na klavíru znepokojivou větu: Jsem tady, Elspeth.
Il parere della traduttrice Delfina Vezzoli: "Ho vergogna del mio collo," si lamenta Nora Ephron, costretta a indossare maglioni a collo alto e giacche alla mandarina per coprire il "tacchiname". Per capire quanti anni ha una sequoia bisogna tagliare il tronco e contare gli anelli. Be', se la sequoia avesse un collo non ce ne sarebbe bisogno. Odio la gente che sostiene - protesta Nora Ephron - che invecchiare è bello, che si diventa saggi e si capisce quali sono le cose importanti. Ci si ribella, ci si deve ribellare all'immagine contraffatta di sé che appare nello specchio. Anche perché dal collo all'anima il passo è breve. Invecchiare non è roba da rammolliti, diceva Bette Davis, e Nora Ephron lo dimostra con un senso dell'umorismo impagabile e con l'aggiunta: "tanto più se sei una donna". Una donna alle prese con i problemi della "manutenzione" (fitness-tinte-massaggi), di borse femminili in cui non si trova mai niente (e metterci una pila per illuminare la caverna non servirebbe perché non si troverebbe nemmeno quella), angustiate dall'ombrosa adolescenza dei figli, che poi se ne vanno lasciando un nido vuoto in cui gioie e problemi finiscono, ma la preoccupazione è per sempre, atterrite dalla scomparsa delle amiche più care, duro memento mori, in un universo che continua a considerarla solo una vaga eventualità. Parlare dell'età incerta compresa fra la maturità e la senilità, e farlo con tanta caustica sincerità e allo stesso tempo con la leggerezza dell'umorismo, non è impresa da poco. Nora Ephron la intraprende senza fare una grinza - le rughe sono più che sufficienti
