Na stránkách této knihy, jejímž editorem je Umberto Eco, najdeme obrazy mistrovských děl všech dob. Ilustrace i rozsáhlá antologie textů čtenáři přibližují rozmanité představy o kráse, jak se projevovaly od dob starého Řecka až dodnes.
Paolo Cognetti se ve svém nejnovějším díle vrací k některým hrdinům a místům známým již z předešlého románu Vlčí štěstí, ale tentokrát místo třpytivých horských vrcholků zkoumá nástrahy šedého údolí. Luigi a Elisabetta jsou spolu už patnáct let a právě čekají první dítě. Ona se do údolí přistěhovala z města, protože chtěla poznat skutečný život, on, syn pytláka, se přidal k lesní stráži, aby zabezpečil rodinu, a nyní řeší podivný případ: podél řeky Sesie někdo zabíjí psy. S mírnými obavami očekávají příjezd Luigiho výbušného bratra Alfreda, který žije už několik let v Kanadě a nyní se vrací kvůli vyrovnání dědictví po otci. Bratři by nemohli být odlišnější, stejně jako stromy, které jejich otec zasadil před domem, když se narodili: tvrdý, ale křehký modřín pro Luigiho a silný a odolný smrk pro Alfreda. Kromě zděděného domu mají oba muži společnou jen jednu věc: když začnou pít, nevědí, kdy přestat. Nakladatelská anotace. Kráceno.
Ať už je osud cokoli, přebývá v horách, které máme nad hlavou – pro protagonisty románu Osm hor platí tohle tvrzení beze zbytku. V horách se do sebe zamilovali rodiče Pietra, jednoho ze dvou hlavních mužských hrdinů, v horách se Pietro seznámí s Brunem, svým nejlepším kamarádem. Výšlapy do hor se stanou výchovnou metodou Pietrova otce, samotářského chemika střádajícího v šedi Milána svůj vztek na celý svět i svůj stesk po horských vrcholech. Také Pietrův i Brunův dospělý život bude pevně svázán s horami…
Foucaultovo kyvadlo, kovová koule zavěšená na drátě dlouhém 54 m, bylo uvedeno do chodu v rozce 1851 v pařížském Panthéonu a mělo podat důkaz zemské rotace. V Ecově druhém úspěšném románu má kyvadlo přispět k rozluštění historického hlavolamu, Plánu všeobecného spiknutí, jež má ovládnout svět. Poznámka překladatele a vysvětlivky: Zdeněk Frýbort Doslov: Daniela Hodrová... celý text
V románu-labyrintu proslulého autora se příběh s detektivní zápletkou prolíná s literaturou faktu. Ve svém bytě v nevábné pařížské čtvrti se v březnu 1897 probouzí starší muž a snaží se rozpomenout, kdo vlastně je. Metodou doktora Freuda, se kterým párkrát pojedl, si začíná vybavovat vlastní minulost italského a později francouzského policejního konfidenta, autora fiktivního konspiračního plánu, který pak v rukou jiných začal žít vlastním životem. Téměř všechny postavy (např. Alexandre Dumas) jsou historické, neméně skutečný je i hrdinou sepsaný pamflet.
Neúspěšný spisovatel Fausto opouští po rozchodu s dlouholetou partnerkou Milán a nachází útočiště v horské vesnici. Nečekaně získá místo kuchaře v malé restauraci oblíbené u horalů a vedené srdečnou Babette. I ona před lety utekla z města a vnesla do vesnice trochu přívětivosti. V novém románu autor kreslí obrázky z každodenního života místních obyvatel, v nichž spolu se změnami ročních období zaznamenává i proměnu lidských tužeb a snů.
De geschriftvervalser Simone Simonini is een nauwkeurig observator van zijn eigen tijd. En hij ziet veel: een hysterische sataniste, een abt die twee keer sterft, lijken in een Parijs riool, jezuïeten die samenspannen tegen vrijmetselaars, vrijmetselaars en Mazzinianen die priesters wurgen met hun eigen darmen, de krombenige, aan artrose lijdende Italiaanse held Garibaldi, de bloedbaden tijdens de Parijse Commune van 1871 waar zelfs pasgeboren ratjes worden gegeten, onwelriekende kotten waar tussen de absintdampen bomexplosies en volksopstanden worden voorbereid, nepbaarden, zogenaamde notarissen, valse testamenten, diabolische broederschappen en zwarte missen. Simonini ziet veel, maar hij maakt nog veel meer mee, en bijna als vanzelf wordt hij steeds dieper betrokken in het complot dat zal leiden tot de lasterlijke Protocollen van de Wijzen van Zion, die de gehele twintigste eeuw het antisemitisme zullen aanwakkeren. Maar de vraag is of Simonini er alleen maar zijdelings bij betrokken is. Is zijn invloed niet veel groter? De Protocollen zijn een vervalsing, maar van wie precies?
