Jacop zvaný Lišák, tulák a povaleč, se stane jediným svědkem strašného zločinu. Na vlastní oči viděl, jak čísi obrovitá postava svrhla z lešení kolínského dómu jeho stavitele Gerharda Morarta. K Jacopově smůle ho však vrah zahlédl. Lišák uniká jen o vlásek, jenže každý, komu se později o vraždě zmíní, umírá násilnou smrtí. A navíc se objevují svědci, kteří údajně viděli, jak Gerhard uklouzl. Že jde o vykonstruované svědectví, ví kromě nich pouze Jacop. A kdosi se usilovně snaží poslat ho i s jeho poznatky navždy do pekel. V nouzi nejvyšší se Lišák seznámí s opileckým vzdělancem Jasparem, který se rozhodne, že Jacopovi pomůže, a zjistí, proč musel Gerhard zemřít. A záhy se objevují první stopy. Ale s každým krokem, jímž se oba muži přibližují pravdě, se ukazuje, že stavitelova smrt byla jen počátkem proradných intrik, jejichž původci pocházejí z nejvyšších politických kruhů. A vrah mezitím zanechává další krvavé stopy, které vedou přímo k nim...
Román současné německé autorky, který je plný vzpomínek, smíchu i slz.
Iris naprosto nečekaně podědila dům po babičce. Jako dítě tu trávívala všechny letní prázdniny, hrávala si tu se svou sestřenicí Rosmarie a její kamarádkou Mirou. Ten den, kdy se ale Rosmarie stane onen osudový úraz je všechno jinak, nic nebude jako dřív. Iris se do domu coby dítě už nikdy nevrátí, tři sestry (tety a matka) se, zdá se, navždy rozejdou a babička Bertha spolu se svými jablky i zavařeninami bílého rybízu bude navždy zapomenuta. Naštěstí se naše životy mění, špatné vzpomínky blednou a zůstávají ty sladké a láska čeká někdy i tam, kde by ji jeden vůbec nehledal. Obrazy z minulosti vyblednou a nakonec se vyloupne ostře a výrazně současnost i budoucnost.
Kati Hirschel, stambuliota di origini in parte tedesche, ha una libreria specializzata in giallistica. È questa familiarità con l’aspetto romantico del delitto che la predispone al fascino del mistero, e la rende abbastanza spregiudicata da non disprezzare alcuna fonte di informazione. Così, quando la veggente che è andata a consultare insieme all’amico Fofo, ha visto nei fondi del caffè il cadavere di una giovane donna, è entrata in allarme. I fatti però, non obbediscono sempre alle visioni: la vittima non sarà quella da Kati attesa e del resto non ci sarà un vero e proprio cadavere. Semplicemente Nil, l’amica della sua collega, ha avuto un arresto cardiaco. Ma tanto basta all’irrefrenabile investigatrice per correre le strade di Istanbul in cerca di indizi. Infatti presto, come una profezia che si autodetermina, le stranezze cominciano a piovere, tanto da spingere Hakan, il fratello della vittima, a darle un completo incarico da detective. Innanzitutto il tenore di vita di Nil appare troppo sostenuto per una giornalista disoccupata: perfino un quadro Julian Opie nel lussuoso appartamento. Poi, si scopre che Nil stava scrivendo una specie di romanzo sui desaparecidos argentini, paragonandoli alle vittime (greci, curdi) del perenne autoritarismo turco, il cosiddetto «stato profondo». Ce n’è abbastanza per mettere in moto una personalità indagatrice col dono di inverare le complicazioni che poi risolverà. La bizzarra originalità dell’investigatrice è che lei indaga come se spettegolasse, di contatto in contatto, di conoscenza in conoscenza, di curiosità maliziosa in curiosità maliziosa. E che porta il lettore in giro per «la città più bella del mondo» proprio come fa lei, bar dopo bar, vicolo dopo vicolo, mercato dopo mercato, bottega dopo bottega. Dai bassifondi ai quartieri dei milionari. Ne esce un poliziesco «morbido» e suadente che contiene uno spaccato di costume orientale occidentale, e suona anche come un salutare invito all’anticonformismo e alla tolleranza.
